Víno z jediné specifické vinice. Nic neobvyklého, vlastně úplně obyčejná a typická věc. Ne tak v Champagne, kde jsou vína často směsí nejen více odrůd, ale především mnoha (někdy, v případě velkých domů, desítek) míst původu a cílem je spíše určitý neměnný styl než projev konkrétní polohy. Trend „single vineyard“ šampaňských najel hlavně s menšími pěstiteli a to ještě především těmi vyznávajícími „burgundský“ terroirový přístup. Ne že by nešlo jednotlivé vinice najít i u větších producentů, především v podobě různých „clos“ a monopolně vlastněných špičkových podob (Krug a jeho Clos du Mesnil a Clos d'Ambonnay budiž zářným příkladem, podobně jako třeba Clos Saint-Hilaire u Billecart-Salmon či Clos des Goisses od Philipponnat, ale téma clos nás ještě do konce roku čeká…). A ne že by se popularita některých unikátních pěstitelských Champagne nezačala masivně odrážet právě i u velkých baráků, které najednou přicházejí se všemožnými speciálními kousky. Ale gros stále zůstává u pěstitelů a jejich produkce :-) Pár nadšenců do šampaňského se před několika týdny sešlo v l’Fleur, aby ochutnalo sadu právě báječných kousků z konkrétních deklarovaných poloh, vín z nabídky Terroir Champagne vybraných chodící šampaňskou encyklopedií, Milošem Danihelkou.
O mnohých vínech už jsem tu psal dříve a některá s radostí otevíral i doma, mám pro ně trochu slabost rozpočet na šumivá vína úpí. Degustace byla hodně povedená, z osmi vzorků byl vlastně jediný divný a to navíc problém s konkrétní lahví, to víno normálně chutná znatelně lépe. Následující čtveřice byla mými favority. Dle očekávání je mezi nimi Champagne Dhondt-Grellet a jeho Les Nogers 2012. Nádherně čerstvé a energické, pikantní, minerální, trochu chladnější, kouřovost, naprosto suché, šťavnaté, přísnější ale zároveň s krémovou linkou, delší a extrémně zábavné. Čistá šardonka ze starších keřů, skoro rok v sudech před druhotnou fermentací v lahvi, jedna poloha u Cuis.
K Champagne La Closerie Les Béguines LC16 už jsem tu něco měl a od té doby ho chutnal opakovaně (vzhledem k počtu lahví pro domácí trh mne to trochu překvapuje, ale tak nějak končí na stole, když si pár vinných deviantů chce udělat radost…). Čerstvost a komplexita, perfektně zapracované dřevo, elegance a lehkost, bezva kyseliny, šťavnatost, délka… naprosto parádní seriózní bílé co navíc šumí.
Naprosto mne nadchlo Champagne Leclerc Briant La Croisette 2012. 100% Chardonnay z malé, jen 0.60 ha, vinice v Épernay. Biodynamika, spontánní fermentace, necelý rok v sudech na jemných kalech a pak minimálně tři roky druhotná a ležení v lahvi. Tmavší barva. Trochu výraznější dřevo na úvod, vyzrálejší „bílé burgundské“ aromatika, citrusy, mineralita, poměrně bohaté a hlubší. Následované přísnější, šťavnatou, precizní chutí, s citrusovou kyselinou, výrazně minerální, dlouhé, naprosto parádní. Tenhle ročník už je bohužel vyprodaný a dokud nebyl, tak to stejně stálo znatelně přes tři tisíce. Ale úplně s klidem bych to zařadil do TOP 3 bublin co jsem za uplynulých dvanáct měsíců pil :-)
Champagne Charlot-Tanneux Les Gouttes d'Or 2013 pochází z jedné vinice v Épernay, u Rue des Gouttes d'Or. Směs z poloviny Chardonnay a pak po čtvrtinách Pinot Noir a Meunier, biodynamika, rok staré sudy a čtyři roky na kalech v lahvi, dozáž někde ke čtyřem gramům. Expresivní, překvapivě intenzivní aromatika, složitější a bohatá, mineralita, vosk, ovocnost do citrusů a kdoulí, kouřovost. Suché, s parádní kyselinou, vyvážené, šťavnatě ovocné, delší, elegantní, opět hodně wow záležitost a prostě velké bílé co navíc bublá. Krásný kousek. Jak mi nějakou dobu Vincent Charlot nevím proč zas tolik neseděl, tak v poslední době mne hned několik jeho vín nadchlo. Budu muset sledovat pečlivěji :-)
