O víkendu proběhl v Novoměstské radnici další ročník festivalu Praha pije víno, tentokrát s propagací výrazně zaměřenou na vína z Gruzie, která zde také hrála důležitou roli a amfory jste zakopávali na každém rohu :-) Dorazila spousta lidí, vinaři vypadali povětšinou spokojeně a ochutnat šlo velké množství bio a naturálních vín všemožných stylů a míst původu. Poznámek mám zase spousty a budou se mi v následujících měsících rozhodně hodit, dneska bych se podělil jen o pár fotek a něco málo vín, která mne z toho či onoho důvodu zaujala. Někdy proto, že nějakým způsobem narušovala má předsudky. Jindy šlo prostě a jen o potvrzení nesporných kvalit konkrétního vinaře. Jde jen o zlomek, o dalších bude řeč později.
Weingut Joiseph Muskat Ottonel 2018 maischevergorener – jak mne tahle odrůda nechává chladným a obecně jsem v posledních letech (a ostatně i na tomto festivalu) chutnal kvanta neharmonických a nezajímavých „oranžových“ vín, tak tohle je perfektní ukázka, jak to může skvěle fungovat. Se zachovaným muškátovým charakterem odrůdy, krásnou až citrusovou svěžestí, čisté a perfektně vyvážené.
NIBIRU Frühroter Veltliner Alte Reben 2016 – podobný případ, velká večerka ze starých keřů, s devíti měsíci macerace celých bobulí. Voňavé, elegantní, dokonale vyvážené špičkové víno. Tohle vinařství se obecně vyplatí ozkoušet.
Weingut Weninger Blaufränkisch Balf 2017 – základní Franzova frankovka z maďarské části jeho vinic krásně ilustruje styl, kterým se postupně začal ubírat. Je méně otevřená než dříve, šťavnatá, z trochu dřívější sklizně a jen s „infuzí“ slupek, bez potápění. Krásná věc.
Weingut Bianka & Daniel Schmitt Riesling Nature 2017 – nejsem velkým fanouškem výrazné macerace u ryzlinku a totéž platí i o vyzrávání v barrique sudech. Tenhle kousek je z použitých sudů a s týdnem macerace celých hroznů. A je to tmavší, krásně voňavé, expresivní, šťavnaté, svíravější ale zábavné, vyvážené a celkově úplně bezva.
Tibor Melecsky Veltlínské zelené-Ryzlink vlašský 2018 – z posledních dvou ochutnávek vín od Tibora jsem vždy odcházel velmi rozpačitě, přišlo mi to uspěchané a nebylo ono. Zda zde pomohl rychle přístupný ročník 2018 či roli hraje něco jiného netuším, ale tahle macerovaná bílá směs z akátu je krásné pití, aromatické, svíravější, s krásnou kyselinou, vyvážené, delší, zábavné.
Petr Kočařík Pinot Noir Novosády 2017 – u Kočaříka bych mohl jmenovat prakticky všechno, vše co na stánku měl byla povedená, vyvážená, krásně udělaná vína. Jeho elitní pinot je víno precizní, peckovinově ovocné, se skvělou kyselinou, parádně zapracovaným dřevem, delší, strukturované, výtečné. Zatím je to jen ve vývinu, ale již teď patří do úzké moravské špičky. A teď si představte, až ta výsadba bude mít o nějakých pár (desítek) let víc…
Utopia – cidery ročníku 2017! Suchoši Kateřina z mixu různých odrůd, Salomena z „jeptišky“ i Kunhuta z Rheinischer Winterrambur jsou skvělé a pokaždé jiné. Vymražená Antonie Patience má hromadu cukru ale tolik kyselin, že je to šťavnaté a vyvážené. Pijte poctivý cider!
HOMONNA Furmint-Hárslevelű Birtok Válogatás 2017 – suché tokajské má budoucnost a tohle je ukázka trochu plnějšího, důraznějšího stylu (z mixu více vinic, hlavně Meszes a Határi) s nemalým vlivem dřeva, ale elegantní a vyvážené víno nic neztrácející z typické vulkanické minerality a svěžesti. Krásná, květinovější a lehčí, je i běžná varianta téhož vína. No a čistý Furmint Rány 2017 víno strukturované, kamenitě minerální, seriózní. Co potřebuje ještě čas, ale bude též fantastické.
Ota Ševčík Frankovka 2017 – i Ševčík prezentoval hodně povedenou kolekci, ale kdybych si musel vybrat, tak sáhnu po šťavnatém, přirozeném, zábavném Ryzlinku rýnském 2017. Nebo seriózní, šťavnaté, strukturované, delší Frankovce. Ta ovšem bude v kondici vhodné k pití taky až za pár let :-)
Cappella Sant'Andrea – srovnávačka tří variant zpracování (ale pravda i stáří vinic) u Vernaccia di San Gimignano. Čerstvá, energická mladistvá Clara Stella 2018. Krémová, hlubší, komplexní Rialto 2015 s vlivem macerace slupek. A Prima Luce 2015 s výraznější macerací a navíc použitím amfory, svíravá, herbálnější, pěkně postavená, v chuti evokující až červené víno, ovocná, čistá a moc fajn.
András Mátyás Rizling rýnsky 2016 – vinařství je možná nejznámější pro Pinot Blanc a na stánku mělo oblíbené energické kalné Cloudy i efektní naturální Somlyó, ale mne nejvíc zaujal klasicky připravený rýňák. Suchý, šťavnatý, meruňkový, parádně vyvážený, poctivý. Skvělý kousek.
Nikolaihof Vinothek Riesling 2002 – legendární biodynamické vinařství ukázalo několik různých podob ryzlinku, včetně tohohle kousku co zrál 16 let ve velkém sudu. Jemná, elegantní, komplexní záležitost v naprosto skvělé kondici, sice vlastně Smaragd ale s lehkostí až nečekanou. Úžasný zážitek.
Jaroslav Osička Chardonnay 2013 Reserve – velké moravské bílé, intenzivní šardonka s výraznou kyselinou, strukturovaná, s nepřehlédnutelným a skvěle fungujícím dřevem. Na začátku cesty, ale už nyní špičková.
