Nedávno jsem tu měl tři vína z Domaine Pêcheur, včetně informací co jsou vlastně zač, a byl velmi spokojen. Teď otevřel další jejich kousek v podobě Savagnin 2014 Côtes du Jura. Což je klasika největší a hlavní důvod, proč jsem oblasti Jura a jejím vínům propadl. Místní tradiční odrůda je školena hned tři roky v sudech „sous voile“, pod závojem, a pak šup do tradiční lahve, pod korek a kovou záklopku. Hned po otevření a nalití se místností rozlije nádherná typická vůně, která trochu evokuje na pánvi se zahřívající směs kari koření. Barva lehce tmavší, nazlátlá. Ve vůni, krom výše uvedeného, parádní starosvětská klasika, kde decentní ovocnost do jablka a citrusů (v poznámkách mám teda uzený citron v benzínu) dává výraznější slovo starému vlakovému vagonu, soleným praženým mandlím a bezva mineralitě. V chuti suché, středně plné, poměrně intenzivní, s fajn kyselinou ale již celkem uhlazené, je tam minerální slanost, pěkná struktura a délka, výtečná pitelnost. Seriózní, charakterní bílé.
Samozřejmě to víno nemá hloubku špičkových „úplných“ Vin Jaune, ale v mnoha ohledech se jim stylově přibližuje a nabízí o něco snazší a dřívější pitelnost. Myslím, že obzvláště sedne lidem, kterým učarovalo třeba Fino Inocente od Valdespino. Ukazuje tradice regionu v lehce selštější podobě, neovlivněné současným trendem „burgundizace“. A to je moc dobře. Zaplatil jsem u Matějky 540 Kč a nelituji ani koruny.
Mimochodem po jejich bílém crémantu jsem dal šanci i růžovému, Crémant du Jura Rosé Brut. Ten je tvořen zhruba z 60 % odrůdou Poulsard a zbytek je Trousseau z vinice Les Combes, lisování celých hroznů, na kalech tráví dva a půl až tři roky. Víno je to světle červené, voňavé do drobných červených plodů s dotykem minerality, s pěkným perlením, suché ale nějaká ta dozáž je znát, ovocné, se slušnou kyselinou, krémovější. Dobře pitelný fajn kousek, byť z jejich vín určitě zatím nejpřímočařejší a nejjednodušší, bílý crémant mi přišel lepší.
