Do Prahy dorazila, na pozvání dovozce Alifea, Mylène Lonjaret z uskupení Accents & Terroirs, které sdružuje zajímavá francouzská rodinná vinařství (a producenty pálenek) a zajišťuje jim především společnou propagaci při exportu. Její úkolem bylo představit Château Haut-Monplaisir (web) z Cahors, vinařství s 30 ha v zóně T3 (viz níže), které se logicky specializuje především na Malbec, byť mají i trochu dalších odrůd (Chardonnay, Viognier, Loin-de-l'oeil a Petit Manseng pro suché a sladké bílé, Cabernet Franc a Merlot na růžové). Vinařství vzniklo v roce 1998 pod taktovkou Cathy a Daniela Fournié. 15 hektarů vinic původně patřilo rodičům Cathy, vypěstované hrozno šlo do družstvo. Daniel coby vinohradník ovšem viděl ve vinicích velký potenciál. Za pomoci Pascala Verhaeghe (ze známého Château du Cèdre) se jim podařilo rozjet vlastní podnik, krom výpomoci ve sklepě upravili i péči ve vinohradech. Už od roku 2000 jeli v podstatě v bio režimu, od roku 2012 jsou plně certifikování. Vlastně jsem tu už o nich psal v souvislosti s víny z ročníku 2000 a 2001, nádherně zrála a opravdu hodně mne bavila, dvoutisícovky jsem měl doma hezkých pár lahví a užíval si ji pravidelně.
Na úvod něco krátce k Malbecu. Za posledních 25 let vystoupala celosvětová plocha osázená Malbecem k padesáti tisícům hektarů a atakuje tak první dvacítku nejčastějších odrůd. Jedná se přitom o ukázkový příklad odrůdy, jejíž hvězda začala strmě stoupat s novosvětským regionem. Většině při vyslovení Malbec automaticky naskočí spojení s Argentinou, kde je dneska odrůdou nejčastější a země na ni vsází svou vinařskou budoucnost. Historickou domovinou odrůdy je přitom jihozápadní Francie, odkud také pochází a vznikla zde jako kříženec odrůd Prunelard a Magdelene Noir des Charantes (ta je i matkou slavného Merlotu). V místech svého původu se nejčastěji nazývá Côt či Auxerrois, ale nese desítky dalších lokálních označení, byť vědomi si úspěšnosti argentinských odrůdových vín již i francouzští vinaři v tradičních regionech začínají preferovat dnes nejznámější označení. Mimochodem Malbec vychází ze jména vinaře, který odrůdu na konci osmnáctého století vysazoval a propagoval v Bordeaux, kde až do nákazy fyloxerou ke konci 19. století bývala oblíbenou součástí místních směsí, dnes je spíše výjimečná. Ono ve Francii obecně výsadby Malbecu pomalu ale jistě mizí, zásadní je a snad i nadále bude právě pro oblast Cahors, odkud vždy pocházela tzv. „černá vína“, ve kterých Malbec hrál důležitou roli. Barva rtů a zubů po degustaci Cahors ledasco vysvětluje :-)
Malbec je odrůda bujná, mladá réva je silně ohrožována jarními mrazy, hodně zralé bobule mají tendenci praskat či opadávat. Vyhovují jí sušší a teplejší oblasti. Vína bývají obvykle velmi temná, výrazně aromatická, dobře strukturovaná. Plná, s tóny zralého s výraznější tříslovinou, tmavého ovoce, čokolády, švestek a povidel, kořenitá, s potenciálem zrát a rozvíjející se do aromat cedrového dřeva, tabáku či kůže. Francouzské varianty obvykle mají výraznější třísloviny a kyseliny než sametovější, uhlazenější varianty z Argentiny nebo Chile, důvodem jsou jak jiné podmínky pěstování, tak výrazně odlišné klony odrůdy. A samozřejmě i práce se dřevem a ochota ponechat nějaký ten gram zbytkového cukru.
V Château Haut-Monplaisir jedou, jak již řečeno výše, v certifikovaném bio na třetí z teras v nadmořské výšce 200 metrů. Výnos ručně redukují k 30 až 50 hl/ha dle keřů a zacílení vína, u části hroznů se nebojí přiznat mechanickou sklizeň (s následným ručním tříděním). Preferují delší pomalou maceraci a extrakci, výrazně limitují síření, lahvují bez filtrace. Především v zásadní „Prestige“ řadě postupně čím dál více omezují i vliv dřeva, dnes už vůbec nenakupují 225l sudy (byť starší stále používají) a přeorientovávají se na 500l.
Monplaisir Blanc Sec (IGP Côtes du Lot) je 60 % Chardonnay a 40 % Viognier, čistě nerez na kalech. Ročník neuveden, podle šarže nejspíše 2016. Čisté, krémové, ovocné ve vůni. Tropiko, něco nazrálosti, oříšek. Suché, fajn kyseliny, vyvážené ovocnější nekomplikované pití.
Veškerá následující červená, počínaje Tradition 2015, jsou už stoprocentní Malbec a AOP Cahors. Základní víno je především beton a k tomu menší díl použitých sudů, zrání rok a půl. Původ z „mladších“ keřů, okolo dvaceti let. Tmavá barva, lehce fialový tón. Čerstvé, čisté, tmavě ovocné dost do černého rybízu, kořenitá linka. Suché, šťavnaté, pěkně přímočaře ovocné a dřeva zřetelně pomálu, s trochou svíravosti ale již uhlazené. Vyvážené, snadno pitelné.
Prestige 2014, z komplikovanějšího ročníku, už pochází z keřů okolo 30 let, kompletně odstopkované hrozny a delší macerace (k měsíci), zrání čistě v dubových sudech dva roky, po třetinách jde o dřevo nové, jednou a dvakrát použité. Čerstvé, fajn mix tmavé a tmavě červené ovocnosti, s dotyky pepře a kouře. Suché, šťavnaté, energické, čerstvé, středně plné, se sladkou zaoblenou ovocností a měkčím sladším uhlazeným tříslem, fajn délka s kamenitostí v dochuti. Přístupné, měkčí než bych čekal, líbivější ovšem velmi fajn víno.
Prestige 2008 je zřetelně tmavší v barvě i ve vůni, která je jakoby „zrnitější“, strukturovanější, s větším podílem vlhkého dřeva, čistě tmavé ovocnosti, inkoustové, starosvětské. Suché, svíravější, s výraznějším (trochu vysušujícím) tříslem, strukturované, tmavě ovocné, klasické. Takové lehce neotesané, ale zároveň s bezva energií a tak nějak… nevím… mám k tomu jako větší důvěru než k předchozímu vínu, raději bych se svěřil do péče celé lahve tohoto :-)
Prestige 2005 tmavé v barvě, zralé expresivně tmavě čerstvě ovocné (výraznější ovocnost než osmička), suché, šťavnaté, s výtečnou tmavou sladkou ovocností, tříslo stále znát ale jemnozrnné a uhlazující se. Vyvážené, je tam důraz i lehkost a snadná pitelnost, efektní povedený kousek.
L'Envie 2016 je specialita, připravena podobně jako Prestige ale jen s 12 měsíci zrání v 500l sudu a úplně bez síření (ostatní vína jsou decentně sířena při lahvování). Ve vůni divočejší, expresivně ovocné s odlišným profilem tmavého ovoce, více švestek, moruše, černá oliva, v kombinaci s živočišností, pepřem a fialovou fixou. V chuti suché, čerstvé, ovocné, zábavné, energické, fajn pitelné. Se vzduchem poměrně rychle začínají dominovat různé smrádky, ale v chuti stále velmi fajn.
Pur Plaisir 2014 představuje nejvyšší řadu vinařství, selekce ze starých keřů okolo 50 let. Fermentace v nových otevřených 500l sudech, s delší macerací 35 – 40 dní, následně zrání v totožných (již uzavřených, samozřejmě) sudech téměř tři roky. Tmavé, nafialovělé v barvě. Intenzivní, tmavě ovocné, ovocností překvapivě blíž „naturálu“, s výraznější linkou dřeva, višní v čokoládě, karamelu. Suché, svíravé, koncentrované, energické, šťavnaté, s pěknou intenzivní ovocností, delší. Vyvážené, fajn víno. S ročníkem si poradili dobře.
Pour Plaisir 2012 o něco kratší macerace a i zrání v sudech jen necelé dva roky. Stále čerstvá, tmavá ovocnost s linkou svěžejší červené, energické, až dotyky citrusové kůry. Suché, šťavnaté, elegantní, s dřevem poměrně výrazným ale uhlazeně spojeným s ovocností, dlouhé, sofistikované. Seriózní špičkové víno, již nyní přístupné ale s potenciálem krásně dál zrát mnoho let. Krásná věc.
Pour Plaisir 2008 tmavá barva, nazrálé jen decentně, intenzivní tmavší ovocnost. Stále pěkná čerstvost a ovocná svěžest a energie, s trochu výrazněji znatelným alkoholem, inkoust, pepřová kořenitost. Suché, s koncentrovanou tmavou ovocností, stále výrazné tříslo a svíravost, šťavnaté, intenzivní, bohatší. Zábavné, o něco neotesanější než elegantní ročník 2012, ale vlastně mne baví snad ještě o trochu víc.
