„Dnes byl vydán zákaz hovorů o kamnech, teplých krajích, peřinách, spále a podobně. Náčelník správně usoudil, že nás takové představy oslabují, a pro následující dny vydal seznam témat povolených k rozhovorům.” Dnes by se naopak hodil, alespoň pro ty z nás co sedí v kancelářích a vrací se do neklimatizovaného podkrovního bytu, zákaz rozhovorů o cestách k moři, lyžování, vychlazeném pivu a podobně :-) Vedra nemám rád, byť je snáším přeci jen lépe od doby, co jsem zhubnul a začal běhat (dnes jsem vyrážel v půl šesté ráno a i tak už teplota v Praze nebyla dvakrát zábavná a sluníčko začínalo bušit do hlavy). Aktuální vlna veder zasáhla Evropu, v některých vinařských oblastech se na vinicích pracuje jen brzo ráno a dopoledne, v Burgundsku nebo Champagne se čekají teploty vysoko přes čtyřicítku, ale réva (prý krom té na podnožích 161/49) nijak zvlášť ohrožena zatím není. Já proti vedru bojuji studeným čajem, nealkoholickým pivem a sem tam i nějakým tím vínem. Třeba takovým Rully Blanc 2015 od Maison Louis Jadot.
Takže šardonka z Burgundska, konkrétně Côte Chalonnaise, od jednoho z tamních velkých producentů (ovšem schopných připravit i naprosto špičková vína, mají k dispozici nemálo nádherných vinic). Mošt kvasí a 15 měsíců zraje v sudech z jejich vlastního bednářství, třetina je nových. Burgundská láhev, kovová záklopka, aglomerovaný DIAM10 korek. Citronová barva. Stále ještě poměrně čerstvá ale již nazrávající vůně, čistá a příjemná, citrusy a žluté malvice, hruška, krémová linka, hezky integrované dřevo a lehká kouřovost. Suché, čisté, krémové, opět žluté ovoce, uhlazenější ale s dobrou kyselinou. O rok mladší mne možná bavilo svou živostí víc, teď už je usedlejší, ale stále více než sympatické serióznější pití. Vozí Kupmeto.
Ale ochladit se dá i červeným :-) Na téma Veronica Ortega už jsem se zde rozepisoval, nakoupil jsem nedávno průřez její produkcí včetně dvou ročníků vína ROC. Tentokrát se podíval pod korek vínu Cobrana, jsme opět v oblasti Bierzo a u trochu tvrdšího (= statisticky mne baví o něco víc než třeba teplejší 2017) ročníku 2016. Jde o specialitku z jediné vinice v nadmořské výšce asi 750 metrů, na zvětralé břidlici a jílu, osázené keři přes 90 let starými a s mikroklimatem způsobujícím pozdější dozrávání. A není to jen očekávaná Mencía, ale i další bílé i červené odrůdy. V tomto konkrétním ročníku je kompozice 75 % Mencía a zbytek Doña Blanca, Palomino a Garnacha Tintorera (ale může být teoreticky i Godello a další, 2016 je vůbec první ročník o 2350 lahvích). Celé hrozny kvasí spontánně v kónickém dřevěném tanku, další zrání je asi 13 měsíců v burgundských 228l sudech a 800l amforách.
Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Granátová barva, nic hlubokého. Na úvod mi to přišlo poměrně přímočaré, ale postupně se otevřelo a zvláštním způsobem mi začala přirůstat k srdci čím dál více. Čerstvá, kamenitější vůně, velmi zajímavý mix florálních tónů, dotyk máty, svěží ovocnost na pomezí červených a tmavých plodů, je tam zajímavá linka exotického dřeva a citrusové kůry, jemná pepřová kořenitost. Suché, šťavnaté, s jasným ale nijak výrazným tříslem, chladnější ovocnost a trochu svíravosti, středně plné, slušně dlouhé, zajímavé. Charakterní červené. RP 94 bodů a cena někde okolo 22€.
