Zpět po týdenním výpadku, přismahnutý z toskánského pobřeží. Tentokrát jsem se rozhodl, že dovolenou absolvuji v režimu „jídlo, víno a knihy“, bez psaní na blog, bez zapínání počítače kvůli práci (musel jsem porušit jen jednou, zázrak). V klidu s rodinou. Pravda, stále jsem zásoboval příspěvky příběhy na Instagramu, takže kdo mne sleduje tam, tak o záplavu lahví nepřišel :-) Teď jsem vedro vyměnil na dva dny za chladivou Šumavu, z aktuální „home office“ koukám na ovce, večer na srnky a celkově do uklidňující zeleně a na nařezané hromady palivového dříví. Ideál. A se sklenkou fajn červeného sepisuji tyto řádky.
Vyrazil jsem s předsevzetím, že budu mít jen místní z relativně blízkého okolí, ale nakonec ho porušil. Především kvůli bublinám, kdy jsem kvůli skvělým cenám v restauraci dokonce podlehl několika lahvím pěstitelského a případně i naturálního Champagne. Ale dnes to budou bubliny alespoň italské, vlastně všechny vypité krom jednoho nudného Vermentina, k cizině se dostanu časem. A k Vermentinu, těm tichým a několika dost povedeným, také :-) Perličkou na závěr poslední večer pobytu byl objev vinotéky s hromadou zajímavých lahví, mimo jiné i kompletním sortimentem naturálních bublin Casa Coste Piane. Ještě jsme zvládli vypít co si tak pamatuji dost zábavné Frizzante Colli Trevigiani Brichet, ale k tomu nemám ani řádek poznámek :-)
Vypili jsme nemálo Berlucchi Cuvée Imperiale Brut (web). Tahle Franciacorta je na trhu už od šedesátých let, široce dostupná a oblíbená. Není to obvykle nic vyloženě velkého, ale velmi slušné pití ano, některé ročníky pak znatelně vystřelí nahoru. Aktuální degorzáž z roku 2019 je právě nadprůměrně povedená a přesvědčila nás k opakovaným nákupům (cena 13€ tomu napomáhala, nutnost přihodit v COOPu ve velké frontě něco rychle do košíku, abychom dostali nějaké plyšáky co děti nutně potřebovaly a výše účtu na ně nestačila, trochu taky…). Složením většina Chardonnay a k tomu desetina Pinot Nero, fermentace v nerezu, přídavek deseti procent rezervních vín, na kalech v lahvi alespoň rok a půl. Dozáž někam k 8 g/l. Pěkná žlutá barva a vytrvalé perlení menších bublin. Trochu výraznější aromatika spojující zralé malvice, něco citrusů, toastovou linku, trochu hlubší. Suché, dozáž znát ale vyvážené s dobrou kyselinou a pitelností, fajn délka, opět ovocnost do malvic, dotyk minerality. Velmi solidní, hezky postavený, trochu plnější kousek.
Bavilo mne to více než Franciacorta Blanc de Blancs Brut z Tenuta Montenisa Marchese Antinori, tam jde o kombinaci 85 % Chardonnay a 15 % Pinot Blanc, opět jen nerez, na kalech dva roky a zde šlo o odstřel 2018. Světlejší žlutá barva, slušné perlení. Na úvod trochu zaprděná vůně, se vzduchem postupně ovocnější směrem bílé ovoce, broskev. Suché, čisté, lehce krémové, slušná kyselina a pitelnost, jemnější diskrétnější projev. Více aperitivní projev, o něco přímočařejší. Stále fajn, ovšem.
Vlastně zajímavější (ač společnost spadá pod giganta Cavit, který v oblasti vyprodukuje více než polovinu veškerého vína) mi přišlo Altemasi Trentodoc Millesimato 2015, čisté Chardonnay z vyšší nadmořské výšky u Trentina, na kalech v lahvi nějaké tři roky, odstřel letos. Tmavší citrónová barva, velmi výrazné vytrvalé perlení malých bublinek. Čisté, svěží ale již trochu naleželé a hlubší, s citrusovými tóny, vrstevnatější. Suché, čisté, velmi fajn kyseleny ale nic ostrého, vyvážené, pěkná délka a pitelnost. Sympatické šardonkové bubliny.
Suverénně nejvíc jsem si ale užil Terzavia Metodo Classico Millesimato Brut 2016 vinařství De Bartoli, čisté sicilské Grillo připravené taktéž klasickou metodou od legendárního (byť ne díky bublinám) tamního vinařství. Původ hroznů je Contrada Samperi, s trochu staršími keři. Fermentace spontánní a z části dojíždí v sudech, do lahve šlo v srpnu 2017, odstřel od března 2019. Sekundární fermentace byla zajištěna přídavkem moštu ze sklizně dalšího ročníku (ale je ho tam pod 15 % a tak mohou stále deklarovat ročník…) ze stejné vinice a je taktéž spontánní. Během zpracování naprosto minimální síření, celková je nějakých 5 mg/l. Na kalech alespoň rok a půl, po odstřelu žádná dozáž. Citronová žlutá barva, slušné byť nijak výrazné perlení. Lehce nazrálá pikantnější aromatika, zralejší ovocnost, vrstevnaté se zajímavými odbočkami. Chuť kopíruje vůni, je krásně vyvážená, trochu plnější, s ovocnou sladkostí a pěknou kyselinou, seriózní. Charakterní, čisté, delší, výborně udělané bubliny. A jak tak koukám, už jsem tu psal o starším ročníku a taky mne dost bavil. O vinařství jsem se tu zmiňoval v souvislosti s Marsalou.
