Víno, které mi fakt sedne, se pozná mimo jiné tak, že ho vypiju několik flašek ještě než o něm poprvé někam napíšu. A že si preventivně předem udělám zásoby. Ne že bych měl přehnané představy o vlivu tohohle blogu a ostatně i článků v různých magazínech, často se efekt limitně blíží nule. O to více pak překvapí, když se poštěstí a nějaké doporučení zafunguje víc než dobře. Dnes je tématem Jaroslav Osička (web) Pinot Gris K.O. 2017. Co znamená K.O. už jsem tu popisoval, tohle je myslím krásná ukázka. Obecně dnes tak populární „pídží“ nevyhledávám, vlastně ani to od Osičků, ale zde vzniklo výjimečně povedené víno. Ve kterém se navíc podařilo dokonale zachytit kouzlo ochutnávaní přímo u nich ve sklepě, které se lahvováním obvykle významně ztrácí. Prostě žádná ordinérní šedá (ordinérní šeďák?).
Víno pochází z ekologicky vypěstovaných hroznů velkobílovické Zadní hory. Mošt samozřejmě fermentoval spontánně a jako bonus tam byla nějaká ta macerace celých bobulí. Větší část sedmnáctkové šedé sedimentovala v nerezu a lahvována byla někdy v srpu, ale tohle je výjimka. Jeden 500l litrový dubový sud od Stockingera, ve kterém víno leželo 20 měsíců, se obzvláště povedl. A šel do lahví (burgundské se šroubovým uzávěrem) samostatně, se zvířenými kaly a bez síření. K.O. Tmavší kalná žlutá barva. Výraznější aroma, žluté ovoce až lehce do exotických plodů, krémovost, jistá zábavná pikantnost, římský kmín a něco dřeva. První den je skvělé, ale po rozdýchání druhý den ještě řádově lepší, zaslouží si prostor a velkou sklenici (montrachetka nebo úplně v klidu pinotovka). V chuti hodně kyselin, výrazné, šťavnaté, s krémovou ovocností, dřevem, kořenitostí, vyvážené a skvěle pitelné, docela dlouhé. Zábavné, poutavé „naturální“ víno.
