Minulý týden zde byl bez příspěvků (byť tedy příběhy na Instagramu jsem občas něčím zásobil), protože jsem jako už tradičně vyrazil tábořit na Šumavu. A krom vlastních zásob vhodných vín se i tentokrát jal prozkoumat nabídku místní sámošky a otestoval především moravská vína okolo stovky. S potěšením lze říct, že jsou v pohodě. Na zadek jsem si z nich nesedl, ale šlo o technicky čistě udělané věci bez problémů, vlastně slušně pitelné kousky. Samoobsluha nabídla i nečekanou vertikálu, opět mne naštvala praktika jednoho našeho jinak dost fajn vinařství a otestoval jsem supermarketovou podobu mé oblíbené Španělské odrůdy…
Jako spolehlivá se tradičně ukázala základní řada z Habánských sklepů, především pak červené jakostky vavřince, zweigeltu či frankovky. U poslední jmenované odrůdy jsem z regálu vyhrabal hned tři ročníky – 2015, 2016 a 2017. V průměru účastníkům nejvíce chutnala patnáctka, zralejší a mírně „rozmázle“ ovocná, fajn lehčí pití. Sedmnáctka byla čerstvá, trochu reduktivní, ale opět suché čisté lehce svíravé červené. Šestnáctka mi z nich přišla nejlepší, s jakoby trochu hlubším, strukturovanějším projevem. Docela by mne zajímalo, odkud to které víno reálně pocházelo, tedy nejen vinice ale i konkrétní vinařství ze skupiny Bohemia Sekt. Ta šestnáctka totiž projevem znatelně vybočovala a více připomínala projev, který si pamatuji ze starších věcí třeba z viniční trati Trkmanska. Od Habánských sklepů jsem koupil i jednu dražší láhev, v Salonu vín 2019 zařazené Rulandské šedé 2017 pozdní sběr (Čejkovice, Helezný díl) z jejich retail prémiové řady. Solidní, plnější ovocné bílé, dobře postavené, určitě se bude líbit. Ale upřímně… jedno ze sto nejlepších vín ČR? Navíc značeno jako suché, ale tipnul bych si někde k 7-8 gramům cukru a kyseliny ne úplně dost na to, aby bylo dokonale vyvážené.
Ze Znovínu Znojmu jsme pořídili hned několik bílých. V základu mají už nějakou dobu šroubový uzávěr, což mi vyhovuje. Všechno to byla čistá, typická dobře udělaná vína. Bezový Sauvignon, muškátová milerka a obzvláště mne bavil florálně-medovo-ovocný příjemný rýňák. Co mne ovšem sralo, a jemnější výraz fakt použít nechci, bylo použití stejného motivu Louckého kláštera i pro dovozová vína lahvovaná pod jejich značkou. Merlot z Moldávie, navíc relativně slabší pokud jde o kvalitu (v porovnání s těmi stovkovými moravskými Habány, třeba), fakt nemá v podobné lahvi co dělat. Myslím, že jsem to psal už loni, ale za opakování nic nedám. Přijde mi, že je to pod úroveň vinařství jako právě Znovín. Ale chápu, že takhle jde flašku prodávat za kilo, zatímco v nějakém obyč designu a se zřetelně přiznanou zemí původu by za to v sámošce, v konkurenci dalších takových vín s křiklavými karafami a dalšími podivnými baleními, nikdo víc než šedesát korun nedal…
No a pak tu byla CEO Bierzo Mencía 2018, za 119 Kč ulovena cestou v Lidlu, pro který ji připravuje Alma Atlántica / Martín Códax (shodou okolností jsem měl sebou jejich bílé Marieta z Rias Baixas, ale nijak zvlášť mne neoslovilo, jiná jejich vína v minulosti i ano). Rubínová barva, čistá čerstvá vůně, čerstvě ovocná do třešní (evokuje třešňovou žvýkačku, po pravdě) a dotyk kořenitosti. Suché, červeně ovocné, čistě technologicky udělané, snadno pitelné, uhlazené bez výraznějších tříslovin. Mám pár levných oblíbenců v téhle odrůdě, třeba El Castro de Valtuille Joven, Ultreia Saint Jacques či Pago de Valdoneje. Sice stojí o něco víc, ale nabízí také řádově větší charakter. Takže objev levnější varianty se v Lidlu bohužel nekonal :-)
