Při krátkém šumavském pobytu jsem zbavil korku láhev Chateau Ste. Michelle 2016 Dry Riesling z Columbia Valley ve státě Washington. Protože je třeba dát šanci i ryzlinkům mimo tradiční evropské regiony, že jo. Tohle vinařství stojí i za populárním ryzlinkem Eroica připravovaným ve spolupráci s Ernstem Loosenem z Mosely. Ale jenom v Columbia Valley má Chateau Ste. Michelle přes 1400 hektarů, všechny keře jsou na vlastních podnožích, takže to fakt není žádný drobeček. Vína dělají kvanta a je docela dobře dostupné, v USA jde o u tohoto ryzlinku o desetidolarovou záležitost a u nás stojí tři stovky. Připraveno čistě v nerezu za kontrolovaných nižších teplot. Láhev čirá pistole, kovová záklopka a aglomerovaný korek. Citronová barva. Sympatická již nazrávající aromatika, spíše do květinových tónů s lehkým dotykem citrusů a petroleje, vlastně docela evokuje Alsasko. V chuti suché, čisté, s velmi pěknou kyselinou a celkem příjemným dotykem cukru, vyvážené. Dovozce tvrdí, že jde o „netradiční víno pro USA (evropský styl) má zbytkový cukr nižší, než 1 g/l“, ale tomu bych nevěřil, realita bude spíš v zóně 6-8 gramů. Slušně dlouhé a dobře postavené, nekomplikovaně snadno pitelné, odrůdově zařaditelné. Inu proč ne, vlastně, ale za tři stovky si snadno koupím Německo či Čechy, kde se zabavím znatelně více :-) Ovšem dobrý adept do nějaké slepé ryzlinkové ochutnávky.
A když už jsme u té, alespoň u nás, vinné exotiky… před pár dny jsem k večeři s mexickou tematikou popil i jedno tamní červené. Konkrétně Vinícola L.A. Cetto Private Reserve Nebbiolo 2012. Takže už víno s nějakým tím rokem zrání a odrůda v tuhle část planety méně častá. Ale zakladatel vinařství přišel do Mexika ve dvacátých letech z rodného italského Trentina a enolog, který nakopl jejich produkci v šedesátých letech, byl také Ital, takže se není zas tolik čemu divit. Firma, momentálně provozovaná třetí generací rodiny, není žádný drobeček a opět je snadno dostupná na trzích po celém světě i u nás. Hrozny pocházejí z oblasti Baja California, Valle de Guadalupe. Kvasí v nerezu za kontrolované teploty, následně víno zraje 14 měsíců ve francouzském dubu. Tmavší v barvě, jen lehce nazrálé. Tmavě ovocná vůně, černé třešně, sladší džemová linky, dotyk kůže a něco kořenitosti. V chuti suché, poměrně plné a stále především ovocné, slušně dlouhé, měkčí a uhlazenější, čisté, technicky výborně zpracované. Nelezu z toho po zdi, ale solidní červené v dobré kondici k pití to určitě je a zajímavější než jejich základní řady taky. Dováží je Vinicola, já měl láhev ve zbraslavské Barabizně. Z vín Mexika jsem v podstatě pil opakovaně právě jen věci od L.A. Cetto a hlubší dojem to ve mně nezanechalo. Ale určitě jsou tam i špičková vína. Měl jsem ještě něco málo z vinařství Vena Cava, taktéž z Guadalupe Valley, a to bylo o pořádný kus výše. Sem se bohužel nedováží.
