Původně jsem se dneska chtěl věnovat něčemu jinému, ale… už 3000 :-) Včerejší článek na Jižním svahu se pyšní právě tímto pořadovým číslem. Kvantita jistě není vše, ale přesto je myslím co slavit. Těch bez pár dnů dvanáct let, po které pro vás své dojmy z vína a věcí okolo sepisuji právě sem, docela uteklo. A zatím mne to ještě furt baví! Psaní pro vlastní stránky, naprosto svobodně, s úplnou volností témat, rozsahu a způsobu zpracování, má prostě něco do sebe. Za onu více než dekádu jsem začal a přestal spolupracovat s několika magazíny či novinami, pro další píšu pravidelně i dnes, s jinými spolupráci odmítl (shodou okolností dnes již podruhé s Lidovkami, tentokrát šlo dokonce o možnost mít každý týden sloupek ve víkendové příloze; sice by se mi to moc líbilo, ovšem majitele nejsem schopen akceptovat), ale texty sem páchám stejně nejraději. Tedy musím přiznat, že mám zálusk na dva časopisy, ve kterých bych jednou chtěl článek mít, ale zatím se nepodařilo. Ovšem kdo ví… třeba se na mne usměje štěstí :-) A pak už jen vinný pořad na Netflixu a zasloužený odpočinek ;-)
Na oslavu výročí jsem otevřel víno od výjimečného vinařství, pravda láhev v hierarchii sedící na stupních nejnižších. Domaine Leroy Bourgogne Aligoté 2009. Aligoté od slavných vinařů zažívá drobnou renesanci a dostává se mu větší pozornosti, jistě v tom hrají roli i zajímavější ceny než mají jejich i základní šardonky. Tohle víno vzniká „vážně“, z biodynamicky pěstovaných hroznů, fermentuje a zraje zhruba rok v dubových sudech. V ročníku 2009 jej bylo vytvořeno už nemalých 15.579 číslovaných lahví, toto je č, 10.257. Uzavřeno v těžší burgundské lahvi se silnou kovovou záklopkou a dlouhým celokorkem, výrazně provlhlým. Barva mladistvá, světlejší žlutá se zeleným odleskem. Po otevření dost velký smraďoch, velmi reduktivně funky, potřebuje hodně vzduchu a výrazně zajímavější je až druhý den (Lalou Bize-Leroy není fanouškem dekantace a z úcty mne ani nenapadlo víno prohnat karafou). Postupně se víno otevírá do kouřovo-kamenitě-minerální vůně s trochou travnaté divokosti, ovocnost zastupuje citrusová linka, ale rozhodně nehraje prim. V chuti suché, s bezva kyselinou a šťavnatostí, lehkonohé ale s fajn koncentrací, opět s citrusovou a minerální linkou, fajn struktura, ovšem nijak dlouhé. Zajímavé víno, kde bych rozhodně ani omylem netipoval deset let věku, a ukázka magie Leroy. Před pár lety jsem zaplatil myslím okolo tisícovky, ale když musíš…
