Suchý leden, snaha alespoň první měsíc v roce úplně vynechat alkoholické nápoje, nabral na popularitě před pár lety v UK (od roku 2013 šlo dokonce o organizovanou aktivitu neziskovky Alcohol Change UK, o dva roky později už v oficiálním partnerství se státní Public Health England) a od té doby se rozšířil do celého světa. U nás je o něco oblíbenější suchý únor, asi protože je kratší :-) Osobně se domnívám, že když už někdo není abstinentem, tak je rozumnější uměřené pití než jeden měsíc úplně vynechat „pro dobrý pocit“ a pak zas začít chlastat, ale budiž. Je možné, že měsíční výpadek někomu přinese o tolik lepší spánek, více energie a alkohol mu bude při jídle chybět natolik málo, že se rozhodně v úplné abstinenci pokračovat. Dobře pro ně! Sám mám pro letošek závazek se víc hlídat, ty „degustační vzorky“ se nasčítají, ale suchý celý měsíc neplánuji. Každopádně letos se měla ke kampani tak nějak „oficiálně“ přidat i Francie, národní zdravotní organizace Santé Publique France dokonce plánovala Janvier Sec významně podpořit. Což se samozřejmě setkalo s ne zrovna pozitivní reakcí celého tamního rozsáhlého alkoholového průmyslu, s vinaři dost hlasitě v čele. Do debaty se vložil, na obědě se svazem pěstitelů v Champagne, i prezident Macron. Ten je známým proponentem sklenky k jídlu a ve víně se celkem (soudě i podle výsledků slepých degustací) vyzná. Na setkání sdělil, že žádný „státní“ suchý leden nebude. Což mu samozřejmě vysloužilo útoky proponentů této akce, že dal na lobbisty místo zájmu o všeobecné zdraví lidu. Nezavděčíte se :-)
Jinak svou reakci pojal jeden z vůbec nejslavnějších šéfkuchařů a restauratérů na světě, Alain Ducasse. V několika svých podnicích, a další se podle všeho přidají, snížil až na polovinu ceny špičkových Bordeaux, Burgundska či Rhôny. I proto, aby si lidé objednali celou láhev místo jen sklenky. A jasně dal najevo, že aktuální trend nealkoholických nabídek v restauracích je něco, o čem vůbec nechce slyšet a že byl znechucen, když v New Yorku ve špičkové restauraci viděl, jak lidé pijí k jídlu ledový čaj. Zlevnění, které jeho vinné lístky obecně potřebují jako sůl, a to nejen v lednu, tleskám. Ale za další výroky za mne jasný palec dolů.
Důvodů, proč nepít k jídlu víno či jiný alkohol, může být mnohem více než jen „suchý leden“. A oceňuji každý podnik, která dělá pro nabídku nealkoholických nápojů víc, než jen že má na lístku čaj, kafe, nealko pivo a nějakou tu „domácí“ limonádu. Přibývá, a ten trend považuji za zásadně pozitivní a jednu z nejúžasnějších věcí, která se v posledních pár letech udála, restaurací nabízejících dost sofistikovaná párování k degustačnímu menu. Párování plná fascinujících moštů z ovoce i zeleniny doplněná bylinkami a kořením, všemožných macerátů a infuzí, najdete tam březovou či javorovou mízu, rozličné fermentáty, kombuchy… leckdy je nealkoholické párování zábavnější, sofistikovanější a sedí k jídlům lépe, než základní párování vinné. A ve dvou je vždy skvělé zkusit oboje. Mimo jiné je to dnes i záležitost barů, nealko koktejly jedou.
Palec nahoru si každopádně Ducasse zaslouží za to, jak svými výroky dokázal ovládnout světová média, píše se o tom v nepočítaně jazycích, vyšlo i v našich novinách. Prostě v tom umí chodit, ne každý by dokázal úspěšně provozovat přes třicítku restaurací a bister, včetně dvou se třemi hvězdami Michelin (a celkem jich měl nejvíce 21 najednou). Fotografie v článku jsou z návštěvy londýnské *** Alain Ducasse at the Dorchester.
