Výtečné Champagne a voňavý Burgenland

O Štědrém dnu jsem otevřel a vypil dost bublin, samé dobré kousky. Ale dneska se chci zmínit o Champagne J-M Sélèque Le Quintette Extra Brut. Tenhle mladý vinař letí kvalitativně neuvěřitelně nahoru a jeho vína mne obecně dost baví, vlastně čím dám víc. Zde se jednalo o starší verzi tohoto vína – ročník 2011, 46 měsíců na kalech a odstřel v lednu 2016. Takže dost prostoru se rozvinout v lahvi. Jako u dalších jeho vín hudební jméno tentokrát vychází z faktu, že původ hroznů je z pěti vinic v pěti obcích – Vertus, Dizy, Epernay, Mardeuil a Pierry, každá poloha zpracována samostatně, polovina vína v nerezu a s malolaktikou a druhá staré sudy a bez malolaktiky, bez filtrace a čiření. Ve všech případech jde o spíše starší keře a čistě odrůdu Chardonnay. A teď jsem si uvědomil, že nedávno jsem o tom psal detailněji v případě mladšího ročníku :-) Víno po odstřelu dozáž jen tři gramy. Tmavší nazlátlá barva, krásné vytrvalé perlení s menšími bublinkami. Poměrně intenzivní, stále svěží a slinosbíhavá aromatika, již nazrálejší mixující citrusy s toastovými tóny, výraznou minerální linku, něco krémovosti a máslových sušenek. Suché, s pořádnou citrusovou kyselinou, šťavnaté, ovocité, perfektně pitelné, s živostí a řízností jíž doplněnou hloubkou ze zrání. Fakt moc pěkný kousek! Vinaře dováží Miloš Danihelka alias Terroirchampagne.cz. Snad už brzy budou mít takový web, na kterém bude vidět reálný aktuální sortiment.

Sváteční diskusní témata

Vánoce jsou úspěšně za námi, trošku si orazíme a přijde čas oslavit příchod nového roku. Pokoušel jsem se, s návštěvami i jen s manželkou, dělat si poznámky ke „svátečním“ lahvím, ale upřímně… příliš úspěšný jsem v tom nebyl. Sice jsem otevíral věci, které si pozornost a sepsat si k nim něco zaslouží, a pár slov ke každé lahvi samozřejmě mám, ale žádné vážné rozbory. Vlastně jsem v tomhle směru obecně dost polevil, na degustacích a u vín v klidu doma jsem obvykle velmi pečlivý, ale jinak se spíš nechám unášet dojmy. Ale poznámky jsou jinak třeba a důležité! Každopádně, než se dostanu k těm pár zajímavým vínům, tak několik diskusních témat…

PF 2020 od Jižního svahu

Pohled na Prahu zahalenou mlhou / smogem a předpověď počasí pro následující dny pravda není příliš vánoční, ale tím si radost kazit nebudeme! Přeji Vám příjemné strávení svátečních dní a ostatně též úspěšné strávení všeho co pojíte a vypijete :-) A také vše nejlepší do nového a doufejme klidného a úspěšného roku. Věřím, že se alespoň jeho malou část rozhodně věnovat i zápiskům na Jižním svahu. A já slibuji, že nějaké snad zajímavé sepíšu. Možná něco stihnu i mezi svátky :-)

Vánoční atmosféra se zvonkohrou z Angélusu

K vysilující přípravě kalendáře s fotkami dětí pro příbuzenstvo jsem hledal nějaký rozumný vinný doprovod. Tohle mělo na vinětě zvonečky a přišlo mi, že se vyloženě hodí k předvánoční atmosféře. Le Carillon de l´Angélus 2006 ze slavného Château Angélus (web), jednoho z nejvíce ceněných vinařství bordeauxské apelace Saint-Émilion, dnes držitele tamního top zatřídění Premier Grand Cru Classé "A" a vinařství, které především od osmdesátých let pod vedením Huberta de Boüard de Laforest vyletělo kvalitativně hodně nahoru. A jedou dál, v posledních deseti letech najeli na optické třídící stoly, při sklizni zaměstnávají obludné množství lidí na ruční odstopkování hroznů a od loňského roku jsou v přechodném režimu na bio produkci. Carillon de l’Angélus vznikl v roce 1987 a dlouhodobě šlo o klasické druhé víno vinařství, dnes je to ovšem vlastně samostatná značka, která vzniká především z 12 hektarů neklasifikovaných vinic Angélusu.

3x Beaujolais s Juliénas, Fleurie a Brouilly

Otevřel jsem zase několik lahví cru Beaujolais, posledních pár měsíců na ně mám nějak chuť. Začneme lahví, za kterou stojí Valentin Montanet (s rodiči Jeanem a Catherine) z vinařství La Cadette z obce Saint-Père v burgundské apelaci Vézelay. Ale připravují i nějaké to Beaujolais, například Juliénas 2016. Vinařství jede na svých 22 hektarech už od roku 1999 v organice a i ve sklepě slušně. V roce 2016, po katastrofických ztrátách ve vinicích, začali pod jménem La Sœur Cadette i malý negocé byznys, díky kterému se dostali k surovině z Beaujolais. I nákup jsou ovšem jen bio/biodynamické hrozny. Juliénas jsou výsadby 30-45 let staré na žule, fermentace v nerezu, vše spontánně, nic přidáno a nic odebráno. Zrání do deseti měsíců v burgundských 228l sudech, bez filtrace, decentní zasíření. Moc se mi líbí viněta. Burgundská láhev, kovová záklopka, aglomerovaný korek. Nijak tmavá barva, „pinotovější“ rubínová, lehce nazrálé. Příjemně voňavé, hezká svěží ovocnost, kamenitá linka. Suché, čisté, fajn kyseliny, šťavnaté, lehkost a snadná pitelnost, ovocnost, opět minerální linka. Příjemné, nekomplikované víno, které jsem pil s chutí. Jen… za nějakých šest stovek (dováží AdVivum) jsem prostě očekával trochu víc, obzvláště v kontextu dalších Beaujolais která mají.

Španělská ryzlinkovina a divoké „prosecco“

Na první pohled to vypadá jako víno z Německa. Nebo možná ještě spíš z Alsaska. Konzultantem u jeho vzniku byl navíc legendární Klaus Peter Keller. Ale Ossian Verdling trocken 2016 ve skutečnosti pochází z malé obce Nieva ve španělské provincii Segovia, sto kiláků na severozápad od Madridu, a ač jsou všechny výsadby v rámci apelace Rueda je zatříděno jako prosté Vino de la Tierra Castilla y León. Verdling je drobnou jazykovou hříčkou, spojením odrůdy Verdejo, ze které víno stoprocentně pochází, a Riesling, v jehož suchém stylu z Rheinhessen vzniká. Nemalá nadmořská výška okolo devíti set metrů, velmi staré samostatně stojící keříkové předfyloxerové pravokořenné výsadby na výrazně písčité půdě. Certifikované bio. Hodně nízký výnos, studená macerace, lisování celých hroznů, spontánní fermentace a zrání v nerezu za kontrolované nižší teploty. Lahvováno po roce, v září 2017.

Becherovka Unfiltered

Na úvod předvánočního týdne jeden odskok od vína. Kdo mne sleduje na sociálních sítích nebo zná osobně, tak ví, že jsem docela velký fanoušek Becherovky (web). Jako fakt fanda, úplně nekritický a má láska s lety neuvadá, i na různé limitované edice vinět se nechám ukecat. Považuji ji za jednu z nejlepších věcí, kterou naše země současné civilizaci přinesla (a příběh o tom, kde se vlastně recept vzal, s klidným svědomím ignoruji) a vytrvale přináší, piju ji rád a pravidelně. A nestydím se za to :-) Takže mne samozřejmě nenechala klidným nová ještě „naturálnější“ verze tohoto nápoje, Becherovka Unfiltered. Už Original verze je bez chemických konzervantů, barviv (proč taky!) a jiných sraček, tady je v podstatě jen vynechán filtrační proces. Nefiltr je také v tmavší lahvi a s odlišnou a za mne dost povedenou vinětou. Dělají toho samozřejmě řádově méně, lahvují se menší samostatné šarže, a v první vlně toho šlo asi jen šedesát tisíc lahví (v kontextu celé produkce fakt málo, ale chápu, že třeba pro menší likérku je to násobek roční produkce). Je ale nefiltr lepší než klasika?

Nádherná Châteauneuf z Domaine Usseglio

Před čtyřmi lety jsem chutnal dvě potenciálně skvělé Châteauneuf du Pape ročníku 2013 z Domaine Usseglio Raymond & fils (web), report z celé výborné ochutnávky tu byl. A nyní měl možnost si stejná vína projet znovu a posoudit, zda se skutečně pozitivně vyvinula. I tentokrát byla součástí předvánoční ochutnávky ve Vinném sklepě Újezd, kde vino-chateauneuf.cz prezentovalo ne nové přírůstky v sortimentu, ale naopak spíše stálice v jejich již uleželejší podobě. Asi se budu časem věnovat i ostatním vzorkům, ale dnes to bude o jediném vinařstvím a jeho La Part des Anges a Cuvée Impériale.

Dvě „prémiová“ vína v plechovce

Tak trochu nečekaně mi doma skončila dvě vína od české firmy ViWine (resp. Great Expectations s.r.o., web), která sází v propagaci především na obal, 200ml „designovou“ plechovku. Prý je to praktické, lehké, skladné, fajn množství na vypití, hliník se dobře recykluje (jejich plechovky ovšem mají po celé ploše plastový potah, docela by mne zajímalo, jak tohle pak funguje technologicky při zpracování) a na těch Instagramech s hashtagem #vinovplechovce či #nebudkonzerva s tím prý uděláte velké haló. Na téma „alternativních“ obalů na víno, které v některých případech (bag-in-box především) už hrají na trhu dost zásadní roli, jsem tu měl článek před devíti lety. A nad plechovkami se rozohnil dokonce před dvanácti, jak to jen utíká a kde jsou tehdejší radikální názory, dnes už se musím jen pousmát :-) K plechovkovým vínům jsem přistupoval s hlavou otevřenou a těšil se, co nabídnou.

Čtyři výtečné šampaňské „single vineyards“

Víno z jediné specifické vinice. Nic neobvyklého, vlastně úplně obyčejná a typická věc. Ne tak v Champagne, kde jsou vína často směsí nejen více odrůd, ale především mnoha (někdy, v případě velkých domů, desítek) míst původu a cílem je spíše určitý neměnný styl než projev konkrétní polohy. Trend „single vineyard“ šampaňských najel hlavně s menšími pěstiteli a to ještě především těmi vyznávajícími „burgundský“ terroirový přístup. Ne že by nešlo jednotlivé vinice najít i u větších producentů, především v podobě různých „clos“ a monopolně vlastněných špičkových podob (Krug a jeho Clos du Mesnil a Clos d'Ambonnay budiž zářným příkladem, podobně jako třeba Clos Saint-Hilaire u Billecart-Salmon či Clos des Goisses od Philipponnat, ale téma clos nás ještě do konce roku čeká…). A ne že by se popularita některých unikátních pěstitelských Champagne nezačala masivně odrážet právě i u velkých baráků, které najednou přicházejí se všemožnými speciálními kousky. Ale gros stále zůstává u pěstitelů a jejich produkce :-) Pár nadšenců do šampaňského se před několika týdny sešlo v l’Fleur, aby ochutnalo sadu právě báječných kousků z konkrétních deklarovaných poloh, vín z nabídky Terroir Champagne vybraných chodící šampaňskou encyklopedií, Milošem Danihelkou.

Trochu nečekané červené z…

Intenzivní, až jižně tmavě ovocně hutnější ve vůni, s výraznějšími kořenitými tóny evokujícími kmín, teplejší, se zřetelnou linkou alkoholu a tak trochu likérovým projevem. V chuti suché a s fajn kyselinou, ale troška cukru a také sladkost zralého ovoce a alkoholu tam je nesporně, hutné, extraktivní, poměrně intenzivní, teplejší, delší, vlastně už teď přístupné a s měkkými tříslovinami. Onen až likérový projev je i v chuti, ale překvapivě dobře a snadno se to celé pije. Tak trochu bych nečekal, že podobný popis budu psát zrovna u…

Krátké dojmy z naturální Vídně

Uplynulých několik dní bylo degustačně nabitých. V pátek velký průřez s báječnými burgenlandskými vinaři Marií a Alexem Koppitsch, částečně seriózní degustace a (více) párty s bezva lidmi. To se tak sejde Fin, Švéd, Kanaďan a Čech ve Vídni a ... tématem je hokej, o kterém vím prd :-) Dva různí Finové jsou naprosto nadšení z vín Oty Ševčíka a mé srdce patriota plesá, že ho znám osobně je pro ně zásadní a vyptávají se. Všichni mluví o „Nestarek“ (aka Milan Nestarec) a člověk si tak nějak uvědomí, že jsou v téhle zemi lidé, kteří nám ve světě dělají fakt dobré jméno. V sobotu nářez v podobě vídeňské přehlídky Karakterre, již osmého a velmi intenzivního ročníku. No a v neděli, už zase v Praze, proběhla párty s magnum lahvemi. Co kdo donese to se vypije, taky náročné :-) Především Karakterre mi zase v plné síle ukázalo, co mám na víně tak rád a na tom „naturálním“ (pro nedostatek lepších termínů…) obzvláště. Ta neuvěřitelná diverzita projevů, chutí a vůní, spousta úžasných lidí a emocí. Často odcházím z degustací „klasických“ špičkových vín nadšený. Málokdy ale tak nabitý energií a dobrou náladou jako z podobných přehlídek. I když je třeba trochu chaotická, děsně hlučná a občas fakt davovka.

Klasika v podobě Gramona Imperial 2014

Když jsem ve středu potřeboval ilustrační foto k článku, místo abych vytáhl něco z archivu, tak jsem raději nafotil nový ročník Gramona Imperial, aktuálně je na trhu 2014. A když už byla flaška z ledničky venku… :-) O vinařství jsem se tu rozepisoval, stejně jako o několika jejich vínech včetně ročníku 2010 a také 2011 Imperialu. Co se od minula změnilo? Tak především už to není Cava Brut Gran Reserva. Gramona (web) je jedním z nejprominentnějších producentů, kteří z apelace utekli, nově spadá pod Corpinnat. Víno je z bio certifikované produkce (od roku 2010 s biodynamickým přístupem, z přípravky z jejich vlastních pozemků, kompostu z vlastní farmy a tak), už i uvedeno na lahvi. Na vinětě také mají detaily jako přesné číslo šarže, odstřel kalů (květen 2019), odrůdové složení (40 % Xarel·lo, 40 % Macabeu, 15 % Chardonnay a 5 % Parellada) či dobu ležení na kalech (48 měsíců). Ruční sběr, lisování celých hroznů, použití jen prvního lisování a jemnější frakce moštu. Jako dozáž stále používají likér z více než sto let staré solery a je nižší než bývala, jen 6 g/l.

Vertikály Porta Bohemica

Minulý týden dorazil do vršovického Fajnšmekru Aleš Svatoš z vinařství Porta Bohemica (web) a na báječné ochutnávce představil svou produkci, odkud kam se vyvíjela a proč a kam se chtějí ubírat dál, promluvil o (ne)naturálnu a mnoha dalších tématech. Uvolněná vysoce přátelská atmosféra, který je ve Fajnšmekru obvyklá a neopakovatelná, k jeho vínům vyloženě sedí. O mnohých lahvích jsem se tu už zmiňoval, ostatně jako o vinařství jako takovém, ale opakování je matkou moudrosti, se říká. Navíc už mají za sebou další zrání v lahvích a doznávají změn. Degustace nebyla vyloženě průřezová, úplně chybělo třeba mé milované Svatovavřinecké a nevěnovali jsem se ani oblíbené směsi Charpin, ale zato dost unikátně nabídla vertikální srovnání dalších vín, takže jsme se více než poměli :-)

Cava kvalitnější, Cristal biodynamický, šampion Salonu vín, fyloxera ve Washingtonu, padělatelé z Kambodži…

Nejznámějším španělským bublinám, apelaci Cava, teče do bot. Ti nejlepší producenti se nedokáží smířit s „levnou“ pověstí, kterou cava má, a vytváření různá vlastní sdružení a označení. Prchá jich stále víc. Už jsem o tom tady psal několikrát, vlastně spíš mnohokrát. Samotná Cava DO se tím pádem musí snažit. Od marketingových kampaní přes pokusy reálně zvýšit kvalitu vín a také vína zřetelněji geograficky rozlišit. Zvýšení minimální doby ležení na kalech v lahvi u kategorie Reserva z 15 na 18 měsíců beru spíš jako kosmetickou změnu, zajímavější je požadavek na nejméně desetileté vinice a ještě zajímavější požadavek na Reserva a Grand reserva kategorie aby pocházela z vymezených jasně registrovaných poloh. Uvidíme…

Sepp Moser a uhlazená biodynamická bílá

Po vlastně docela dlouhé době, už je to šest let co jsem byl na průřezové ochutnávce a poslední dva či tři roky je nechutnal ani na vinných festivalech, jsem si zase projel produkci vinařství Sepp Moser. Základní informace najdete v onom starším článku, zas tolik se nezměnilo. Do prahy vína tentokrát přijela prezentovat Kathi Moser, ve vinařství již plně aktivní dcera Nikolause Mosera, který má podnik teď po palcem. Niky Moser je v mnoha ohledech trochu skeptický k některým „naturálním“ postupům a rád si věci sám nejdřív ohmatává, vinařství je samozřejmě biodynamické a Demeter certifikované, postupným experimentováním a ověřováním co funguje a co ne se jim postupně daří vinice jak v Kremstalu tak u Neziderského jezera posouvat do ještě udržitelnějšího režimu. Už roky třeba dále omezují i měď a jsou na méně než půl kilogramu na hektar ročně.

Výtečné „základní“ šampaňské bez pesticidů

Po nedávné ochutnávce vinařství Porta Bohemica ve Fajnšmekru jsme v podniku ještě „chvilku“ s vinařem poseděli a něco málo popili, mimo jiné láhev základního neročníkového Champagne Henri Giraud Esprit Nature Brut. Jde o úvod do jejich vín, ale rozhodně nevzniká úplně obyčejně. Tenhle barák z Aÿ jej logicky staví hlavně na odrůdě Pinot Noir, ze zhruba 80 %, dalších 20 % tvoří Chardonnay. Vinice mají certifikované v režimu HVE (Haute Valeur Environnementale) a část už i v plném bio, na vinětách se zaručují za vína bez reziduí pesticidů a herbicidů a rovnou dodávají QR kód, přes který si můžete stáhnout PDFko s kompletní analýzou. A to je dost fér. Aktuální ročník tvoří ve směsi něco přes polovinu a doplňuje jej rezerva deseti ročníků zpátky. Pracují se zráním napůl v dubových sudech (vyrobených ze dřeva nedalekého Argonského lesa) a toskánských terakotových „amforách“ / vajíčkách, tohle víno už je poslem „doby beznerezové“ ve vinařství. Následné zrání na kalech v lahvi před odstřelem je do tří let.