V rámci 21. století byl ročník 2017 celosvětově tím vůbec nejhubenějších, celková produkce vína dosáhla jen 251 milionů hektolitrů. Ročník 2018 se naopak vyšvihl nahoru, aktuální statistika OIV uvádí produkci ve výši 292 milionů hektolitrů (a tedy druhou nejvyšší po rekordním roce 2004 s 295 miliony hl). Pokud jde o objem produkce tak na pomyslné bedně stále stojí tři evropské vinařské velmoci – Itálie, Francie a Španělsko. Tyto tři země dohromady jsou zodpovědné za více než polovinu celosvětové produkce, první místo pak uhájila Itálie (54.8 milionů hl). Pozitivem je, že se zastavil trend poklesu osázených ploch v Evropě. Mezinárodní obchod s vínem dosáhl částky 31 miliard Euro, pomalu se blížíme trojnásobku hodnoty na přelomu tisíciletí ač objem nedosahuje ani dvojnásobku. Největším exportérem je Španělsko s 21.1 milionů hl, druhá Itálie s 19.7 mhl a třetí Francie s 14.1 mhl. Pokud to ovšem poskládáme podle obratu je situace hned poněkud odlišná a Francie s 9.3 miliardami EUR dominuje, Následuje ji Itálie s 6.1 miliardami a poté teprve Španělsko s 2.9 miliardami. Jinak řečeno Španělsko sice vyveze výrazně více vína, ale „přepočteno na sedmičku“ za jednu utrží jen něco málo přes 1€. Zatímco Francie si přijde na téměř 5€.
V říjnu 2016 jsem zde psal o dohodě šesti burgundských vinařů, že dají těch pár zbylých hroznů Grand Cru Montrachet z mrazů a kroupami stiženého ročníku dohromady a vytvoří jedno víno. Domén bylo nakonec sedm a z 822 kilogramů hroznů vzniklo v Domaine Leflaive celkem 683 lahví vína. Lahve jsou číslované, každá nese jméno vinice Montrachet a také jména všech sedmi vinařství. Každé jednotlivé vinařství si pak odneslo tolik lahví kolik odpovídá množství dodaných hroznů. Domaine de la Romanée-Conti má slušných 280 flašek, Comtes Lafon 139, Domaine Guy Amiot 71, Domaine Leflaive 57, Domaine Fleurot-Larose 46, Domaine Lamy-Pillot 45 a Claudine Petitjean taktéž 45 lahví. Víno je prý, přese všechna úskalí, výborné. Ale přesto doufají, že už něco podobného nebudou muset opakovat. Část lahví bude vydražena na charitu, něco si vinařství ponechají do svých archivů a necelých šest stovek lahví již bylo prodáno soukromým sběratelům blízkým producentům, jejich jména nebyla odhalena. Každopádně cena jedné lahve dosáhla 5550€, což věru není málo…
Což mi připomíná… Jane Anson se pro Decanter rozepsala o novém přístupu jak kategorizovat velká vína, s důrazem na faktory jako udržitelné zemědělství, sociální zodpovědnost a podobně.
Jste Ital, emigrujete do Austrálie, najdete si tam pěkný kousek půdy a začnete produkovat Prosecco. Pak si vaše domovina přejmenuje odrůdu na Glera, název Prosecco se stane čistě apelací a geografickým chráněným označením, popularita Prosecca navíc v té době letí raketově nahoru. A vám chtějí zakázat tohle jméno používat. A nejspíš uspějí. No co, třeba vyjde alespoň „Australian Prosecco“…
