Na úvod malé opáčko. Hunter Valley je oblast nějakých 160 kilometrů na sever od Sydney, nijak velká (aktuálně je tam využíváno nějakých dva a půl tisíce hektarů vinic) a zaměřující se spíše na kvalitnější vína než velkoprodukci. Je tam dost vedro (souhrn teplot ve vegetačním období je tu 2.5x těch v Champagne), ale zároveň i leje (500mm ročně, zhruba jako v Praze a o něco méně než třeba v Remeši) a není výjimkou, že letní lijáky a krupobití úrodu zmasakrují. Sem tam cyklón a tak, ideál pro klid v duši zemědělce. Pěstují tam vícero odrůd, ale jejich ikonickou je Sémillon. Ten dobře znáte z Francie, kde je obvykle spojován se Sauvignonem v top sladkých vínech a také, výrazně nadubovaný, ve výtečných suchých. Je po světě oblíbený i ve směsích znovu se Sauvignonem či Chardonnay, tak nějak proto aby šlo na vinětu napsat onu slavnější odrůdu a zakulacený Sémillon s nižší kyselinou tvořil zbytek hmoty. Jenže ve specifických podmínkách Hunter Valley ho dělají úplně unikátně. Pěstují ho hlavně na písku a náplavách v nižší nadmořské výšce. Sklidí ho hodně brzo, s potenciálním alkoholem někde mezi 10-12 %, i u špičkových vín není třeba deset a půl výjimkou. Vykvasí za nízkých teplot a bez malolaktiky či jakéhokoliv dalšího zrání ho přefiltrují a rovnou narvou do flašek, dnes vždy pod šroubový uzávěr. Sud to nevidí ani omylem. A tím je hotovo. Chutná to jak decentně minerální limetková voda s herbálním tónem, má hodně výrazné kyseliny (v klidu o 2-3 g/l více než Sémillon ve Francii) a je to přísné ovšem osvěžující pití. Pak uteče deset let a víno není na vylití, ale záhadným způsobem nabude na těle, získá hloubku, mineralita se zdůrazní, aromaticky se posune směrem k připečenému toastu až toastovaným dubovým sudům, i vanilka se často objeví, a naslepo to klidně pošlete do seriózní v sudech školené šardonky. Svět vína je magický :-)
Koupit jinde než v Austrálii dobrý Hunter Valley Sémillon, o těch starších a nějakých „Museum Release / Reserve“ vyloženě vyzrálých vín přímo z vinařství ani nemluvě, není zrovna snadné. U nás byl chvíli na trhu Hell Holle, ale jsem si skoro jistý, že šlo o neopakovaný jednorázový nákup. Už nějaký pátek ale u nás společnost Alifea zastupuje skupinu Agnew Wines (viz starší zápisek), pod kterou spadají vinařství Audrey Wilkinson, Cockfighter's Ghost a již celkem prémiový brand Pooles Rock. A mají od nich nejen Chardonnay či Shiraz, ale právě i klasický Sémillon. Vinařství pro účely ochutnávky navíc uvolnilo i něco z archivu, takže jsme měli možnost ochutnat si vína od mladého ročníku 2018 až po 2005. Přiznávám, že mne to dost bavilo.
První dvojce krásně ukázala odrůdu v její mladistvé podobě. Audrey Wilkinson Semillon 2018 je čerstvé, sevřeně limetkové, řízné s hromadou kyselin, ale i trochu netypicky plnější než bych čekal. Audrey Wilkinson Semillon 2015 je též v podobném duchu aromaticky, byť v chuti již jakoby lehce zaoblené a příjemně pitelné, zde už klasicky lehčí. Specifická část vinice v podobě Audrey Wilkinson „The Ridge“ Semillon 2011 nabízí bezvadnou kombinaci čerstvosti a svěžesti s již toastovými tóny, krémovostí a sofistikovanými jemnějšími odbočkami, v chuti je velmi suché, stále hodně řízné, citrusové, delší. Audrey Wilkinson „The Ridge“ Reserve Semillon 2009 jede již naplno v podobě citrusů v kombinaci s páleným dřevem a vanilkovým krémem, v chuti suché, s bezva kyselinou ale již zakulacené, vyvážené, delší. Audrey Wilkinson Museum Reserve Semillon 2006 opět citrusovost a krémovost, ovšem nemá to úplně hloubku The Ridge. Vanilka a překvapivě také až „petrolejová“ linka. V chuti suché, zakulacené, stále s lehce herbální linkou, vyvážené, dobře pitelné. V prázdné sklence po několika minutých bych si tipnul „cháčko na béčku“ a ani příliš neváhal. Audrey Wilkinson Museum Reserve Semillon 2005 ve vůni trochu divočejší, jakoby nazrálejší a s lehkou oxidací, staré dřevo a toast, v chuti ovšem sevřenější, výrazné kyseliny, citrusová minerálka, toastová linka. Delší, zajímavé, trochu zvláštní kontrast nazrálosti ve vůni a sevřenosti chuti, jak se bude vyvíjet fakt těžko odhadovat. Osobně bych sáhnul po The Ridge 2011, to je špičková elegantní záležitost co se dál bude skvěle vyvíjet.
U Pooles Rock Premiere Semillon 2017, i v takto mladé podobě, byl velmi zřetelný skok nahoru. Na jednu stranu velmi vysoká kyselina, přísné, sevřené a lehce citronově peckové, na stranu druhou s výraznou minerální linkou, strukturované, delší, s limetkovou vůní, jemnějšími projevy, dost zábavné. Pooles Rock Semillon 2012 ve vůni citrusový, minerální voda, lehce herbální. V chuti suché, čisté, minerální, s bezvadnou kyselinou, poměrně strukturované, vyvážené, delší. Opravdu pěkné a na počátku fáze, kdy začne dál zrát do toastova. Pooles Rock Single Vineyard Semillon 2011 mne nadchl už v minulosti a je to jen lepší. Ve vůni již zralejší, toastované dřevo, krásná citrusovost, lehce herbální linka. Suché, šťavnaté, vyvážené, strukturované delší seriózní parádní bílé, které se podle mne směle může postavit nejméně 1er třídě Chardonnay z Burgundska pokud jde o komplexitu. S časem se toastovost zvýrazňuje a otevírají další vrstvy. Parádní věc. Sedm až osm stovek u nás. Mám doma ještě dvě lahve a možná přikoupím. Pooles Rock Semillon 2009 kouřový, efektně citrusový, jemnější čerstvé tóny. Suché, s bezva kyselinou, decentně krémové a vanilkové, karamelový toast v dochuti. Zábavné, charakterní pití. Pooles Rock Semillon 2007 čerstvé, minerálně zaprděné, lehce náplast, citrusy, působí čerstvěji než devítka. Suché, šťavnaté, s výbornou kyselinou, strukturované a vyvážené, delší. Hodně povedený kousek.
Hunter Valley Sémillon je krásnou ukázkou důležitost uložení vína a konzumace ve vhodný moment, rozdíl mezi mladým a zralým vínem je brutální. Nemám rád osočování těch, co otevřou i špičkové burgundské či Bordeaux docela mladé, ale tady je to přeci jen o něčem jiném. Ovšem o „lahvové zralosti“ si povíme něco během pár dní, jestli se dokopu článek dokončit…
