Dnes bych rád odhrnul (rozuměj „uložil si sem, abych na to nezapomněl“) první dva objevy z letošní přehlídky Karakterre ve Vídni. Vín a vinařství, kterým se chci časem pověnovat trochu pečlivěji než jen prolétnout sortiment u jejich stolečku v davu dalších degustujících. Rozhodně mne zaujalo vinařství Lichtenberger González (web), které sídlí mezi Neziderským jezerem a Litavskými vrchy. Nebyl to jediný případ multinárodně znějícího producenta na festivalu, zde jde o spojení jmen Martin Lichtenberger a Adriana González. Oba nejsou žádnými vinařskými začátečníky, on dělá sklepmistra pro Gernota Heinricha a ona pro Birgit Braunstein, tedy v obou případech bio(dynamické) podniky. Společně ovšem připravují nevelké šarže (obvykle stovky lahví) zajímavých, čistých, parádně udělaných poctivých vín. Od základů v bílé i červené, tak akorát voňavých a vyvážených, přes charakterní tvrdší strukturované frankovky o kterých ještě uslyšíme ze špičkových terroir, po všemožné zajímavosti. Třeba pét-nat na slupkách nebo parádní bílé školené dva roky pod flórem, na první pokus překvapivě výtečné víno.
Druhým objevem byl Edgar Brutler (web), zástupce německé menšiny v Rumunsku, který byl ovšem objeven už dříve Veltlínem a něco by mělo být v jejich sortimentu. Zhruba čtyři hektary starých vinic u obce Beltiug v župě Satu Mare (tj. Transylvánie), vše v organice, ve sklepě žádné znásilňování. Na místě pěstují révu už dlouho, ale vinařství oficiálně funguje až od roku 2018. Bavilo mne od nich prakticky všechno. Opět čistá, zábavná a charakterní vína, zřetelně odlišná, s pěknou strukturou. Od ukázek projevu jedné bílé odrůdy – místní speciality Grünspitz v tiché i pét-nat podobě či voňavé příjemné Königliche Mädchentraube aka Fetească Regală aka Pesecká leánka, přes nesířené macerované směsice prakticky celého obsahu vinic školené částečně v amforách (parádní víno Saito) po temně lesní expresivní Codru, což je Frankovka z kombinace amfory, starých dubových sudů a nerezu. Jako bonus zábavné viněty a sympatický vinař, co chtít víc!
