V průběhu italské dovolené jsem ulovil i pár kousků ze scény mimo mainstream, snažil jsem se otestovat hlavně věci co neznám. Ale při jedné večeři sáhl i po osvědčené klasice v podobě vinařství Ampeleia (web), o kterém jsem zde již v minulosti psal a s chutí jejich vína pil opakovaně. Konkrétně to bylo Bianco di Ampeleia 2018 (Costa Toscana Bianco IGT) z Demeter certifikovaně biodynamicky vypěstovaných hroznů odrůdy Trebbiano s trochou Malvasia bianca a Ansonica, ze starých výsadeb u vinařství na které naroubovali právě tyhle tři odrůdy. Víno kvasí spontánně, je tam týdenní macerace na slupkách, zraje půl roku čistě v betonových tancích a je lahvováno bez filtrace. Víno je to v barvě lehce do oranžové, trochu opalizující. Čisté, především florální ve vůni, s projevem macerace docela výrazným. V chuti suché, s bezva kyselinou, vyvážené, lehkonohé a velmi snadno pitelné ale i s důrazem, nějakými těmi tříslovinami a fajn strukturou. Sympatické, nekomplikované, poctivě zábavné pití.
Druhým úlovkem byla Gronda 2017 (Toscana IGT) vinařství Calafata (web). Tedy plným názvem Calafata Cooperativa Agricola Sociale, jde o biodynamicky (a certifikovaně bio) hospodařící uskupení lidí z různých profesí a oborů, které se snaží zachraňovat původní místa a tradiční produkci (nejen vína, ale i oleje, medu, zeleniny…) a dát šanci lidem různě vyloučeným a znevýhodněným. Nachází se nad Pisou, v provincii Lucca. Víno mi doporučil sommelier v restauraci, kde už jsme pár vín popili a celkem pochopil můj vkus. Pohled na vinětu, členství podniku v Triple „A“ i nápisy jako „In Ground we trust“ či „Make wine not war“ mi napověděl, že se asi trefil :-) Odrůdově hlavně Vermentino a k tomu Trebbiano, Moscato a Malvasia z keřů 50+ let starých, krátká macerace, spontánní fermentace a zrání v nerezu, minimální síření. Tmavší lehce opalizující žlutá barva. Čisté, zajímavé aroma. Květinové, se známkami macerace, sušené květy a malvice, překvapivý dotyk petroleje. Suché, mírně svíravé v chuti, lehkonohé, s fajn kyselinami, čisté, pěkně postavené, slušně dlouhé, vyvážené víno. Charakterní kousek, baví.
A na závěr jedno červené. Azienda Agricola Possa (Samuele-Heydi Bonanini, web) U Neigru 2015. Lokalitou nejsme o moc dál, vinařství sídlí v Riomaggiore, ve vinařském regionu Cinque Terre a u celkem dramaticky vypadajícího severního toskánského pobřeží (mimochodem jsou v UNESCO). Tohle malé vinařství, taktéž člen Triple „A“, hospodaří na strmých kamenitých vinicích přímo u moře. U Neigru je spojení odrůd Cannaiolo a Bonamico, po krátké maceraci dokváší a zraje devět měsíců v dubových a kaštanových sudech, lahvováno bez filtrace. Pěkná tmavší rubínová barva. Poměrně výrazná aromatika, hodně starosvětská, s mixem červeného ovoce, středomořských bylinek, sušených květin, starého dřeva a trochou divokosti. Suché, nijak plné a spíše lehkonohé, s energickou čerstvostí, výraznější kyselinou, svíravostí a slanou mineralitou. Expresivní červené, které ve mně (až na tu mořskou slanou linku) trochu evokovalo old-school naturálnější Chianti. Zajímavý kousek.
