Reserva a Gran Reserva od Bohigas

Pokračuji v bublinách, okolo svátků toho padlo hodně a něco mi napovídá, že i zítra se bude šumět :-) Otevřel jsem opět dvě lahve od Finca Can Macià aka Fermí Bohigas (web), především jejich základní Brut Nature je cava je u nás doma poslední roky skoro vždy k dispozici a psal jsem tu nejspíš několikrát. Tentokrát šlo o základ ale ve variantě Brut a také Brut Nature Gran Reserva, v obou případech aktuální letos odstřelené šarže. Od dřívějších článků jsou snad v procesu certifikace na bio jak už nějaký pátek hospodaří a vinařství si vyhlédl domácí dovozce, jinak se nic moc nezměnilo :-) Brut Reserva je 50 % Xarel·lo, 30 % Macabeo a 20% Parellada, čistě nerez, v lahvi druhotná a zrání nejméně 15 měsíců (a mám dojem, že nějak delší ležení to teď nejsou), dozáž 6 g/l. Čerstvé, čisté, svěží s tóny malvic a sušených bylinek, dotyk toastu. Pamatuji si to trochu ovocnější a „vinnější“, ale tohle je taky dost fajn. Suché, čisté, s dozáží perfektně zakomponovanou a bezva kyselinou, trocha citrusů, hezky postavené a slušně dlouhé. Povedená vyvážená cava a fajn osvěžující kousek! U nás (VinoDoc / OKVino.cz) po lahvi za 289 Kč.

Výtečný Extra Age od Lansonu

Champagne Lanson, tradiční barák z Remeše založený už v roce 1760, s nepřehlédnutelným maltézským křížem v logu, poutá v poslední době trochu větší pozornost. Možná je to lepším marketingem a novým majitelem (od roku 2006 je součástí Boizel Chanoine Champagne Group, dnes Lanson-BCC, ve které je třeba i Philiponnat či De Venoge), možná vzestupem kvality i u základních vín… kdo ví :-) Každopádně ve slepých degustacích dopadá hodně dobře (a fakt by mne zajímal jejich kousek z biodynamicky pěstovaných hroznů z Verneuil a Vandières) a hlavně po pár letech zrání bývají ta vína skvělá. Lanson je jedním z mála producentů, kteří se zuby nehty vyhýbají malolaktice v celém portfoliu, takže čas na lahvi potřebují tuplem a velmi svědčí i základní neročníkovce. Dům si prošel těžkým obdobím na počátku 90. let, v krizi jej nakonec koupil Moët, aby jej po sotva půl roce znovu prodal, ovšem už bez více než 200 hektarů vinic (a v rámci obchodní geniality za stejné peníze jako nakoupil). Zůstala jim ovšem zásoba vín, jméno, špičkový sklepmistr a zkušenosti. Ale stejně trvalo nemalou dobu, než si opět zajistili dostatečný přísun kvalitních hroznů.

Bollinger PN VZ15 a fajn alsaský Pinot Noir

Už je to nějaký ten pátek, co jsem se tu rozepisoval o Bollinger PN VZ15 Brut, v té době čistě teoreticky coby o zajímavé novince v sortimentu tohohle skvělého šampaňského baráku. Ale neodolal jsem a láhev pořídil a na Štědrý den otevřel. Veškeré detaily z předchozího článku, pokud jde o původ hroznů a ročníky, samozřejmě stále platí. Navíc je informace o degorzáži, odstřel proběhl v listopadu 2019, víno teda mělo nějaký ten pátek si v lahvi trochu sednout. Citronová barva, velmi pěkné vytrvalé perlení malých bublinek. Čistá, ovocná, trochu širší vůně. Pečené jablko a hruška, něco toustovosti, kouřově minerální. Suché s fajn kyselinou, dozáž překvapivě hodně znát, trochu plnější, ovocné, krémovější, dotyk chlebové kůrky a lískového oříšku. Slušně dlouhé. Pěkné bubliny, ale… nějak jsem čekal víc, trochu větší švih a energii, působilo tak nějak měkce a… prostě trochu nečekaně nasládle. Co s tím udělám čas netuším, třeba budu mít možnost za pár let někde ochutnat, stejné peníze asi spíš vrazím do jiných věcí :-) O svátcích vedle Bollingeru padlo i pár dalších bublin, ty zas někdy příště, tam jsem s (třebas i vyšší) dozáží problém neměl.

Viña Ardanza Reserva Selección Especial 2010

Je to už dobrých osm let, co jsem zde psal o La Rioja Alta Viña Ardanza Reserva (web), tenkrát to byl ročník 2001. La Rioja Alta je jedno z velkých tradiční vinařství „od nádraží“ v Haro, se jmény jako López de Heredia (naposledy jak psal k Viña Tondonia Reserva Tinto 2006 a Viña Gravonia Crianza 2010, extrémně jsem si ale užíval Tondonia 2007 a teď na svátky se chystám vyzkoušet aktuální nejmladší ročník 2008), Muga, Roda či CVNE doslova přes ulici či nedaleko. Jejich Reserva patří, s produkcí pohybující se běžně nad půl milionem lahví, k nejznámějším z klasických vín Riojy (a Gran Reserva 890 či 904 jsou považovány za tamní špičku). Za celou dobu existence Reservu jen čtyřikrát, když měli pocit že jde o výjimečný ročník a kvalitu ještě vyšší než obvykle, označili coby Reserva Especial – 1964, 1973 a dříve popisované 2001. A nově, pravda v upravené podobě jako Selección Especial, v ročníku 2010. Víno tvoří z 80 % Tempranillo a dalších 20% je Garnacha. Kvašeno spontánně, následně vybraná vína šla do sudů k zrání, každá odrůda zvlášť. Tempranillo 3 roky do amerických sudů, v průměru čtyřletých, a za dobu ležení se šesti přetáčeními. Garnacha taktéž americké sudy, o chlup novější (druhé a třetí víno), na 30 měsíců a s pěti přetáčeními. Po zrání smíšeno a v květnu 2015 lahvováno do lahví spíše burgundského tvaru, s logem vinařství přímo ve skle, s kovovou záklopkou a kvalitním celokorkem.

Domácí bílé a P.A.N. 2019

Vytáhl jsem ze sklepa jednu z posledních lahví muškátu/milerky/směsi (je to takové lehce sporné, láhev je špatně označena), moje „vlastní“ víno z ročníku 2013 z modřanských hroznů. Měl jsem tu zápisky Pomáhat a chránit muškát s milerkou a také V demižonech to dobublává. Trochu k tématu jsem se zmiňoval i v článku Modřanský košt s pár moc fajn víny, kde jsem si svou produkci dovolil zařadit mezi tvorbu tamních zavedených vinařů. Víno, vzhledem ke způsobu vzniku až překvapivě, nebývá vadné a všechny otevřené lahve zatím v pohodě. Jen se obvykle hodně rychle rozpadne na vzduchu, zábavné bývá prvních pár desítek minut. Tmavší barva, trochu matnější zlato-oranžová. Ve vůni stále něco květinových tónů a trochu mýdlová linka, troška medu a přezrálá broskev a oříškovo-sójovková linka. Suché, kyseliny to má ale zvládl bych i více, překvapivě ještě trocha ovocnosti, spíše kratší, s mírnou nahořklostí v závěru. Nic zásadního, teda. A zároveň spokojenost, asi jsem měl i nemálo horších naturálních i konvenčních vín, takhle k rozjímání před svátky mne to potěšilo :-)

PF 2021 od Jižního svahu

Ničím nezkalené svátky a šťastný vstup do nového roku přeje Jižní svah! Dejte vědět, co dobrého se chystáte otevřít na Vánoce, a jakou lahví se rozloučíte s probíhajícím (v pravdě poněkud šíleným) rokem. Snad k nám bude 2021 o něco milosrdnější.

Co mne letos zaujalo nejvíce

Sleduji teď všemožné žebříčky top vín poněkud šíleného roku 2020, sestavy z časopisů i od jednotlivých vinných kritiků. A samozřejmě jsem sám začal přemýšlet, pošmourno venku a pandemická situace volají po bilancování, že bych něco podobného sestavil. Letos jsem toho sice ochutnal výrazně méně než obvykle, ale vybírat je i tak z čeho, po lahvích toho pravděpodobně naopak vypil více (stydím se). A tak dneska vyhlásíme „Ceny Jižního svahu 2020“ a aby se dostalo na co nejvíce dovozců a vinařů, tak udělám 137 různých kategorií a v každé vyhlásím šampiona a budu prodávat nálepky a taky… ne, samozřejmě vtipkuji, oblíbený trik velkých soutěží sem tahat nebudu. Prostě vyberu pár vín, která mne letos nadchla. A doplním důvod, proč zrovna tohle dávám do žebříčku. Zítra bych možná vybral (trošku) jiné lahve, ale dnes je seznam takový, jak ho najdete níže. Stejně subjektivní, jako zdejší recenze. Můj :-)

Naturální Barbera a Veltlín

Otevřel jsem nový ročník Barbery od Rocco di Carpeneto (web), konkrétně Reitemp 2015 Barbera del Monferrato DOCG Superiore. Psal jsem tu o ročníku 2013 a také o 2014, v prvním článku se dozvíte původ jména a v tom druhém zase nejvíce informací okolo o vinařství. Psal jsem tu o nich ovšem i u odrůd jako Dolcetto či Nebbiolo, mají hodně specifický styl co ne každému sedne, ale nelze jim upřít mocný charakter. Tohle víno, čistě vinice Rocco a výsadby z roku 1955, fermentuje v nerezu a macerovalo 23 dní. Zrání 38 měsíců ve větších použitých dubových sudech. Lahvováno v prosinci 2018 do burgundské lahve (č. 1386 z 2000) s kovovou záklopkou a celokorkem, celková síra jen 6 mg/l. Temná barva, fialový odstín, hluboká, se spoustou jemných částeček a „zrnitá“. Expresivní, výrazná, divočejší vůně upozorňující na vyšší kyseliny, jen přivoním už začnu slintat :-) Tmavá, vrstevnatá, s ovocností do lesních plodů a uzených švestek, uzené maso, zaschlá krev, staré dřevo. Hodně se mění s teplotou, vzduchem a časem, každou chvilku jiný zážitek. Suché, se sladkostí ovoce ale hodně výraznou kyselinou, velmi šťavnaté, plnější, svíravost, delší. Vyžaduje trochu pozornosti, ale když tomu dáte prostor… veliká zábava! Je to mohutnější než předchozí ročník, ale rukopis nezaměnitelný.

Connétable a krabice na víno

Nedávno doma padla láhev Connétable Talbot 2006, druhého vína Château Talbot. O vinařství jsem tu psal opakovaně a už dost dávno, nedávno se tu zmiňoval i o prvním víně tohoto konkrétního ročníku. Zmiňoval jsem se určitě i o tom, že ke Connétable máme doma hlubší vztah, bylo to určitě jedno z prvních „lepších/dražších“ Bordeaux, co jsme s nyní už manželkou otevřeli. Teď ho teda vypila s chutí a přitom se ani nezeptala, k mému zklamání, co jí to vlastně nalévám. Ale alespoň vím, že fungovalo i bez pohledu na vinětu. Složení 52 % Cabernet Sauvignon a 48 % Merlot, 15 měsíců v barrique sudech z 15 % nových. Bordó láhev, kovová záklopka, celokorek v super stavu. Tmavší, již na okrajích znatelně nazrálejší barva, dost depotu. Čisté, tmavší ovocnost, švestka a rybíz, zajímavě uzené, něco kořenitosti, hodně fajn. Suché, čisté, středně plné a nic hutného, kyseliny tak akorát, stále docela tmavší ovocnosti ale již nazrálé, příjemné, skvěle pitelné klasické Bordeaux. Nic z čeho bych lezl po zdi, ale nabízí to co má a každé sklenka bavila. V tomhle ročníku byla cena lehce přes čtyři stovky, okolo to bývalo i levnější. Teď už se v En Primeur pohybujete u stovek šesti. No jo.

Zlatý roh a vína ročníku 2019

Měl jsem příležitost projet si již nalahvovaný ročník 2019 z malokarpatského vinařství Zlatý roh (web), stále ještě mladého projektu u obce Děvín. Příprava vinic začala v roce 2014 vyklučením asi 3 ha starých neobhospodařovaných(nejneobhospodařovávatelnějšími, jedno z nejdelších českých slov, jen taková vsuvka mimo téma) výsadeb a osazením ploch odrůdami Veltínské zelené, Riesling, Pinot Noir, Merlot a Cabernet Sauvignon. Aktuálně ale už pracují s hektary dvanácti, část je připravena na nové výsadby, část zůstane coby pastviny či pole. Od počátku se jelo bio, nyní již s certifikací, a od 2017 s biodynamickým přístupem (sestávajícím i z přípravy vlastních preparátů, kompostu, výluhů, ale i třeba zapojení koní do vinic a tak…). Vinice mají na polohách s historickými jmény Goldeck (tedy Zlatý roh) a Purweg, s ručním sběrem a selekcí hroznů ve vinici i ve sklepě. Vína zpracovávají čistě i ve sklepě a bez aditiv (tj. fermentace spontánní, žádné enzymy, výživy ani čiřící látky) krom trochy síření (celková je do 50 mg/l) a nefiltrují. Na vinicích ani sklepě, který je součástí nového sídla investora, se asi moc nešetřilo. Za to, jak se réva pěstuje a co a jak se děje s hrozny a vínem, plně zodpovídá Filip Nagy, kterého můžete znát jako součást projektu 7 Řádků / 7 Riadkov, zde má ovšem poněkud jiné možnosti. A pokud to nebude z degustačních poznámek jasné, tak vína mne více než bavila.

Milerka z Dobré vinice a fajn Cahors

Mám trochu skluz v aktuální nabídce Dobré vinice (web), vlastně si jen sem tam někde dám skleničku a trochu jsem přestal je systematicky prochutnávat. Domácí „naturál“ rybníček se hodně rozšířil a vlastně je i čím dál víc ochutnáváníhodných vinařství i mimo něj a prostě se to nedá stíhat. Teda pokud máte vše jen jako koníček k běžnému zaměstnání a chvílemi tak trochu částečnému úvazku v podobě psaní o víně :-) A tuplem platí letos, s brutálním výpadkem festivalů i běžných degustací. Každopádně v pátek jsem před cestou na „výjezdní zasedání“ Družstva stihl alespoň deci Müller Thurgau 2018, vína už s novým divočejším designem vinět. Tahle milerka, z vinice v Národním parku Podyjí v bio režimu, kvasí spontánně v nerezu a tam také přes rok zraje a navíc maceruje s asi desetinovým podílem celých hroznů. Tmavší žlutá barva. Na müller výraznější aromatika, s květinovou a lehce ovocnou linkou, trochu bezové a trochu připomíná Sauvignon. V chuti suché, s fajn kyselinami, vyvážené, středně plné, nekomplikovaně florálně-ovocné a s dotykem minerality, výborně pitelné. Nic složitého, ale tak nějak mile v pohodě fajn.

Dobré černé z Cori

„Okrajová odrůda centrální Itálie míchaná s Montepulcianem nebo Cesanese“, shrnuje to zásadní o Nero Buono (dříve s dovětkem di Cori, které EU nyní již nedovoluje) encyklopedie Wine Grapes. A doplňuje, že se pěstuje prakticky jen v okolí obce Cori a v přilehlé oblasti Castelli Romani a končí spíše ve směsích, čistě odrůdových vín je pomálu. V roce 2000 jí bylo vysazeno jen 114 ha, v roce 2010 to už ale bylo překvapivě 135 ha a plocha i nadále mírně stoupala. Ian d’Aggata začíná svůj profil odrůdy poněkud lákavěji: „Nero Buono je jednou z nejméně známých původních odrůd Itálie, ale jak už to tak bývá, odrůdou která má mnoho co říci.“ V oblasti ji prý rozšířil slavný politik a generál a později farmář Cincinnato, byť půjde spíše o legendu. K dispozici nejsou oficiální klony, většina výsadeb pochází ze selekcí rostlin asi jen dvou tamních pěstitelů. Odrůda má potenciál dávat, i přes relativně tenkou slupku, temná vína barvě i ovocné aromatice, s herbálními tóny. Vyhovující ji vyšší polohy a vulkanické půdy… a to Cori splňuje. Neustále se obaluje novými listy a je potřeba velká spousta zelených prací.

Nestarec s webem a jedním světle červeným

Trvalo to několik let, ale naše naturální superstar (rozhodně v zahraničí) Milan Nestarec spustil funkční webové stránky. O podobných věcech moc nepíšu, ale tohle je skvělá ukázka, jak se to také dá dělat, žádný šedivý průměr podle šablony. A k němu i jeho vínům prostě dost sedí. Pohled na vinaření, vinice, lidi ve vinařství i obchodní partnery. K tomu super fotky. A samozřejmě vína jako taková, konečně jsou snadno k dispozici informace ke všemu, co si od něj můžete pořídit. A ne prosté technikálie, ale často celé příběhy proč to víno vůbec vzniká, které je radost číst a lákají k nákupu. Je z toho trochu cítit, že to celé asi vznikalo především pro zahraniční návštěvníky, a těch určitě bude víc, a česká mutace je trochu doplňková :-) Jo a je tam i e-shop, ve kterém ovšem nenabízí svá klasická vína (s výjimkou degustačních setů), ta plně nechává na svých distributorech. Najdete tam ale (velmi) limitované edice lahví, speciality, kterých vzniklo velmi málo a jinde je neuvidíte. Každá s vinětou, na které se podílel někdo jiný, některé z nich jsou opravdu skvělé a výborné nápady. Z aktuální šestice jsem „pochytal všechny“, byť zatím ne všechny otevřel. Mimo jiné proto, že některé z nich jsou magnumky a čekám na lepší časy a odšpuntování ve společnosti přátel. Každopádně dneska začneme „poločerveným“…

Alsaský Riesling a Pinot z Pfalze

Udělal jsem si radost a krom vždy povedeného základního ryzlinku a bublin vyzkoušel z alsaského vinařství Gustave Lorentz (web) z Bergheimu také jejich Riesling Lieu-Dit Berg 2016. Jediná vinice, teplejší jižní svah (ale v trochu chladnějším ročníku) v údolí poblíž Grand Cru Kanzlerberg, s těžšími půdami, slíny, s keři vedenými v certifikovaném bio. Jsou tam jak 45-65 let staré výsadby tak i mladší, dvacetileté. Láhev flétna, kovová záklopka a celokorek. Výraznější, nazlátlá barva. Již nazrálejší vůně, kde se trocha citrusů a citrusové kůry mísí s nastupující medovostí, kořenitost do bílého pepře. Suché ale s decentním dotykem cukru, čisté, středně plné s pěknou kyselinou ale nic řízného, vyvážené, trochu hebčí, slušně dlouhé. Příjemný, přístupný, klasický ryzlink. Základní mladší Réserve stojí u Kupmeto po lahvi tři stovky, tohle už čtyři. Dobrovolně přiznávám, že ta o něco lehčí a živější základka vlastně mému vkusu vyhovuje o trochu více :-) A ještě ušetřím!

Dvakrát Riesling od Weingut Prinz

Zase trochu ryzlinku, tentokrát jsme v Rheingau, konkrétně v obci Hallgarten a v biodynamickém a bio certifikovaném Weingut Prinz (web). Neplést se záplavou dalších německých princů – Prinz von Hessen, Prinz Salm či Hans Prinz – a o těch rakouských nemluvě :-) Rodinné vinařství s 9.5 ha – především výše posazených (bonus při dnešním oteplování) viničních tratí Hallgartener Hendelberg, Frühernberg, Schönhell a Jungfer – s roční produkci zhruba 60 tisíc lahví v klasickém spektru, tedy od suchých (i opravdu suchých, nejen „německy“) po přírodně sladká, se zaměřuje dle očekávání na Riesling, ale mají i nějaký ten Pinot Noir a trochu „exotů“ (sami je tak označují) Sauvignon Blanc, Traminer a Roter Riesling. Ještě do začátku devadesátých let rodina jen pěstovala hrozny a prodávala je družstvu, pak začal Fred Prinz i připravovat nějaké to víno, paralelně k hlavnímu zaměstnání ve vinařství Kloster Eberbach. Teprve v novém tisíciletí, kdy se jim povedlo pořídit kompletní zázemí i nějaké další tratě, se Fred vrhnul na vlastní vinařství naplno. Ve vinicích čistě a obsesivně ručně, ve sklepě pečlivé zpracování po jednotlivých polohách, fermentováno spontánně (ale pokud by byl problém, tak neutrální kvasinky přidá), ryzlinky zrají na jemných kalech především v nerezu ale občas i s podílem starších sudů a lahvují je už relativně brzo na jaře, Pinot kvasí v otevřených kádích a zraje v sudech.

Nečekaný vítěz Piper-Heidsieck Blanc de Blancs

Sešli jsme se před pár dny, skupinka nadšenců do bublin, nad slepou degustací Blanc de Blancs Champagne. Cílem bylo, tedy krom toho po měsících výpadku zase něco ochutnat, srovnat sérii „základních“ (rozuměj žádná prestižní cuvée, ročníkovky a speciality) šampaňských jen z bílých hroznů, ve všech případech šlo o čisté Chardonnay, od několika oblíbených pěstitelů versus větších i menších populárních baráků. A mít se u toho dobře, spíš než přijít s nějakým dalekosáhlým objevným závěrem. V souboji pět proti pěti nakonec na body vyhrál jedenáctý vzorek přidaný jako dárek navíc, Pierre Legras „Monographie” Brut Nature Blanc de Blancs Grand cru 2012, ročníkovka čistě z GC Chouilly a víno tedy poněkud nesplňující pravidla :-) Pokud ho ovšem nebudeme počítat, pak první místo – po kterém následují vína čtyř pěstitelů – patří trochu nečekaně Piper-Heidsieck Essentiel Blanc de Blancs Extra Brut.

Menu operace Eureka, ProWein nebude, burgundské muzeum, cla a CEO Moëtu…

Do baru vejdou Josif Vissarionovič Stalin, Franklin D. Roosevelt a Winston Churchill, a objednají si Chablis… :-) Mohl by to být začátek hodně obskurního vtipu, ale vlastně není. Fanoušky historie by mohlo zaujmout menu narozeninové večeře Churchilla z konce listopadu 1943, která se konala coby součást operace Eureka, zásadní válečné konferenci právě s Rooseveltem a Stalinem v Teheránu. Co se jedlo si můžete přečíst v článku, mne každopádně velmi zaujalo nápojové menu. Na úvod, kdo by to byl u Churchilla čekal, Champagne Pol Roger. Ale také koktejly Bloody Mary a whisky Johnny Walker Black Label. Za bílé k jídlu padla volba na Maison Louis Jadot Chablis 1936, červené pak Domaine Laurent Combier Crozes-Hermitage 1934. A samozřejmě nezapomněli si život trochu osladit s portským od Graham’s. V noci tam asi bylo pěkně veselo…

Cincinnato a dvě podoby Bellone

Bellone. Okrajová italská odrůda (v roce 2000 jí tam teda ještě bylo přes 1300 ha, dnes už je to pod pět stovek) původem a s domovinou v oblasti Lazio, o které ale třeba Ian Domenico D'Agata, autor opusu Native wine grapes of Italy, mluví s obrovským nadšením jako o špičkové a jedné z nejlepších v současné Itálii. V minulosti výrazně rozšířená po Castelli Romani, legenda dokonce praví, že je to Uva Pantastica, o které se ve svém díle Naturalis historia zmiňuje Plinius starší. Vitální, s kompaktními většími hrozny bobulí s tenkou (ale na pektiny a polyfenoly velmi bohatou) slupkou a hodně náchylná k botrytidě, pro suchá vína je na to třeba dávat velký pozor, ale díky vždy výrazným kyselinám úspěšně používána na sladká (a dříve základ Cannellino di Frascati). Dnes Bellone ale moc často samostatně neuvidíte. Těch pár keřů, co vinařství stále ještě mají vysazeno, obvykle končí poloanonymně malým dílem ve Frascati nebo Marino směsích. Na vhodných půdách, především vulkanických ale třeba také vápencových, a ve vhodných lokalitách, zásadní jsou okolo města a v apelaci Cori, může nabídnout nevšední zážitky. Nic z toho jsem bez chytrých knih nevěděl, od toho tu taky přeci jsou. A ke zkoumání mne podnítily dvě lahve, které jsem nedávno ochutnal. Co ochutnal, s velkou chutí a nadšením vypil!

Dvě sedmiřádkové frankovky

Už několik dní se postupně propíjím degustačním setem vinařství 7 Řádků / 7 Riadkov (web; a také novinkami od vinařství Zlatý roh, je tam pár opravdu skvělých vín, těšte se!), naposledy jsem je více chutnal před dvěma lety. A musím říct, že jsem velmi spokojen! Dneska se mrkneme na dvě podoby frankovky. Frankovka Pinot Style 2019 moravské zemské s nějakou tou karbonickou macerací má hodně světlou červenou barvu. Vůně velmi čerstvá, červeně peckovinově ovocná, lehce kořenitá, dává najevo vyšší kyseliny. Na první dobrou bych fakt lehčí pinot tipoval. Suché, poměrně lehkonohé, opravdu výraznější kyseliny, přirozené, živé, šťavnaté, červeně ovocné, skvěle pitelné. Skvělé vyvážené lehčí červené ideální trochu přichlazené. A bezvadné se syrovým lososem :-)

3x Riesling z Mosely od Weingut Loersch

V rámci aktuální ryzlinkové nálady jsem se podíval pod korek/šroub třem lahvím od Weingut Loersch (web, do roku 2011 Loersch-Eifel, fotky na webu vyloženě lákají vyrazit k sousedům na výlet) z Mosely. Rodina se může v místě pyšnit vinařskou tradicí od roku 1640, to není vůbec špatné. Moderní historie a vzestup zájmu se začíná psát od roku 2002, kdy se na vínech začal podílet mladý Alexander Loersch, který podnik od otce plně převzal v roce 2009. Vinařství sídlí v Leiwenu a hospodaří na 4.5 ha. Drtivá většina je samozřejmě Riesling (zbylá část Pinot Noir a trocha odrůdy Rivaner aka Müller Thurgau), na všem dobře známých polohách Trittenheimer Apotheke či Piesporter Goldtröpfchen, ale révu pěstují i na Trittenheimer Altärchen, Dhroner Hofberg, Neumagener Rosengärtchen či Leiwener Klostergarten. Nabízí i „Riesling Skylounge“ a ubytování s krásnou panoramatickou vyhlídkou na efektní smyčku Mosely mezi Leiwenem a Trittenheimem.

Etna Rosso a Zéro Dosage Crémant

Je to už tři roky, co jsem zde hodnotil láhev Antonio Sasa Etna Rosso 2014. V mezičase víno dostalo další vysoké body a v nedávné době zvítězilo v grand testu Etna Rosso ve Wine & Degustation a také se stalo šampionem kategorie na Prague Wine Trophy 2020 s velkou zlatou medailí. Už mne znáte a víte, že na tohle úplně nedám, ale možnost si víno znovu ochutnat a zjistit, jestli se za tu dobu nějak významně posunulo, jsem každopádně neodmítl :-) Nijak tmavá rubínová barva s poměrně výrazným nazrálejším oranžovým okrajem. Čerstvě po otevření zavanula výrazná herbální linka připomínající rajčatové listy, ale se vzduchem postupně ustoupila především výrazné a znatelně sladší až džemové ovocnosti na pomezí červených a tmavších plodů, od jeřabin a brusinek po černý rybíz, dotyk kořenitosti. V chuti suché, ale sladce ovocné a se znatelným vyšším alkoholem, již poměrně hebké a s uhlazenějšími tříslovinami a jen lehkou svíravostí, s delší černorybízovou dochutí. Teplejší, oblejší ale rozhodně ne utahané. Dost fajn věc, přístupná a efektní a nadchne mnohé, která skvěle drží v otevřené lahvi bez větších změn i několik dní a má potenciál dál zrát. Pětistovková záležitost u Víno pro Vás. Co ovšem nechápu je opakovaný, včetně W&D, popis vína jako „lehčí“. Moje představa lehčího vína je teda úplně někde jinde než u kousku, který je projevem až do džemových tónů a atakuje čtrnáct procent alkoholu :-)

Sénéjac 2006 a nová knižní akvizice

Pokračujeme zásobami Bordeaux „zapomenutými“ v archivním sklepě. O Château Sénéjac (Cru Bourgeois, Haut-Médoc) už jsem se tu rozepisoval u ročníku 2010 (a podruhé o stejném víně o dva roky později), paradoxně na něj došla řada dříve než na dnešní ročník 2006, který jsem neměl uložen doma a snadno při ruce :-) Informace v původním zápisku každopádně platí. Jen doplním 41 ha vinic z celkových 150 ha pozemků, nejsou z nejmenších. Podnik má stejného šéfa (a vlastníka) jako slavnější Château Talbot. A biodynamika, kterou rozjeli před úmrtím původní majitelky, bohužel skutečně nebyla zachována. Ale jedou alespoň čistěji bez pesticidů a celkově se snaží, kvalita posledních pár let je prý skvělá. Nevím, už dlouho jsem nechutnal. Ročník 2006, za který jsem tenkrát zaplatil 367 Kč, je každopádně stále v bezva kondici!

Přímořský Pinot Noir od Errazuriz

Už několik let produkuje můj chilský oblíbenec Viña Errazuriz (web, psal jsem tu o nich mnohokrát) novou řadu vín Las Pizarras, jejich pohled na maximální kvalitu z břidlicových poloh nějakých 12 km od Pacifiku v chladnější oblasti Aconcagua Costa. Konkrétně tak mají Chardonnay, Pinot Noir a Syrah údajně v „Grand Cru“ kvalitě. Za flašku ovšem vysolíte bratru 1800-2500 Kč, takže jsem se rozhodl do experimentu zatím neinvestovat a doufám, že to budu moct časem alespoň ochutnat. Mají ovšem i řadu vín nazvaných jen Aconcagua Costa se stejnými odrůdami (+ Sauvignon, který odtamtud pravidelně pocházel i pro základní Estate řadu), kvalitativně posazených o něco níže, ale levnějších dramaticky. Tahle vína by měla celkem dobře dát obrázek, jak se bude stylově ubírat „velké víno“ téže odrůdy. Flaška přijde u dovozce Kupmeto na nějaké čtyři stovky a to už jsem se utratit odvážil, zkoumání pak začal pinotem.

Oregonský Pinot od Jadota

Jméno Louis Jadot bezesporu patří mezi zásadní jména Burgundska a jde o jednoho z vůbec nejvýznamnějších tamních tradičních négociantů a vinařství. Za hranici Burgundska, když tedy nebudeme počítat veskrze úspěšné aktivity v Beaujolais především s Château des Jacques, se ale nepouštěli. Nově ovšem mají hodně zajímavý projekt (web) a rovnou za oceánem, pokoušejí se připravovat Pinot Noir a Chardonnay špičkové (burgundské?) úrovně v americkém Oregonu. Nejsou v tom sami, dlouhodobě takhle pracuje rodina Drouhin a potenciál Oregonu objevují i Dominique Lafon, Louis-Michel Liger-Belair nebo Jean-Nicolas Méo… :-) U Jadota a s dnešním vínem jsme konkrétně ve Willamette Valley a Yamhill-Carlton AVA, s nezavlažovanými a pravokořennými výsadbami. Po možnostech v Oregonu se nějakou dobu poohlíželi, ale praštili do toho až v roce 2013, kdy se naskytla právě možnost nákupu vinice Résonance, po které i vinařství pojmenovali, s keři z roku 1981. Osm hektarů pinotu (a trocha Tramínu) je osázeno sélection massale klonů Pommard, Dijon 777 a Wädenswil. Později přidali vinici Découverte v Dundee Hills, na tu se mrkneme třeba příště, a další hrozny mají od místních pěstitelů s podobnou filozofií. Mimochodem vinice je dlouhodobě v organice a dokonce v biodynamice. Jako sklepmistr byl ustanoven Jacques Lardière, který pro Jadota pracoval 40 let v Beaune a do Oregonu vyrazil „na důchod“ :-)

Champagne Alfred Gratien Brut Classique

Otevřel jsem nedávno láhev Champagne Alfred Gratien z Epernay, jejich základní neročníkový Brut Classique, v minulosti mne na různých degustacích opakovaně docela oslovil a jejich další vína též. Alfred Gratien je menší a rodinný barák (a sklepmistr Nicolas Jaeger je už čtvrtá generace Jaegerů, co se tam o vína stará) s historií do roku 1864 a produkcí do 250 tisíc lahví ročně, spíš méně. Rodina ovšem zároveň pod značkou Gratien & Meyer produkuje obrovské množství bublin na Loiře. A taky už je mírně komplikované „rodinný barák“, už pár let to úplné neplatí, stali se součástí německé skupiny Henkell, která docela investovala do rozvoje a propagace, zároveň ale nechala u kormidla původní osoby a dala jim poměrně hodně autonomie v přípravě vín. Každopádně je to producent zajímavý, jakoby na pomezí domu jak si ho představíte a menšího „rukodělného“ pěstitele. Vlastní jen asi 1.5 ha vinic, zbytek nakupují od asi 65 dlouhodobých (často několik desetiletí) partnerů. Další zpracování je dost tradiční, všechna vína kvasí v použitých dubových sudech objemu 228l především z Chablis, přes tisícovku jich tam mají. Obvykle se snaží vyhnout malolaktice. Ročníkovky jedou druhotnou fermentaci pod korkem, ostatní vína pod korunkou, a nechávají je ležet docela dlouho. Na rezervy i pro dozážní likér používají „soleru“, resp. reserve perpetuelle, uloženou ve velkých dubových foudres.

Dvakrát výrazná Barbera

O víkendových mrazivých dnech jsem otevřel dvě hutnější červené Barbery od místního specialisty/nadšence pro tuto odrůdu, dovozce Víno pro Vás. Jak měl říjen coby měsíc Nebbiola, tak listopad je věnován (rozuměj podporován slevou) právě Barbeře. Poggio Paolo Colli Tortonesi Barbera „Derio“ 2015 je nový ročník vína, které mne v 2012tce docela bavilo (a v článku najdete i informace o vinařství) a pořídil jsem si několik lahví domů. Technicky opět z 60+ let starých ekologicky vedených vinic, čistě ve sklepě, rok v dubových sudech a další nejméně rok a půl v lahvi než jde na trh. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá, hutnější až neprůhledná rubínová barva, již nazrálejší okraj. I vůně temnější a hutnější vůně, taková „zrnitá“, starosvětská, se spíše tmavší ovocností do peckovin až džemově, nezanedbatelná živočišnost, lehká divokost, trocha polévkového koření. Suché, plnější, výrazná kyselina a dost tříslovin, koncentrované, tmavě ovocné, delší. Takové trochu neotesané a lehce rustikální, ale v pozitivním smyslu.

Hrozny hněvu ze Sierra de Gredos

S dnešním vínem se zase vrátíme do Španělska, popíjet budeme hrozny hněvu! Jméno Daniel Gómez Jiménez-Landi tu padlo už dříve, je jednou z důležitých postav nejen oblasti Sierra de Gredos a sám nebo coby součást dalších projektů (především Comando G) je podepsán pod spoustou fantastických vín. Z podstatné části z odrůdy Grenache, která stoprocentně tvoří i dnešní kousek. Las Uvas de la Ira Vino del Pueblo El Real de San Vicente 2016 je z jeho vlastních vín základní a ze směsi různých poloh, i tak od prestižních kritiků dostává už v několika ročnících body v rozmezí 92-95, což věru není málo. Geograficky od největších celků – Španělsko, Castilla y Leon, D.O. Méntrida, pohoří Sierra de Gredos a vinice v okolí El Real de San Vicente v nadmořské výšce okolo 900 metrů, výsadby v průměru okolo šedesáti let staré na zvětralé žule, písku a křemeni. Víno vzniká zajímavých způsobem – třetina hroznů se rovnou lisuje a nemaceruje a kvasí jako bílé víno, třetina jen rychlá macerace při fermentaci a třetina zpracovány celé hrozny a dlouhá pomalá macerace. Vše samozřejmě spontánně a tak. Tři verze se pak smíchají a vše zraje ve velkých foudres rok. V ročníku 2016 vzniklo již nemalých 16 tisíc lahví. Celkem vinařství pracuje na nějakých 7 hektarech, v bio a biodynamice.

Gurdau Riesling a Spielberg Moravské Toskánsko

Na téma Riesling od Jaromíra Galy a Zdeňka Horta, projektu Gurdau (web) v Kurdějově, už jsem tu měl dva zápisky – Nádherný ryzlink z Kurdějova od Galy k ročníku 2016 a Parádní moravský ryzlink k Riesling Stará Hora 2017. Tentokrát jsem zbavil šroubového uzávěru Gurdau Riesling 2018. Vše důležité najdete v předchozích zápiscích. Primárně nerez a na jemných kalech asi půl roku, třetina vína v 600l sudu. Světlejší žlutá barva. Čerstvá, mladistvá vůně, spíše jemnějšího střihu a ve které se elegantně snoubí florální linka, dotyk citrusů a malvic, decentní minerální linka a překvapivě již trocha „petroleje“. Svědčí tomu vzduch, otevřené druhý den působilo znatelně vrstevnatějším dojmem. Suché a šťavnaté v chuti, středně plné, s výtečnou kyselinou, vyvážené, jablko a trocha meruňky, slušná dochuť. Gastronomicky velmi vděčné, výborně udělané pití. Třístovková záležitost. Na Moravě ryzlink umí, když se mu věnují pořádně a na správném místě :-)

Luxusně znějící Château Clément-Pichon

Dalším ze sklepních Bordeaux úlovků se stalo Château Clément-Pichon 2006, Cru Bourgeois z oblasti Haut-Médoc. Víno to bylo cenově dostupné, vysolil jsem za něj tenkrát 340 Kč (a to byl ročník 2006 poněkud napálený, po pravdě) a i dnes nové ročníky nestojí ránu, ale pohled na monumentální château na vinětě a především název tak nějak evokují velké slavné víno a ceny úplně jinde. Ostatně před lety i proběhl nějaký soudní spor ohledně části Pichon, prý aby se nepletlo se slavnými podniky v Pauillacu, ale jelikož bylo panství před lety (konkrétně od roku 1601 do 1880) v majetku jedné z větví rodiny Pichon a název používalo, tak nakonec může i dnes :-)

Limitovaná Prestige bohémka a ryzlinkový Chateau Bzenec Brut

Jo, uznávám, marketing mne občas dokáže utáhnout na takových prostých věcech, jako „limitovaná edice“ :-) A tak jsem objednal další z řady specialit od Bohemia Sektu, loňská limitka nebyla špatná a v článku je víc věcí k tématu, dřívější Karel IV. vyloženě skvělý. Tentokrát coby Bohemia Sekt Prestige Brut Limited Edition najdete moravské Chardonnay ročníku 2013, které šlo do lahve na druhotnou fermentaci na začátku února 2014 a odstřeleno bylo po 78 měsících zrání. Kyseliny 7 g/l a s dozáží to má necelých osm gramů cukru. Alkohol nemalých 13.5 %. Celkem vzniklo 978 lahví, moje byla číslo 719. Oproti loňsku je limitka o stovku dražší, chtějí za ni rovnou 699 Kč. Za což máte dvě Prestige 36 (a ještě vám něco zbude) nebo rovnou tři klasické Prestige Brut či Prestige Chardonnay. Ale berme to, v šampaňských termínech a vzhledem k době zrání a všemu okolo, jako „ročníkovku“ nebo možná „prestige cuvée“ oproti „základní neročníkovce / základnímu Blanc de Blancs“. Že Prestige Brut opravdu není u bohémky základ a firma chrlí krom těchto vín (čistě z domácích hroznů a kvašených v lahvi) i 15+ millionů lahví bublin o hodně prostších nechme stranou :-)

Chutné Château Tronquoy-Lalande

Přitáhl jsem nedávno z archivního sklepa zase část zásob Bordeaux a pustil se do nich. Jsou to spíš lahve okolo tří stovek a sem tam něco dražšího, ovšem i v případě těch cenově dostupných z trochu starších ročníků. Château Tronquoy-Lalande 2007, Cru Bourgeois ze Saint-Estèphe, nese jméno po majitelích z jeho nejdůležitějšího období, je to historické vinařství, které si ovšem prošlo mnoha různýma rukama a ne vždy fungovalo ideálně. K poslední změně došlo v roce 2006, kdy jej do svého portfolia zařadili bratři Martin a Olivier Bouygues (vydělali jmění na telekomunikacích, stavebnictví a energetice a mohou si dělat radost), kteří vlastní i pár dalších a vyhlášených vinařství (Château Montrose, Clos Rougeard). Do podniku nalili deset miliónů euro na renovaci, mimo jiné směrem ekologie (geotermální zdroj obsluhující baterii vinifikačních nádrží umožňujících zpracování po jednotlivých parcelách, pokrytí všech možných ploch soláry, ale také doplnění vinic a jejich přechod směrem k organice).

U Petra Kočaříka v Čejkovicích

Otevřel jsem si láhev Pinot Noir 2018 od Petra Kočaříka z Čejkovic, tedy odrůdy, kterou si udělal asi největší jméno. Fascinovaně čichal ke sklence, vychutnával si každý doušek a vzpomínal u toho na skvělou letní návštěvu, kterou si jen upevnil už delší dobu zastávaný názor. Rodinný podnik, dnes obhospodařující něco přes dva hektary a pracující ekologicky na vinicích (a už deset let jen s produkty povolenými v bio produkci) a čistě i ve sklepě, totiž osobně považuji v mnoha ohledech za moravskou špičku. Už jsem tu o nich psal, nejednou, ale malé opáčko neuškodí. Petr Kočařík (web), při téměř každém ochutnávce tak nějak jakoby odevzdaný osudu (když to přeženu, tak slovy klasika: „No tak že bych ještě sklidil, na zimu bych prodal kravku a na jaře už nezaseju“) je archetypem pokorného, poctivého a tvrdě makajícího vinaře s jasnou představou co a proč dělá.

Skandál Master Sommeliers, Svatomartinské, Kurniawan svobodný…

Co hýbe Amerikou, krom výsledku prezidentských voleb? Aféra se sexuálním obtěžováním, systematickou diskriminací a zneužívání postavení vůči ženám. Všeobecně, ale aktuálně a velmi silně v jejich větvi Court of Master Sommeliers, tedy v nejprestižnějším someliérském vzdělávání, které je k dispozici. Alkohol je skvělý sociální lubrikant, jeho úžasná (a trochu děsivá) schopnost likvidovat zábrany vybudovala i zničila mnoho vztahů. A nejen vztahů. Celkem se dá očekávat, že v extrémně náročném vzdělávacím procesu, navíc s jasným rozdělením účastníků do různých úrovní a se spoustou lidí v komunitě se statutem celebrity, může být pravidelná intoxikace nemalý problém. Bohužel průšvih to byl často i bez ní. Odstoupil Geoff Kruth, prezident edukační větve sdružení, GuildSomm. Suspendováno bylo celkem 11 držitelů titulu Master Sommelier a pravděpodobně odstoupí celé vedení organizace. V aféře padla i jména legend jako Fred Dame. Pascaline Lepertier, jedna z top světových someliérek (Master Sommelier, držitelka titulu nejlepší sommeliérky Francie a osobnost roku 2019 podle La Revue du Vin de France) požádala o pozastavení členství v organizaci a není sama. Skvělý text k tématu mají (jako obvykle, ostatně právě oni s případem přišli) The New York Times, za pozornost stojí článek na Medium, shrnutí je i na The Drinks Business, spousta na Wine Searcher a samozřejmě ani Wine Spectator se informacím nevyhýbá. Zde společné vyjádření žen s titulem MS a aktivních členek organizace. Myslím, že celá série filmů Somm teď získá mírně… odlišný náboj. Každopádně je skvělé, že se něco děje. Tohle, ostatně stejně jako celé hnutí #metoo, mělo přijít už dávno…

Parádní Ryzlink rýnský od Sůkala

Už si pomalu ani nevzpomínám, kdy jsem byl naposledy na degustaci. Sice mám ještě nemalý počet poznámek v archivu, ale nějak se mi je nedaří odhrnout a tak se spíš dostává na aktuálně otevřená vína, tedy alespoň ty co více zaujmou a ještě jsem o nich nepsal, a jednotlivé zápisky jen o nich. V poslední době jsem měl hned několik různých velmi povedených ryzlinků z viniční trati Na stráni (oblast Slovácká, obec Lužice), hlinitopísčité s podílem tufového písku, a ten dnešní se bezesporu řadí mezi nejlepší z nich. Milan Sůkal a jeho Ryzlink rýnský „Terroir“ pozdní sběr 2018. Je to víno ze starších výsadeb okolo 40 let, s podílem botrytických hroznů, školeno ve velkém (2500 litrů) sudu.

Jedenáct let připravovaný biodynamický leopard

Na úvod se budu trochu opakovat. Jsem jednou z obětí krásného slovíčka terroir a podléhám nadšení u vín, ze kterých mám pocit že čiší opravdu silně. Z vín, kde naprosto jasně cítím (nebo si to alespoň úspěšně namlouvám) místo původu a potažmo v místě typický projev odrůdy. A na druhou stranu jsem velkým fandou vín, která vlastně dost hrají na specifickou techniku zpracování – klasické Champagne míchané z hromady různých míst a mé milované sherry. A strašně snadno podléhám a musím zkoušet vína různě „netradiční“, u kterých je zrovna o terroir, odrůdách a vůbec „typičnosti“ docela těžké mluvit, o dost větší důraz je kladen na způsob vzniku. Mezi takové patří i svérázný kousek od vinařství ze slovinské Istrie, Korenika & Moškon (web), nazvaný Elepard.

Riesling a Silvaner z vinařství Sander

Dnešní zastávka bude v oblasti Rheinhessen, v Mettenheimu u rodinného Weingut Sander (web). Rodina momentálně pracuje na 25 hektarech a jsou pionýry ekologického zemědělství, vlastně čistě už od padesátých let a jedni z prvních v Německu, bio certifikováni a též v jedou v biodynamice (včetně chovu zvířat, vlastního kompostu a tak). S beruškou na vinětách a sloganem „Být bio nestačí, musí vás přesvědčit obsah lahve.“ Odrůdově samozřejmě Riesling, v oblasti oblíbený a obvyklý Pinot Blanc a Pinot Noir, Silvaner, Portugieser ale i Sauvignon blanc, Merlot či Gewürztraminer. Jako jedni z mála experimentují s nedávno znovuobjevenou odrůdou Grünfränkisch, která byla v minulosti pravděpodobně základem (dnes tak zprofanovaného) Liebfrauenmilch. Ve sklepě čistě, nějaký ten nerez ale často spíše velké starší oválné sudy, něco keramiky a trocha menších sudů.

Mírně postarší červená od Habánských sklepů

V rámci nákupu šumivých limitek od bohémky (a teď mají zase Chardonnay na kalech 78 měsíců, jsem na tyhle věci marnej a nejspíš zase ujedu a zakoupím) jsem do košíku přihodil i něco „běžné produkce“. Tedy přesněji řečeno nechal se zlákat mírně staršími ročníky červených od Habánských sklepů (web). Dvě lahve jsem otevřel v uplynulých dnech. Možná by ode mne leckdo rád slyšel, že kupovat starší lahve od podobných vinařských kolosů plnících supermarkety a večerky je čiré šílenství a vína stála za starou bačkoru, ale opak je pravdou. Určitě nejvíc ze všech lahví mne oslovila Frankovka 2011 pozdní sběr (trochu překvapivě slovácká podoblast, obec Ořechov a viniční trať Čtvrtky). Tmavší rubínová barva, lehce oranžový okraj. Výraznější, trochu sladší a nazrálejší ovocná vůně, višeň, sušená švestka, podzimní les, něco kořenitosti a dotyk zemitosti a kouře, lehce polévkové koření. Poměrně expresivní, ve velké sklenici se krásně rozvoní a mění a nabízí kupu zábavy. Suché, šťavnaté, středně plné a trochu důraznější, tmavě ovocné, stále třísloviny a jistá zrnitost chuti, dotyk hořké čokolády, velmi slušná dochuť. Seriózně působící, zábavná, chutná Frankovka. Za 250 kaček jsem se poměl víc než dost!

Výtečné mladé Tradition od Château d'Arlay

Z tradičního významného vinařství Château d'Arlay v Juře kupuji vína pravidelně už mnoho let, vlastně o dost více červená a „růžové“, ale samozřejmě i bílá která tvoří zásadní část produkce, ať už ta připravená pod závojem nebo v dolévaných sudech, a některé kousky jsou vyloženě fascinující. Ostatně jsem tu o nich psal opakovaně, o vinařství asi nejdetailněji v článku o korálu. Za posledních deset let prošlo vinařství pár změnami – přesunulo se k organickému zemědělství (a už zhruba tři roky jedou i v biodynamice), i ve sklepě je to čistě, trochu oživili zásobu sudů a zbavili se některých reliktů minulosti a přidali i nějaké trochu menší (důvodem jsou i o něco menší sklizně). Pro dnešek se podíváme na Côtes du Jura Blanc „Tradition“ 2015. Jde o tradiční směs 1/3 of Savagnin a 2/3 Chardonnay, ovšem nemíchají už hotová vína ale jde o společnou fermentaci. Víno školí tři roky ve velkých foudres, trochu „netradičně“ dolévaných, síří málo a lahvují bez filtrace do tradiční jurské lahve. Moc mne baví jejich viněty, s výčtem všech těch historických rodinných titulů a hlavně nudlí na hrdle, kde uvádí ročník sklizně a rok lahvování. Někdy je mezi nimi obrovský a nečekaný rozdíl :-)

Zábavný chlastací Cabernet Franc

Cabernetu Franc, zakladateli rodu cabernetových odrůd, patří budoucnost! No dobře, to jsem možná přehnal. Ale o něco větší zájem by si zasloužil :-) Umí aromaticky velmi přitažlivá a charakterní vína různých stylů a na mnoha odlišných místech. Překvapivě ty nejdražší čisté či téměř čisté Cabernety Franc nejsou dnes ani ze Španělska, odrůda prapůvodně přišla nejspíše z Baskicka, ani z Bordeaux (kde ale hraje důležitou roli ve směsích), ani z dnes ve Francii zásadní domoviny na Loiře (samozřejmě s výjimkou vinařství Clos Rougeard), ale spíš z Kalifornie a odtamtud především z údolí Napa, možná překvapivě z Kanady a dost zásadně z Itálie, v podobě různých obludek z Toskánska (Bolgheri především) jako Paleo, Lavinia Maria či Matarocchio. Já ale na Loiru, s její relativní lehkostí a vždy dostatkem kyselin, nedám dopustit! Naposledy jsem otevíral láhev od Domaine de Pallus, konkrétně Messanges Rouge 2018 z apelace Chinon. Kde Messanges je v minulosti používaný název právě odrůdy Cabernet Franc, která toto víno tvoří ze sta procent.

Ryzlinky a Pinoty Noir od Spielbergu

Uplynulých 14 dní jsem se izoloval „na samotě u lesa“, sebou si na pití vezl mimo jiné i malý degustační set od vinařství Spielberg, oblíbeného a na naše poměry už trochu většího producenta z Archlebova. Většího znamená, že vlastní a obdělávají (s příklonem k organice, včetně certifikovaného bio) 65 hektarů vinic a ročně vystřelí nějakých čtvrt milionu lahví, v nabídce mají hodně širokou škálu odrůd a typů vín, úrovní sladkosti a přístupů při zpracování. Takže u nich najdete jak přímočaré čisté nerezovky, Svatomartinské či polosladké Rulandské šedé, tak i spontánně kvašený a minimálně manipulovaný suchý vlašák, červená školená rok a více ve francouzských dubových sudech nebo bubliny čtyři roky na kalech. Příklon je ale zřetelně spíše k sušším a trochu serióznějším vínům, v restauracích (ty jo… kdy se asi tak zase vrátí možnost si v klidu sednout na dobrou večeři?) se jich vůbec nebojím. Obzvláště zajímavý býval vždy jejich Ryzlink rýnský a Pinot Noir, koupil jsem si tedy (zlákán dopravou zdarma a aktuální slevou 25 % na webu vinařství) lahve právě těchto odrůd.

Poctivá Frankovka a Carignano ze Sardinie

Na Jiřího z Poděbrad nedávno otevřela nová restaurace U Tellerů, která krom výborně ošetřené plzničky nabízí i velmi zajímavý vinný lístek. Dost překvapivě dokonce po skle se na něm objevila Soproni Kékfrankos 2012, základní ale již starší frankovka od vinařství Peter Wetzer (viz třeba tento starší článek). Čistě vedené vinice, v tomto případě hrozno z poloh Kohlenberg a Harmler a tedy mixu půd (vápenec, jíl, ale i spraš a štěrk). Ruční sklizeň, spontánní, fermentace a školení ve starých maďarských dubových sudech, lahvováno bez filtrace. Tmavá barva. A tmavší i v ovocnosti, do peckovin jako švestky, pocitově „tvrdší“ vůně, kamenitá, stále dost čerstvá s trochou kořenitosti a zemitosti. Suché, šťavnaté, svíravé, peckovinové, slušně dlouhé, stále mladistvě působící, hezky strukturované a delší. Pěkná poctivá frankovka!

Fantastické Flaccianello 2015

I když to tak možná nevypadá, tak ke slavným (a s tím bohužel souvisí i drahým) vínům se vlastně nedostávám zas tak často. Práh bolesti, kolik jsem ochoten za flašku utratit, mám určitě nastaven o dost výše, než je tu obvyklé, ale lahve za několik tisíc kupuji naprosto výjimečně a obvykle jako reakci na degustaci, kdy mne takové víno pošle do kolen. Každá příležitost rozšířit si obzory něčím výjimečným se tak samozřejmě počítá. Když kamarádi na oslavu narozenin otevřeli na zahradě magnumku legendárního vína od Fontodi ze srdce Chianti Classico, Flaccianello della Pieve skvělého sic mladého (tuplem pro magnumku) ročníku 2015, a pochlubili se na sociální síti, začal jsem dělat psí oči a nakonec dostal přes dvě deci odlité do lahvičky :-) Flaccianello jsem v minulosti chutnal pouze v „homeopatických“ vzorcích a upřímně se na těšil, až si ho vyzkouším pořádně.

Zase jednou fantasické Chardonnay z Jury

Mám slabost pro bílá z Jury, nejen ta tradiční dozrávaná pod kvasinkovým závojem, ale i „moderní“ po burgundsku připravená v běžně naplněných a dolévaných sudech. A pokud jde o špičkové tamní Chardonnay, tak nedám dopustit na Domaine André et Mireille Tissot aka Bénédicte & Stéphane Tissot. Stéphane je z mého pohledu jedním z nejlepších tamních vinařů a jeho biodynamická doména patří mezi špičku nejen v Juře, ale celosvětově. Ostatně jsem tu o nich psal mnohokrát, včetně reportu z návštěvy vinařství. Už jejich základní tiché Chardonnay, nazývané nyní Patchwork, je parádní a pravidelně pár lahví doma mám, skvělé jsou veškeré bubliny a v sudu školené blanc de blancs BBF legendární. A pak jsou tu šardonky dělené podle podloží a různé specifické polohy, velká vína. Já naposledy otevíral Arbois Chardonnay „Les Graviers“ 2016, tedy již mírně uleželý kousek z vinic na vápenci, v sudech dva roky, lahvováno bez velkých úprav a jen minimálně sířeno.

Podzimní posezení s Le Gay z Pomerolu

Ročník 2007 v Bordeaux nebyl… z těch velkých, to si asi nemusíme nalhávat. V rámci en primeur degustací jsem si přesto vybral pár běžnějších vín na brzké pití, ale zaujalo mne i několik lepších kousků. A tak mi ve sklepě skončil Pontet Canet, La Confession a také Château Le Gay 2007 z Pomerolu (neplést s mnoha dalšími château a doménami stejného jména jinde), které mne v mladičké nehotové podobě nadchlo určitě nejvíce. Tohle vinařství mělo pár „legendárních“ vín ve čtyřicátých a padesátých letech, ale pak poněkud upadlo. V ročníku 2008 mu dal Parker extrémně vysoké hodnocení a zájem o château hodně nakopl. Důvodů nového úspěchu, krom toho hlavního v podobě zřetelně rostoucí kvality, bylo ale samozřejmě více.

Degustace Domaine du Pélican

Letošní rok jsem zrovna moc degustací neabsolvoval, ale pár kousků na články ještě v záloze mám. Jednou z posledních, než se vše opět zhroutilo, byla přechutnávka devíti vín od Domaine du Pélican ze sortimentu dovozce Domaine R&B. Před více než čtyřmi lety jsem o tomhle jurském vinařství s „tak trochu“ burgundskými kořeny psal obsáhlejší text, po dvou letech se k nim vrátil na degustací pěti vín a dnes se mrkneme na pár dalších. Burgundské vlastnictví se poněkud projevuje na cenové politice, na poměry Jury jsou ty lahve relativně drahé a upřímně v kontextu vín podobné kvality od jiných skvělých vinařů možná až příliš. Ale to je můj problém, prosadit se na světovém trhu a být vyprodaní jim to nekomplikuje, značka Marquis d'Angerville má svou nespornou sílu :-)

La Carlina a efektní Barolo

Dovozce Víno pro Vás teď jede „měsíc odrůdy Nebbiolo“, na podzim se hodí a trochu jako reakci na výborné výsledky v Prague Wine Trophy. Už jsem se o tom zmiňoval a také o tom, že jsem měl možnost přechutnat stejná vína jako profesionální komise a udělat si vlastní názor. Nejprve jsem tu měl článek k trojici vín z Cascina Massara di Burlotto, pokračoval jsem zápiskem Čtyřikrát Nebbiolo / Barbaresco La Ca' Növa a dnes to bude La Carlina (web) s vinařstvím a vinicemi v Grinzane Cavour. Už jsem se tu o nich zmiňoval v minulosti a i tentokrát se mohu vrhnout rovnou na degustační poznámky. Obě vína nabízejí dost efektní zážitek ve dvou hezky odlišných podobách.

Povedené „základní“ červené burgundské

Že by prestižní apelace měla nabídnout skvělý zážitek, to se tak nějak očekává. Ale vlastně jsem ještě nadšenější z vín kategorie základní (s jistou rezervou…), která dokáží nadchnout. Tak třeba Domaine Pierre Girardin a jeho Bourgogne Pinot Noir „Éclat de Calcaire“ 2018. Pierre-Vincent Girardin (syn známého Vincenta Girardina) je vinař mladý a první jeho ročník byl vlastně teprve 2017. Vinařství je moderní provoz na výjezdu z Meursaultu na Puligny-Montrachet a zřetelně drahý, trochu technicistně precizně působící. Nešetřilo se na ničem, včetně na míru dělaných a přesně dle požadavků toastovaných sudů nezvyklého objemu 456 litrů od François Freres. Všechna vína jsou v zavoskovaných lahvích se špičkovými dlouhými korky testovanými na TCA. Červená vznikají typicky s nějakým dílem neodstopkovaných hroznů a s jemnější extrakcí, lahvují se bez čiření a filtrace a s minimálním sířením.

Lehčí frankovky z Mátry a Bořetice

Otevřel jsem nedávno záhadně založenou a teprve nyní objevenou láhev od maďarského vinařství H², rozepisoval jsem se o nich u jiného kousku před rokem a půl. Falubor 2016 je čistá Frankovka z tratě Külső-Puszta, z asi třetiny celé hrozny, fermentace a macerace asi dva měsíce, zrání půl na půl nerez a starší malé dubové sudy. Bordó láhev, plastová záklopka, DIAM korek. Světlá rubínová barva. Příjemná, vzletná, červeně peckovinově ovocná vůně, jemně kořenitá, moc příjemná. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny, lehkonohé a velmi snadno pitelné, útlejší ale ne tenké, vyvážené, opět hlavně červená ovocnost a sladší „vánoční“ kořenitost v závěru, tříslovin nepříliš. Takové vyloženě milé pití. Mělo v nabídce Vinorum za něco lehce přes dvě stovky. Klidně bych zkusil nový ročník, kdyby se objevil :-)

Pichler bez Smaragdu, netopýři a česnek, Passalacqua, 100+ bodů, falešná Sassicaia

F.X. Pichler, špička Wachau a určitě z jedno z tamních jmen vůbec nejznámějších, vystupuje ze sdružení Vinea Wachau Nobilis Districtus. Od letošního ročníku tak na jejich vínech přestanou používat oblíbená označení Steinfeder, Federspiel či slavný Smaragd. Správně poznamenávají, že celé tohle rozložení vzniklo v době, kdy hrozno dozrávalo drobátko jinak, takže dneska není prakticky žádný problém mít Smaragd z libovolné vinice a v každém ročníku, zatímco lehký Steinfeder aby člověk pohledal. Navíc je Wachau nově dalším DAC regionem se vším, co k tomu patří, což bude další malý hřebíček do rakve zaběhlého systému…

Čtyřikrát Nebbiolo / Barbaresco La Ca' Növa

Podzimní plískanice, čas na Nebbiolo! Dnes si ušetřím práci, protože o všech vínech už jsem tu psal, jen v jiných ročnících. Začneme ve vinařství La Ca' Növa, základní info můžete najít v zápisku Třikrát Barbaresco od La Ca' Növa a take v Barbera a skvělé Nebbiolo od La Ca'Növa, já se vrhnu rovnou na degustační poznámky. „Základní“ Langhe Nebbiolo 2017 nabízí rubínovou barvu, nijak tmavou. Ve vůni zralejší červené ovocnost, čerstvá a s postupem času a vzduchu je to širší a „teplejší“, znát zralost a trochu vyšší alkohol, něco kořenitosti, lehce divočinka a živočišnost. Suché, čisté, slušně plné, svíravost a dost třísla, mladičké, se sladší červenou ovocností a delší. I přes třísloviny přístupné a dobře pitelné, sympatické poctivé červené s něčím navíc, které bude ještě zrát. A teď už tři podoby Barbaresca…