Minulý týden se konala další galadegustace dovozce VinoDoc za účasti zástupců vinařství. Bohužel jsem na ni měl mnohem méně času, než bych si býval přál. Dnes odhrnu poznámky ke třem producentů a snad se časem dostanu k dalším. Znovu jsem si třeba projel nabídku vinařství Mirabella, tedy šumivá z oblasti Franciacorta. Už je to dva roky, co jsem tu měl detailní článek z degustace. Od těch dob podnik přistoupil ke změně vizuální komunikace, včetně vinět, tak trochu ke čtyřicátému výročí vzniku. Dost se mi líbila Edea Brut, tedy jejich základ, Blanc de Blancs postavený na Chardonnay z 80 % a k tomu Pinot Bianco. Zde se jednalo o bázi 2015, dozáž 5 gramů, na kalech nějaké tři roky. Čerstvá, lehce kouřová a minerální vůně, fajn ovocnost směrem tropiko, intenzivní ale tak akorát. Suché, čisté, šťavnaté, bezva kyseliny, výborně udělané, vyvážené, klasické bubliny. Jiný styl je Demetra Extra Brut Millesimato 2012 (Chardonnay 70 %, Pinot Nero 20 %, Pinot Bianco 10 %, jedna vinice s nižším výnosem, většina kvasí v betonu ale část Chardonnay v barrique sudech, zrání na kalech v lahvi k pěti letům) je víno zralejší, hlubší, se žlutou ovocností a krémovostí a dotykem toastu, suché s bezva kyselinou, vyvážené, uhlazenější ale živé a energické. Povedený kousek.
Neodpustil jsem si projet Falkenstein, i když jejich věci nedávno chutnal na Praha pije víno a top Riesling si užil doma. Bavil mne čerstvý, energický ale již i nazrávající a aromaticky dost expresivní suchý šťavnatý Sauvignon 2016. Riesling 2016 je zábavná kombinace ovocnosti do meruňky s dotykem petroleje, lehce pikantní a kořenité, suché, čisté, s bezva kyselinou, vyvážené. Riesling Private Reserve 2012 viz starší článek, dojmy velmi obdobné jako dříve, parádní klasika. A fakt se mi líbí, že je to opravdu „jen“ jejich normální Riesling s delším zráním v lahvi v ideálních podmínkách. A tedy dobrá ukázka, jakým směrem se může archivace ubírat a proč dává smysl. Vůbec špatný nebyl ani Blauburgunder 2015, se sladší spíše červenou ovocností, dotykem vanilky a kořenitosti, suchý, čistý, s dobrou strukturou, svíravější a s tříslovinou ještě čekající na ohlazení, vyvážený. Fajn pinot ve vývinu.
A zakončíme u vinařství I Stefanini, zhruba dvacetihektarového producenta z Valle d'Alpone, tedy sopečných půd Soave. A věnovat se budeme odrůdě Garganega, i když dělají i další vína. Soave „Il Selese“ 2018 je čerstvé, čisté, svěží, s ovocností směrem bělomasé broskve, lehce oříškové a kouřové, suché, fajn kyseliny, dobře udělané nekomplikované fajn pití. Soave Classico „Monte de Toni“ 2017 ze starších keřů na vulkanické půdě bohaté na oxidy železa je mladistvé, energické, minerální a kouřové, se sevřenější bílou ovocností, hlubší než základ. Suché, vyvážené, pěkně postavené, delší, s bezva vulkanickou mineralitou a délkou. Bavilo oboje a ceny férové.
