Na vánoční svátky jsem vylovil asi už mou poslední láhev Bourgogne blanc 1997 z Maison Leroy, tedy základní bílé burgundské ve 22 letech věku, ovšem od tamní legendární vinařky. Před rokem a půl jsem tu psal o Montagny stejného ročníku. Od běžného vína téhle kategorie by nedávalo smysl mít příliš velká očekávání, ala madam Leroy je čarodějnice, v pozitivním smyslu :-) Jako obvykle prosáklý a olezlý korek, to je u jejích vín normální a netřeba se tím znepokojovat. Výrazná, tmavší, zlatá barva. Ve vůni byl věk samozřejmě už velmi zřetelný, první dojem evokoval bylinkový čaj s medem, ale v druhé vlně a se vzduchem se přidala až překvapivá energie a citrusová ovocnost. V chuti suché, čisté, stále při životě, projevy kopíruje vůni a přidává toastové tóny, slušně dlouhé, vyvážené. Nic velkého, ale veskrze sympatické bílé v letech. A já si ho, a ostatně to vše co s ním mám spojené a celou svou historii s tímhle vinařstvím, moc užil. Leroy dost ovlivnilo mé vnímání, kde jsou hranice úžasu, které může víno přinést.
Vytáhl jsem také láhev Bordeaux Supérieur Château Croix-Mouton 2015, relativně mladého ročníku dalšího z vín, které jsem v minulosti docela dost kupoval a měl ho ve sklepě kvanta. To je „obyčejné“ Bordeaux, nic velkého, ale obvykle nabízí fajn kvalitu za víc než rozumný peníz. V roce 2013 jsem tu psal o malé vertikále, před roky čtyřmi ji v menším zopakoval. Dneska už jen konkrétní novější láhev, byť mám stále dost zásob těch starších a pomalu (teda spíš manželka) upíjíme. Vinice nedaleko Fronsacu, asi 19 hektarů primárně na jílu a troše vápence. Tenhle ročník odrůdově 98 % Merlot a jen 2 % Cabernet Franc, alkohol nemalých 14.5 %. Tmavá barva, tónem stále trochu do fialové. Čisté ve vůni, primárně ovocné, na pomezí červených a tmavých plodů, černé třešně, moruše, linka dřeva a bylinek. Suché, čisté, ovocné, s dost fajn kyselinou, překvapivě měkčí uhlazenější třísloviny a přístupné. Přes ne zrovna nízký alkohol spíš středně plné a pocitově, vzhledem ke špičkovému ročníku a zkušenosti s těmi staršími, jakoby trochu „řidší“. Nebylo to špatné, velmi snadno se pilo, ale dobrovolně přiznávám, že lahvi pomohla trocha té nostalgie. Při nákupní ceně (v roce 2016) 240 Kč si ovšem nijak zvlášť nestěžuji :-)
