Ve světě vína najdete dostatek jistot, třebas takový německý Riesling od dobrého producenta zklame málokdy, ale držet se jen osvědčených vín by byla nuda. Takže… co vám říká odrůda Moravia Agria? Nic? Tak to nejste sami, i encyklopedie ji označují za obskurního zástupce odrůd španělské oblasti Castilla-La Mancha. Jméno v překladu znamená „kyselá Moravia“ (prý aby se odlišila od Moravia Dulce, což je místní synonymum pro ne tak bezvýznamné a i v Portugalsku oblíbené Marufo, jehož nejdůležitější zásluhou je ale stejně spíš rodičovství slavné odrůdy Touriga Franca), ve vinicích jsou s ní trable, trpí na houbové choroby a tak. A dává světlá, tenká a kyselá vína s výraznější tříslovinou (což může upomínat k chybnému pohledu mnohých na červené z ČR, ovšem španělská Moravia fakt nemá s tou „naší“ nic společného). Takový popis zní dost nanic, než si uvědomíte, že takto se Moravia Agria chová v suchých a horkých podmínkách. A že tedy může být vítaným přídavkem k jiným odrůdám, dávajícím spíš dost plná, alkoholická a leckdy na dostatek kyseliny trpící vína, a nakopnout v nich svěžest i strukturu. Tradičně tedy mizela právě takhle anonymně v různých směsích a to se vlastně nezměnilo. Úspěšnou výjimkou je dnes hodnocený kousek :-)
O Bodegas y Viñedos Ponce už jsem tu psal několikrát, především ohledně fantastických výsledků které mají s odrůdou Bobal, nedávno jsem tu měl ale i jejich bílé. Ponce nějakou dobu kombinoval odrůdu Moravia Agria s Grenache, více méně rovným dílem, ale novější inkarnace už jsou dominantně Moravia (ze starých výsadeb v roce 1965 na vápenité půdě) a Garnacha jen malá část. Platí to i pro Buena Pinta 2017 (DO Manchuela) z teplého a časně sklízeného ročníku, kde je přídavek jen desetiprocentní. Celé hrozny z biodynamického zemědělství a nezavlažované révy zpracovávají v dřevěném tanku, fermentace spontánní, školení osm měsíců především v 600l francouzských dubových sudech. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Pěkná, nijak tmavá rubínová barva. Čerstvé, energické ve vůni, výraznější, červené ovoce, třešně a jahody, lehce herbální linka, dotyk dřeva, kouřovost. Energické a evokující severnější vinařské oblasti. Suché, čisté, šťavnaté, lehce svíravé, červená ovocná sladkost, dotyk dřeva, fajn délka, minerální linka. Jistá strohost kombinovaná s dobrou pitelností a strukturou, zábavné už teď ale s potenciálem se dál rozvíjet. Příjemné překvapení!
Je na tom zábavné, že tahle obskurní okrajová záležitost má 93 bodů ve Wine Advocate Roberta Parkera, což dobře nabourává pohled, že preferují džemové alkoholické obludy. Luis Gutiérrez, který pro WA Španělsko hodnotí, rozhodně umí ocenit i jiné věci a na chladnějších tvrdších vínech si docela ujíždí. Guía Peñin sympatických 92 a James Suckling dokonce 94. Záležitost za zhruba 13€ a fajn zkušenost, které nelituji. Museli jsme se vlastně dost držet, abychom nevypili celou láhev a zbylo trochu na test druhý den.
