Dovozce vín nejen z Francie a prodejce vinného skla Riedel, AdVivum, před nedávném kompletně „překopal“ svůj obchod ve Slovanském domě, rozšířil jej o přilehlé prostory a doplnil o funkci vinného baru. Stále jde samozřejmě o prosvětlený showroom se špičkovým sklem, vinotéku (vzhledem ke změně majitele s výraznou propagací vody Krondorf), ale nově si zde můžete dát i nějaké ty delikatesy a zapít je dobrým vínem kdykoliv v otevírací době, nejen v průběhu pravidelných řízených degustací. Alespoň osm vín je připraveno po sklence, disponují i systémem Coravin a samozřejmě též nabídnou cokoliv po celé lahvi. Krom jejich obvyklého sortimentu, který zahrnuje především Francii a mnohá její hvězdná jména, doplnili i pár dalších producentů, především moravských. Přeci jen jich v nabídce jinak nemají moc a zahraničních turistů v těchto místech bude nemálo. Nelze než popřát hodně štěstí. Každé slušné místo, kam lze ve městě zaskočit na kvalitní víno, se počítá!
Neodolal jsem a vyzkoušel jak zraje Ojo de Gallo Palomino 2016, což je tiché nefortifikované bílé ze stejných hroznů, z jakých vzniká jedno z mých vůbec nejoblíbenějších sherry – Fino Inocente. O víně i vinařství takovém jsem zde měl větší článek před rokem a půl. Ve vůni stále příjemná čerstvost ke které si již přidávají nazrálejší tóny, ovocnost do jablka, minerální linka a pikantnosti, něco heřmánku a jemný dotyk oříšků. Vlastně to teď o něco více evokuje klasiku z Jerezu. Suché, čisté, jemnější vyvážené bílé, decentně ovocné, s fajn kyselinou a minerální složkou. Delikátnější, zajímavé fajn pití.
Coby druhou sklenku jsem zvolil něco, co obvykle úplně nevyhledávám, snad jen pokud jde o legendární starou školu – bílou Rioju. Muga Blanco 2017 patří mezi základní vína dost slavného producenta, naposledy jsem se tu rozplýval nad jejich Prado Enea 2010 a dost ocenil i jejich bubliny, bílé ovšem už mnoho let (tak deset) nezkoušel. Za tu doby se mírně změnila odrůdová skladba i zpracování, ale stylově to zůstává hodně podobné. Odrůdově je to 90 % Viura a zbylých 10 % tvoří Malvasía a Garnacha blanca, půda jílovo-vápenitá a náplavy. Osm hodin macerace, kvašení v nových malých i větších francouzských dubových sudech z Nevers. Tři měsíce na jemných kalech s pravidelným promícháváním. Sedmnáctka byl komplikovaný rok, mrazy zdevastovaly spoustu vinic, takže vína je méně než obvykle. Krom vlastních vinic, výše položených chladnějších poloh, tentokrát i nakoupili hrozny ze starých výsadeb dalších pěstitelů. Tak, aby dokázali uspokojit poptávku. Každopádně tohle víno má širší, výraznější vůni, zralá ovocnost do hrušky a něco citrusů, krémovost, dřevo. Suché, čisté, opět krémové, s fajn osvěžující kyselinou, uhlazenější, slušně postavené i dlouhé. Přístupné, solidní bílé, které více než potěší mnohé a získává výborná hodnocení. Ale… zase za deset let :-)
