Nedávno jsem si s manželkou absolvoval moc pěkný průřez aktuálním menu v restauraci Eska a byl nadšen, za pozornost stojí nejen klasika v podobě brambor v popelu, ale pecka je květákové rizoto, polévka ze zelí, všechny jejich chleby a vůbec. V lístku je navíc spousta bezvadných vín z naturální/autentické/bio scény a ta chodí i k párování, ke každému z chodů jsme tak testovali dvě různé someliérem zvolené varianty a řešili, co nám sedí víc. Ne vždy jsme se shodli, prostě klasická zábava „foodies“ :-) Ač jsem v poslední době na večeřích a při posezeních s přáteli na poznámky k vínu rezignoval, tak tentokrát jsem si je psal poctivě a určitě se budu ještě pár lahvím věnovat. Dnes alespoň dvě…
Chardonnay 2017 od Oty Ševčíka je pěkná ovocná ukázka odrůdy, s dobře zakomponovaným znatelnějším sudem, s bezva kyselinami, zralou ovocností a krémovostí v chuti, vyvážené, delší. Povedené víno na začátku cesty (pokud ho založíte a nevypijete). A z Bořetic přeskočíme do južnoslovenské vinohradnické oblasti. Veltlín 2017 ze Strekov 1075 je čisté Veltlínske zelené, připravené bez přidané síry. V projevu je oproti uhlazené Moravě znatelně divočejší, pikantnější vůně s jasným projevem decentního zrání pod závojem upomene k vínům z Jury. Ovocnost do jablka, s kořenitou linkou a decentním dotykem oříšků. Suché, výborné kyseliny, živé, pěkně postavené, lehce zemité, charakterní bílé. To mne bavilo velmi. Ke krémovější zelné polévce fungovalo překvapivě oboje, ač jsou vína tak odlišná, ale veltlín se za mne zkombinoval přeci jen lépe. Šardonka po úvodním fajn spojení rychle převzala otěže :-)
