Pravidelným čtenářům netřeba připomínat, že jsem se s velkým nadšením pustil a zatím vytrvale pokračuji ve zkoumání španělské odrůdy Mencía. V minulosti byla spojována především s lehčími voňavými červenými víny (a tato podoba je stále nejčastější v Portugalsku) na rychlou konzumaci a víny růžovými z obrovských výsadeb na rovinatých vinicích. Od 90. let minulého století začíná její obroda. Spojte staré výsadby, dramatické strmé zterasované svahy (viz i tento zápisek a fotka) na břidlici vyžadující oddané vinaře (ne nadarmo zde pěstování révy označují jako „viticultura heroica“) a pečlivou práci při školení v kvalitních sudech a získáte nádherná, strukturovaná, šťavnatá červená s potenciálem vyzrávání v lahvi. Bohatě aromatická, často s lákavou kamenitou minerální linkou. Září hlavně v oblastech Bierzo či Ribeira Sacra, ale též Valdeorras, Ribeiro či Monterrei. Leckdy je Mencía doplňována odrůdami Brancellao, Merenzao, Sousón či Caíño Tinto pro další komplexitu, ale perfektní je i sama o sobě. Bývá označována (a teď riskuji, že se mnohým zvedne tlak a začnou vidět rudě) jako „španělský Pinot Noir“, citlivost na terroir a schopnost odrážet místo původu má skvělou a dokáže dát i podobně delikátní vína, velmi odlišná od opulentnějšího jižního stylu, kteří si mnozí pod Španělskem představí. Před lety jsem se tomuhle přirovnání, radě „když vám sedí červené burgundské zkuste Mencíu z Galicie“, vyloženě vysmál. Dnes se za to trochu stydím. Každopádně má Mencía schopnost zaujmout či dokonce nadchnout nejen milovníky Burgundska a kvalitních pinotů obecně, ale třeba i ty, kteří rádi podléhají klasickým středoevropským frankovkám.
Bierzo je hodně zajímavá apelace, která si je dobře vědoma svého potenciálu a aktuálně se snaží z narůstající popularity (právě i díky výše uvedené odrůdě, v bílé je zásadní Godello) vytěžit co jen jde. Ke konci minulého roku se jim navíc, po několika letech tvrdé práce, podařilo definitivně dosáhnout schválení nových apelačních pravidel ministerstvem zemědělství a v kontextu Španělska docela unikátního nového rozdělení týkajícího se celé původní DO Bierzo. Krom původního DO Bierzo bude nově, pokud odpovídají geograficky a splní i další podmínky (např. nižší výnosy než je limit všeobjímající apelace), možné vína značit jako Vino de Villa (z vinic jen a pouze konkrétní obce / správní oblasti) a Vino de Paraje (z konkrétního uznaného specifického místa, v podstatě lieu-dits). Pro značení Vino de Viña Clasificada (z konkrétních skvělé specifické vinice, řekněme 1er Cru) a Gran Vino de Viña Clasificada (tak trochu Grand Cru) je navíc vyžadováno pětileté potažmo desetileté období, během kterého bude vína hodnotit apelační regulátor a komise expertů, než bude možnost značení použít uznána. Změna také přidává do apelace 10 nových obcí, dříve aktivně vinorodé ale v době tvorby původní apelace opomenuté (protože v nich převažovala důlní činnost a nebylo tam žádné aktivní družstvo hlásící se o svá práva). Rozšiřují se i povolené odrůdy, k sadě Mencía, Godello, Doña Blanca, Garnacha Tintorera, Palomino a Malvasía nově přibude Merenzao a Estaladiña. Nově je též povolena kategorie „vino clarete“, která musí být tvořena ze 40 až 60 % z červených a druhá část z bílých odrůd. Již asi třetina ze 79 vinařství v oblasti vyjádřila zájem nové značení používat. Oblast je hodně fragmentovaná, je tam na 2200 pěstitelů hroznů a většina má znatelně pod hektar. V zásadě od toho očekávám jasné odlišení vín z konkrétních poloh na vinětách a potažmo dražší hrozny (a vína) z míst s lepším jménem, lepší páku pěstitelů s polohami v uznaných „cru“ :-) Přežiju a držím jim palce.
No a teď už, kompletně znuděni a vyčerpáni, konečně dostanete i nějaké poznámky k vínu. Vinařství Descendientes de J. Palacios (viz zápisek k jejich špičkovému vínu nedávno) a jejich základní Pétalos del Bierzo 2016. Před více než dvanácti lety bylo Pétalos asi prvním vínem odrůdy Mencía, které jsem kdy ochutnal, takže k němu mám silnější vztah :-) Původ hroznů je u a v okolí města Corullón, část vlastní (včetně top poloh jako Moncerbal či Las Lamas) ale primárně pronajaté vinice, jak vyšší tak nižší polohy, keře ve věku 40 až 90 let, pěstováno čistě (současný Ricardo Perez je zásadním proponentem biodynamiky, dokonce do Španělštiny přeložil dílo Steinera a k tématu pořádá pravidelně kurzy). Základ je Mencía, ale je v tom vždy pár procent (zde zhruba šest) bílých hroznů. Víno zraje nejdříve pár týdnů v nových francouzských barrique sudech, tak trochu je tím „vypláchnou“, a pak dalších několik měsíců v sudech jednou a dvakrát použitých. Burgundská láhev, silná kovová záklopka, kvalitní celokorek. Tmavší barva, tón do fialové, ne vyloženě hutné ale „váhu“ to má. Výraznější, spíš tmavá ovocnost, až do lesních plodů, moruše, švestky, výrazně kořenité, kamenité, sladší linka dřeva. Druhý den a se vzduchem se kořenitost a tmavá ovocnost ještě zvýraznila. Hezkých způsobem teplejší projev a zároveň zřetelně dává najevo, že žádná marmeláda to nebude. Suché, středně plné až plnější, skvělé kyseliny, tmavé ovoce, lesní, koření, fajn délka. Jemnozrnné ale výrazné třísloviny, pěkně postavené a dobře pitelné už teď, ale bude ještě pozitivně vyzrávat. V dobrém směru líbivější, hlavně aromaticky, ale zároveň seriózní červené. Jo, mohlo by být. Tohohle vína nedělají zrovna málo, v ročníku 2016 to bylo 318 tisíc sedmiček a pár tisíc magnumek. Vítěz testu odrůdy v Decanteru v roce 2019, příčka 35 ve Wine Spectator Top 100 v roce 2018, Peñin 93 bodů a Parker 92. Cena začíná v domácím Španělsku někde na 15€ a běžně je okolo 18€, po světě znatelně dražší, u nás má v sortimentu AdVivum po lahvi za něco přes šest stovek.
