O víkendu jsem opět po roce vyrazil do Velkých Žernosek navštívit Aleše a Simonu Svatošovi alias Vinařství Porta Bohemica (web). O minulé návštěvě jsem se tu rozepisoval a i tentokrát to bylo báječně strávené pohodové odpoledne u viničního domku s krásným výhledem do kraje a nějakou dobu též ve sklepě. Především s víny hostitele, ale otevřeno bylo i pár dalších lahví „pro zajímavost“, například jedno moje oblíbené Španělsko nebo uzrálý kousek od Kuby Nováka. Všechna vína z Porta Bohemica byla fajn a vlastně žádné bych neměl nejmenší problém otevřít si a vypít láhev doma, ale samozřejmě jsem si našel nějaké favority.
I v ročníku 2018 mají jemně perlivé MÜVÉ (jméno je zkratka pro „müller perlivé“ a vlastně zároveň pro „milé“), i tentokrát jde v základu o müller znovu v lahvi rozkvašený moštem z Pinot Noir, ale tentokrát je ve směsi i trocha večerky a celek byl směřován k ještě nižšímu alkoholu, má to jen nějakých deset procent. Světle růžové, jemně voňavé, perlivé, s bezva kyselinou, osvěžující, pije se to jak limonáda. Do letních veder hodně zábavná záležitost.
Dost povedený je oranžový Tramín 2018, ze šlapaných hroznů a na slupkách čtyři měsíce. Tmavý, hutnější, delší, se slušnou kyselinou a výraznějšími tříslovinami, s kořenitě-pepřovou linkou. Efektní, seriózní kousek. Müller Thurgau 2018 je tradičně fajn pití, ale bílým favoritem pro mne tentokrát byla večerka, Veltlínské červené rané 2018. Šlo o sudový vzorek, ale již krásně vybalancované víno, docela voňavé, s florálně-kořenito-jemně ovocným projevem, s jistou krémovostí v chuti ale super kyselinami, zábavné, krásně postavené. To budu rozhodně chtít. Dost mne bavila i důraznější večerka 2017 s trochou 16 a 18 a také unikátní a vzorek večerky 2013 na slupkách. Ani nevím, proč tuhle odrůdu nepiju častěji. Vlastně vím, protože až na čestné výjimky jde o technologickou nudu vyhnanou kvasinkami a tak.
Loni jsem byl hodně nadšen ze Svatovavřineckého a opakovaně si potvrdil, jak mne tohle jejich víno baví. Ročník 2018 potřebuje čas, byl zrovna v trochu problematické fázi, byť odvětrávaní ve sklence pomáhalo. Aktuálně v prodeji je sympatický Pinot Noir 2016, povedený ovocný a kořenitý kousek. Vyloženě mne ale nadchl Pinot Noir 2017 zatím ještě v sudu (do lahve půjde někdy na podzim), krásná voňavá peckovinová ukázka odrůdy, se sladce mandlovo-peckovou linkou (v poznámkách si to zkracuju jako „kyanid“), v chuti lehkonohé, přiznaně severské s výraznější kyselinou a tvrdostí, ale hezky vyvážené, delší, je tam fajn struktura a něco navíc. Další víno, které rozhodně budu chtít. Ročník 2018 je oproti tomu „obludnější“, znatelně teplejší a kořenitější, s až likérovou linkou ve vůni. Ale stále s fajn živostí a kyselinou v chuti. Čeká ho ještě spousta času v sudu a bude mne zajímat, jak se vyvine, sedmnáctka ale mému naturelu sedí výrazně více.
