Přemýšlím, jestli jsem něco takového vlastně už dříve nepsal, ale nechce se mi hledat. Zase jednou jsem vyzkoušel Danger 380 Volts od Milana Nestarce, tentokrát ročník 2018. Naposledy jsem měl předchozí ročník, loni, na terase v Brooklynu. Sledoval jsem západ slunce, skyline Manhattanu a lidi tohle víno nadšeně konzumující, a tak nějak si říkal, že přesně tam už dneska patří. Teď v nově otevírané restauraci v Holešovicích ale fungovalo taky :-) Vůbec se mi nechce psát co přesně to je, jaké odrůdy v tom jsou, kolik má alkoholu, že je citrusové a trochu mýdlově mullerovo-muškátově voňavé. Vím, že k tomu svádí viněta a bez ní bych určitě použil jiná přirovnání, ale je to víno s intenzivní ostřejší kyselinou, jemně perlící a tak zvláštně elektrizující, energizující. Eklatantní úspěch, jak by řekl klasik. Po každém doušku je to trochu jako olíznout 9V baterku :-) Prostě mne to baví velmi.
Ani u druhé lahve neopustíme naturálno. Jde o víno z kategorie „pokušení vypít sám a nepodělit se je velké“ :-) Domaine Jean-Claude Lapalu a jeho Tentation Beaujolais Villages 2017. Hrozny od Saint-Etienne-La-Varenne, nedaleko Brouilly. Celkem mají 12 hektarů, hlavně právě Brouilly a Côte de Brouilly. Mix keřů různých věků od 15 do zhruba 35 let (pro cru jsou to většinou staré až velmi staré keře, mají i více než stoleté), karbonická macerace, zrání v použitých sudech deset měsíců. Bez aditiv, nesířené, nefiltrované, nečiřené. Z hroznů vypěstovaných v certifikovaném bio s biodynamickým přístupem. Tmavší ale ne hutná, lehce opalizující barva. Čerstvá, energická, pikantní vůně, trochu bezsirně funky divoká, třešňově peckovinové, s bylinkami a celkově dost fajn. Suché, čisté, s osvěžující kyselinou, parádně přirozeně šťavnatě ovocné, skvěle pitelné, zábavné. Tohle rozhodně ano! Až zase příště někde uvidím, tak hned kupuji. A zkusím i další vína od vinaře. I přes jméno, které v naturál kruzích má, jsem ho dosud míjel. Chyba!
