Měli jsme teď výročí svatby, jedenácté. Marně jsem doma pátral po lahvích z ročníku 2008 a krom Champagne (nakupovaných vlastně nedávno, top vína tohohle ročníku šla ven až teď) nic neměl. A pak si vzpomněl na archivní sklep z dávného (alespoň mi to tak připadá, doba před dětmi jako by byl úplně jiný věk) postižení Bordeaux, který kdysi s kolegou z práce, v době předhypotékové, naplnil vším možným z En Primeur nákupů. A záhy poté jsem Bordeaux téměř přestal pít a od té doby se moc nezměnilo. Měl jsem dojem, že jsem s nákupy seknul už u 2007, ale ne! Dlí tam nemálo flašek z ročníků 2004 až 2008. Inu vzmužil jsem se vyrazil jich pár nabalit na nadcházející podzimní podvečery. Vlastně je celý ten sklep další dobrou skládačkou do textu o archivaci, „vrcholu vína“, pozdě a příliš brzo otevřených lahvích, který už nějakou dobu páchám a snad brzy dopáchám. A jsem svým způsobem rád, že jsem tam ty láhev takhle nechal. Část základek už možná nebude v ideální kondici, ale snad toho nebude moc úplně mimo a ty lepší vína zase jednou nebudu pít zbytečně mladá. Vidím to na pár večírku s kamarády, kteří nejsou „ortodoxně naturální“… :-) A v následujících měsících budu otravovat s Bordeaux o chlup častěji.
Jako první víno ze závozu jsem odšpuntoval (a byl překvapen, že korek nebyl nasáklý ani na milimetr) čtyřstovkové Grand Cru ze Saint-Emilionu, Château de Fonbel 2004. Detailně (a naposledy) jsem o něm psal v roce 2009. Hodně tmavá barva, nazrálý okraj. Na úvod intenzivní, sladší tmavší ovocnost, výrazná živočišnost, lehce železitě-krvavě-masité. Celkem rychle se mění a otevírá, rybízová marmeláda. Suché, čisté, středně plné, veskrze fajn kyseliny, stále ještě ovocnost na pomezí červených a tmavých plodů, solidní délka, již docela uhlazené třísloviny, slušně dlouhé a výborně udělané, bezva pitelnost. Jako… proč ne, že jo :-) Původ je na tom znát, na patnáct let je ve výtečné kondici a mizí samo.
