Do téhle restaurace jsem se těšil hodně dlouho, vlastně od chvíle co jsem ochutnal první chod v jejím sesterské podniku v Kodani. Jídlem byl pivní chleba s našlehaným máslem z ostrova Bornholm, párovaný s naprosto suchým parádním pěstitelským šampaňským. V podstatě dokonalé, každá část sama o sobě o celé dohromady. V ten moment jsem věděl, že chci na Bornholm a do původního tamního Kadeau (web). Jak málo stačí :-) Trvalo to nějakých šest let, než se konečně zadařilo. Kodaňské Kadeau se mezitím přestěhovalo a získalo druhou hvězdu, původní podnik si drží jednu, ale po pravdě tohle fakt není důležité. Funguje jen v sezóně, od druhé poloviny dubna do září, naše návštěva bylo vlastně úplně na začátku nové sezóny, třetí
Nemáme auto a neřídíme, takže do restaurace jsme jeli autobusem. Přesně řečeno jsme vystoupili na křižovatce poblíž obce Pedersker (a jen pár desítek metrů od vinařství, které překvapivě krom rybízu zpracovává i místní hrozny) a čekalo nás dva a půl kilometru pěšky. Nelituji, bylo to krásná cesta často mezi stromy a jen s letními chatkami skrytými kus od cesty. Po nějaké době se na obzoru vynořila dánská vlajka a s každým dalším krokem bylo vidět víc. Moře a nad svahu nad ním kiosek / šatny. Alespoň takový je první dojem. Převlékárna na pobřeží a podnik s okýnkem a posezením s výhledem, kde vám prodají studené pití, zmrzlinu a možná i něco rychlého k snědku. Zdání klame, je to Kadeau.
Nekomplikované posezení uvnitř, v našem případě u stolečku přímo u okna a s perfektním výhledem. Pohled na menu prozradil, že nás v rámci degustačního menu (a nic jiného tu nemají, ovšem u stolu vedle bez problémů vše upravili pro těhotnou strávnici, dostala alternativu syrových mořských potvor a tak) čeká sedmnáct chodů. Dle popisu jsem čekal, že některé přijdou dohromady, na stole budou 2-3 menší jídla. Ale ne, každý chod byl servírován zvlášť, každý s plnou péčí. Servis byl skvělý, pozorný ale nevlezlý, komunikace velmi uvolněná a pohodová. Dali jsme si na úvod nealkoholické místní pivo a povedený cider a těšili se na první chod…
A ten definoval styl dokonale. Kadeau pracuje s ostrovními produkty, ať už divokými nebo pěstovanými. Nakládají, suší, zpracovávají i čerstvé. Kuchyně je lokální pokud jde o suroviny, ale s inspiracemi ze světa jakmile se bavíme o postupech, technikách a kombinacích. Jídla vypadají mnohdy jednoduše, i docela rustikálně, a klamou zdánlivou jednoduchostí. Vypadá to, že na talíři prostě leží pár listů kapusty a jeden kopřivový, a leckdo by to mohl brát, že si z vás trochu střílejí. Jenže některé ty listy jsou už letošní, jiný sušený a znovu hydratovaný loňský. Každý je připraven jinou technikou, může být ogrilovaný nebo jen blanšírovaný. Některý jen potřený fantastickým místním máslem, další zase napuštěný redukcí z jedné baltské mušle. Každý ten list chutná naprosto jinak, má jinou strukturu, působí odlišně na skus.
Vlastně jsem tam za celou dobu měl jediný chod, směs syrových mušlí a dalších potvor se salátkem z tužebníku, semínky řepky a nakládanou zeleninou, který jsem považoval za chuťově jen fakt zajímavý a zvláštní, ale chuťově jako příliš velkou výzvu. Všechno ostatní, ať už to bylo cokoliv a vypadalo jakkoliv, od mravenců přes fermentovaný chřest po různě nakládané a upravené borovicové šišky v dezertu, chutnalo skvěle. Nešlo jen o akademické cvičení na téma co vše lze zpracovat do jedlé podoby, na prvním místě prostě byla výborná chuť. Ať už pracovali s bylinkami a květy nebo kusem špeku, vždy to bylo vyvážené, zajímavé, zábavné. U nejednoho chodu jsem se přistihl, že bych toho nejraději měl pořádnou velkou porci, nejspíš by snadno fungovalo i jako velké samostatné jídlo. Obecně byla ta jídla relativně lehká a spíš stavěla na svěžích chutích, ale našel se i pořádný kus „řízku“, holt mají v týmu kuchařů i nějaké rakušáky a inspiraci čerpají leckde :-) Ale šlo o výjimku, na velké kusy masa si tu nehrají.
Během večera postupně zapadlo slunce a obzor měnil barvu, na každé straně byla jiná, navíc vycházející měsíc byl několik desítek minut zbarven do ruda a všemu dodával ještě ulítlejší atmosféru. Když vyjdete ven, tak vás výhled prostě přiková, takhle v dubnu zažene dovnitř až chlad. A že se ven dostanete, záchody jsou totiž v kabinkách za restaurací.
Vinné párování stavělo na evropských vínech především z „naturální“ scény, minimálně organika bylo vše, ale oproti zážitku třeba z momentálně extrémně populárního Amass v Kodani byla zvolena menší divočina a vína myslím snadno akceptovatelná i konzumenty zvyklými na konvenčnější vína (čímž myslím tu skupinu, co u restaurace v písku parkovala Bentley a Lamborghini, ale možná jim křivdím :-). Jednotlivé lahve jsou na fotkách, ani zde nebyl slabý článek a užil jsem si vše. Kombinace s jídlem, někdy jedno víno k chodu ale častěji ke dvěma či třem, fungovala dobře.
Pro mne šlo, především jídlem ale samozřejmě vše ostatní okolo se na fantastickém dojmu podílelo měrou nemalou, o nejlepší restaurační zážitek od návštěvy Kikunoi před osmi lety v Japonsku. Což je jeden z tamních top podniků a mišelinská tříhvězda. Od té doby jsem byl v pár podnicích považovaných za světovou špičku, ve dvou i tříhvězdách a dalších vyhlášených restauracích. Ale z bornholmského Kadeau odcházel spokojenější než ze kterékoliv z nich.
