Velmi chutné Teroldego

Když si řekne Teroldego, tak si samozřejmě nejdříve vybavím vína nekorunované královny této odrůdy, Elisabetty Foradori. Ale vybírat jde i z dalších zajímavých vinařství, mezi které určitě patří další producent z Trentina ze svahů Monte Corona, Azienda Agricola Eredi di Cobelli Aldo („Dědicové Alda Cobelli“). Rodina sice v oblasti pěstovala hrozny už po několik generací, ale toto vinařství vlastně vzniklo až v roce 2012, kdy tři bratři Devis, Titian a Ivano poskládali dohromady původní rodinné pozemky postupně rozkouskované v různých dědických řízeních. Už jejich otec víno dělal a byl proslavený právě Teroldegem, ale víno se vypilo mezi přáteli. Menší rodinný podnik, čistě ve vinicích i ve sklepě. Lokální odrůdy Teroldego a Nosiola a k tomu Chardonnay a Gewürztraminer, především tichá ale i trochu bublin tradiční metodou. Celkem mají asi 8 ha na křídovém podloží, křída se ostatně v oblasti i těžila a jméno Grill vychází z farmy, která musela dolu ustoupit, a ročně připraví okolo 30 tisíc lahví.

Epidemie, vykradená restaurace, sudy na Eiffelovce

Nejen v Praze mizí z regálů především trvanlivé potraviny a vypadá to jak přípravy na válku, služby typu Rohlík sotva zvládají naskladňovat. Dobrovolně přiznávám, že krom běžných „kdyby byl nějaký problém“ zásob, které jsou tu vždy, zatím doma nekřečkuji a v nejhorším se pokusím měnit za zásoby vína ;-) Každopádně se podělím o válečné Národní listy z 18.10.1914 a inzerát, který se tak nějak hodí i do dnešních dnů. Pijte s mírou vína z Mělníka a okolí, třeba to pomůže! Mimochodem Covid-19 narušil i nákupy vína v Asii, někteří producenti hlásí propad o desítky procent, a zrušeno bylo několik vinařských výstav (např. ProWine Asia se přesouvá na červenec). Obecně ale asijská spotřeba vína rapidně stoupá, viz graf níže.

Svatováclavské z Čejkovic a fajn Plan de Dieu

Petr Kočařík (web) z Čejkovic je specialistou na Pinot Noir, ty jeho bezesporu (klidně se budu hádat, ideálně na slepé degustaci s dalšími zástupci a lahvemi ve věku okolo pěti let ;-)) patří mezi domácí špičku. Umí naprosto fantastický ulítle expresivní Hibernal, který má spoustu oddaných konzumentů a tak trochu kultovní statut. Ale má i další vína, která zůstávají tak trochu v pozadí jeho zásadních kousků, třeba báječný macerovaný tramín a další vína. Nebo dnešní červená směs Svatováclavské 2016. Tu tvoří Svatovavřinecké a Modrý portugal, školeno rok v použitých dubových sudech a pak ještě nějaký měsíc smíšené sudy v nerezu. V projevu již trochu nazrálejší, spíše tmavší a hlubší ovocnost, kořenité, pepřová linka, trocha dřeva. V chuti suché, středně plné a lehkonohé, s bezva kyselinou a pitelností, stále trochu sladší tmavší ovocností a trochou lesního podrostu. Krásně pitelné, poctivé, příjemné červené. Asi bych neřešil nějakou archivaci a pil teď. Bavilo dost, šlo o další úlovek v Roubence.

Skvělé bubliny od Champagne Jacques Lassaigne

Staronovým přírůstkem na domácím trhu je vinařství Jacques Lassaigne z Montgueux. Sice tu už bylo dříve, ale teď má nového zástupce v podobě Terroir Champagne aka Miloše Danihelky a k dispozici je úplné portfolio (zatím krom omezených každoročních experimentů značených a číslovaných „Acte“ a „Scène“, kde si vinař hraje s různými technikami a přístupy, které se mohou ale nemusí objevit u hlavních vín). Lassaigne je jedním ze současných zásadních jmen Champagne a zájem o unikátní terroir Montgueux nakopla hlavně jeho vína. Obec se nachází kousek na západ od Troyes a vinice jsou vlastně na jednom nečekaném kopci, široko daleko nikde žádné další nenajdete. Sice technicky spadá do Aube, ale jde o vlastně čistou křídu a vlastně mnohem jižnější pokračování masivu Côte des Blancs. Na kopci najdete z 9/10 Chardonnay, které zde dozrává hodně dobře a projevem se sune do až exoticky ovocných projevů, ale vždy s hromadou minerality a kyselin. Vinař Emmanuel Lassaigne, jehož otec byl jedním z prvních kdo v obci vinice po teprve v šedesátých letech minulého století vysázel, převzal podnik v roce 1999. A začal se zaměřovat na výrobu vína a „umístění oblasti na mapu“, do té doby prakticky všeho hrozno odsud šlo négociantům.

Pár ryzlinků od Markuse Molitora

Včerejší návštěva preferovala trochu sladší víno a tak jsem pro ni otevřel Markus Molitor Riesling Ürziger Würzgarten Kabinett 2016 se zlatou záklopkou. A dobrovolně přiznávám, že sám pak dost upil, tohle prostě můžu. Moselská protáhlá láhev, kovová záklopka a kvalitní celokorek. A sedm a půl alkoholu. Světlejší citronová žlutá. Parádní, čerstvá, výraznější a vyloženě slinosbíhavá vůně. Nektarinky a meruňky, trocha kořenitosti, vlhký šutr, mineralita. Sladké, lehkonohé ale koncentrované, s parádní výraznou kyselinou, úžasně šťavnaté, ovocné, delší. Jakmile víno začne doznívat, tak máte chuť hned se napít znova. Mizí úplně samo. Tenhle styl „cukříku“ prostě mohu. Měl jsem tu ze stejné vinice a ročníku i kabinet s bílou kapslí a také „suché“ spätlese, vše výborné.

Báječný veltlín a chlastací rýňák

Další z úlovků v Harrachově v Roubence (a víno ze sortimentu Veltlínu) byla rakouská biodynamická legenda z Wachau Nikolaihof a konkrétně jejich Grüner Veltliner Federspiel „Im Weingebirge“ 2010, skoro sedm let ve starých sudech a lahvováno v dubnu 2017. Klasická pistole, šroubový uzávěr. Ve vůni báječná kombinace jemnosti a bohatšího projevu, zralejší hruškové ovocnosti s bylinkami, podběl, lehce toastově kouřové, mineralita, nazrálost. V chuti suché, čisté, moc pěkná kyselina, nazrálé ale stále s čerstvostí a svěžestí, lehce slané, delší, elegantní. Lehké, komplexní, zajímavé výtečné bílé, které hraje na úplně jinou notu než je intenzita a koncentrace, tak obvyklá u současného Wachau, ale spíše sofistikovanou uměřenost. Fakt krásný.

Parádní frankovka a charakterní suchá Tokaj

Po delší době mi doma skončil Peter Wetzer. Vinař z rakousko-maďarského pomezí sídlí v městě Sopron, jede čistě ve vinicích i sklepě, zaměřuje se na staré vinice a zajímavé unikátní polohy. Produkce malá, kvalita vysoká :-) Otevřel jsem Blumenthal Kékfrankos 2017, tedy čistou frankovku z jedné z jeho novějších viničních akvizic. Malá vinice v Soproni, 50-60 let staré keře namnožené z původních výsadeb v oblasti, na spraši se štěrkem a vápenci. Většina hroznů odstopkována, fermentace a macerace v otevřené kádi asi tři týdny s občasným potápěním matolinového klobouku, pak přetočeno do starších 300 až 1000l dubových sudů, lahvování bez filtrace a čiření a jen s decentním zasířením. Zavoskovaná burgundská láhev s DIAM korkem. Tmavá rubínová barva, fialový tón. Čerstvé, mladistvé a ještě úplně nepřipravené, ale i tak zábavné. Kořenitost, šťavnaté od vůně, švestka, minerální linka, kouřovost, hlubší a zábavné. Středně plné, výraznější, šťavnaté se super kyselinou a s každým douškem vyvolávajícím chuť na dalších. Strukturované, mladistvé, kamenité, delší. Výborná klasická frankovka co bude dál krásně zrát.

Nové sklenky a chutné slovinské červené

Aktivně pokračuji v pobytu v Harrachově. Počasí nic moc. Včera jsem poprvé stál na sjezdovkách, dnes podruhé. Primárně kvůli dětem, které to baví. Mne tenhle „sport“ vždycky děsil a… nic se nezměnilo. Nechápu vás, které to baví, ale budiž, nemusím rozumět všemu. Zítra se na to vykašlu a půjdu běhat :-) Navštívili jsme místní sklárny Novosad a syn. Založeno 1712 a tvrdí, že jsou (minimálně v Čechách) nejstarší stále fungující sklárnou. Mají i vinné sklo, kvalitní poctivá ruční práce. Sem tam najdete něco jen s barevnou nožičkou a ty jsou bezva, už je tu pár let používám, ale jinak má vše vhodného tvaru bohužel i zabarvení kalichu. Vypadá to pěkně, ale praktické to není, byť jsem dneska jedněm málem podlehl. Čisté „moderní“ vinné sklo aby u nich člověk pohledal, jejich zaměření je trochu jiné. Teda našel jsem tam jednu nádhernou velkou burgundskou sklenici, která z jejich běžné produkce velmi vybočuje a jsem si skoro jistý (přeci jen jsem na vinné sklo trošku úchylák, ale nikomu tím nezpůsobuji škodu a tak se snese…), že jde o zakázkovou výrobu pro někoho jiného co neprošla kvalitativní kontrolou (tj. drobné odchylky tvaru, druhá jakost prostě, ale objektivní problém jsem neodhalil). Super tvar a nádherný kus skla, byť trochu těžší a žádné pírko to není. On taky objem nemalý, zhruba litr, slabší vína to zabije. Už z toho piju třetí víno a jsem nadšen. Stojí to 450 Kč, což je tak polovina až třetina ceny za obdobně kvalitní ručně foukané sklo jinde. Jenže je to cena za krabici šesti kusů. Mám nutkavou potřebu jít vykoupit úplně vše :-)

Vulcanica a tip v Harrachově

Pivnica Čajkov je jedním z mých oblíbených slovenských producentů a jejich perlivá Vulcanica, postupně v několika různých verzích, mne opakovaně dost bavila. Včera jsme vypili láhev Vulcanica #3, což je opět „methode untraditional“, protože to není typická druhotná ani obyčejný pét nat. Jde o směs Pesecká leánka 2017 a Pinot gris 2016, vinice Stará hora a Sádowie, kterou znovu přirozeně v lahvi rozkvasil mošt ročníku 2018. Pod korunkou, neodstřelené a s kaly. Před servisem otočeno dnem vzhůru, výsledkem výraznější kalná žlutá barva. Voňavé, lehce nasládle až jakoby muškátově květinové, minerální linka. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny a skvělá pitelnost, decentní perlení, slušná délka, ovocnost. Naturální, zábavná záležitost, která se pije jak limonáda a mizí s chutí.

Tři různorodá šampaňská

Dnes odhrnu poznámky ke třem lahvím tří různých šampaňských producentů, od báječného vína po poněkud zklamání, takových náhodných úlovků v rámci zkoumání domácí nabídky mimo degustace. Určitě největší úspěch slavil pěstitel J.M. Tissier (web) a jeho Champagne Brut Millesimè Ancestrale 2012. Jsme v Chavot-Courcourt, tedy kousek pod Épernay, v rodinném podniku s historií pěstování hroznů od roku 1931 ale s vinařstvím fungujícím od roku 1998. Výsadby, celkem téměř šest hektarů, mají u obcí Chavot, Moussy, Pierry, Épernay, Cuis, Cramant a Damery. Jedou v udržitelnějším režimu a na cestě k vyložené ekologickému pěstování. Tohle víno je polovina Chardonnay z Pierry, Moussy a Cuis z asi třicetiletých keřů a pak po čtvrtinách Pinot Noir a Meunier z keřů 40+ let u Chavot-Courcourt. Tiché víno školeno ze čtvrtiny na kalech sedm měsíců v dubových sudech, částečně malolaktika, druhotná a zrání na kalech v lahvi pět let do ledna 2019, degorzáž ruční „à la volée“ a dozáž 6 g/l. Nazlátlá citronová, fajn perlení spíš menších bublinek. Čerstvá vůně, především malvice, kdoule, trochu sušené ovoce a hlubší tóny, dotyk dřeva, lehce kořenité a máslové, povedené. Suché, čisté, středně plné, trochu výraznější, pěkně minerální, bezva kyseliny, delší, vyvážené, seriózní, hodně solidní Champagne. Potěšilo. Úlovek při procházce na Štědrý den v Chez Greg, stálo něco okolo dvanácti stovek mám dojem.

Tři úrovně cabernetu od Errazuriz

Především základní červená od chilského vinařství Errazuriz patří mezi jedny z nejčastějších lahví, které sebou vozím na grilovačky, večírky, víkendové chaty a další setkání, na kterých se schází lidé s hodně odlišným vztahem k vínu a vkusem. Samozřejmě nabalím i různé zajímavosti, exotické kousky a „naturálno“, ale upřímně tohle beru pro jistotu, funguje prakticky vždycky. A vyšší řadu mám doma coby rezervu, když chce někdo něco výraznějšího, efektního, jako dárek. Teď jsem doma udělal takový malý pokus. Otevřel vedle sebe najednou tři úrovně Cabernetu Sauvignon, resp. směsí na něm postavených, od základního kousku po jejich ikonické víno. A snažil se dopátrat, nakolik je rozdíl v ceně a kvalitě vidět. Sice mají ještě něco mezi „střední třídou“ a řadou ikon (Aconcagua Alto či Single Vineyard Cabernet Cabernet Sauvignon), ale tím se teď trápit nebudeme, následující tři vína představují hlavní část jejich cabernetové image :-)

Parádní Riesling ze starých keřů

Před pár dny dorazil do ČR Christopher Loewen, který spolu s otcem Karlem-Josefem řídí skvělé moselské vinařství Carl Loewen. Bohužel jsem nestihl ani jednu z ochutnávek, což mne hodně mrzí. Jejich vína ale od počátku roku 2017 chutnám celkem pravidelně a většina mne opakovaně dost bavila, takže mne překvapuje, že jsem se tu snad jen jednou krátce zmínil. Doma jsem každopádně teď otevřel jejich Riesling Alte Reben 2018 (zakoupeno na Kupmeto, kde je vinařství zastoupeno nově) a byl nekriticky nadšen. Tak nejdřív něco k vínu a pak vinařství obecně. Jde o výběr ze starých keřů několika různých ekologicky vedených vinic, kde starých znamená 70 až 90 let. Kvasí pomalu spontánně, dost omezené síření, zrání v 1000l dřevěném sudu. Láhev klasická pistole, kovová záklopka a DIAM10 korek. Pěkná citronová barva. Skvělá, mladistvá, slinosbíhavá vůně, poměrně intenzivní. Zralá hruška a meruňky, dotyk medu, lehce zrající kozí sýr a exotičtější tón do kokosu, minerální linka. Spíše suché ale lehký dotyk cukru tam je, super kyseliny, intenzivní, šťavnaté, žlutá ovocnost, dobrá délka, balanc, skvělá pitelnost. Přístupný a chlastací a zároveň dost komplexní ryzlink, který je radost pít teď, ale bude výtečně zrát. Měl jsem vlastně problém nevypít láhev na posezení a nechat si něco na zkoumání vlivu vzduchu na druhý den :-) V poměru k ceně prostě parádní věc.

Fajn kolekce bublin od Ouriet-Pature

Dnes odhrnu něco málo z „archivu“, mám nahromaděnu velkou spoustu zajímavých akcí, degustací a setkání s vinaři, které se mi zatím nepodařilo zpracovat. V rámci zkoumání zajímavých šampaňských producentů na našem trhu jsem třeba vyrazil na ochutnávku Champagne Ouriet-Pature (web) z Ambonnay. Na pozvání dovozce, vinotéky U Mouřenína, dorazila přímo majitelka vinařství Jannetta Ouriet, v doprovodu jednoho ze svých synů a současného enologa vinařství. Rodinný podnik vznikl v roce 1958, Jannetta převzala vedení v roce 1992 a společně s manželem rozšířila vinice na současných zhruba 6 hektarů čistě v Grand Cru polohách. Podstatnou část hroznů stále prodávají slavným barákům, po hroznech z GC je logicky poptávka, sami připraví nějakých dvacet tisíc lahví. Ve vinicích mají Pinot Noir, toho i keře staré osmdesát let, a Chardonnay. Průměrný věk vinic je ke čtyřiceti rokům. Vína připravují čistě v nerezu, ve vinicích jedou hodně ručně (mají na ně tým tří lidí) ale žádná velká ekologie. Ne každý šampaňský pěstitel jsou automaticky sudy, biodynamika (Champagne je i v rámci Francie na úplném chvostu, tedy pokud jde o procento ekologicky obdělávaných ploch) a různé speciality, opak je ve skutečnosti pravdou.

Další Mencía – ROC 2015 a 2016

Trápení čtenářů odrůdou Mencía pokračuje (oproti sherry nebo saké ovšem slavím větší úspěchy!), tentokrát zamíříme do trochu vyšších pater. Vinařka Verónica Ortega, o které zde již byla řeč poprvé (a s dostatkem důležitých informací) u Versión Original a následně jsem psal i o její základce Quite, VO nového ročníku a také zajímavé single vineyard selekci Cobrana. Dnes to budou ovšem dva ročníky jejího hlavního, nejslavnějšího a nejúspěšnějšího vína, ROC. Mencía v čisté podobě ze dvou různých a spíše písčitých poloh (El Couso a La Rata) u Valtuille de Abajo, z keřů 80+ let starých. Z poloviny celé hrozny, spontánní fermentace ve velké otevřené dubové kádi, spíše jemnější extrakce, zrání 14 měsíců v podruhé a potřetí použitých 228l burgundských dubových sudech.

Viermorgenhof a fajn moselské ryzlinky

Dalším z „objevů“ na nedávné ochutnávce Premier Wines & Spirits se stal Dr. Daniel Molitor a jeho Weingut Viermorgenhof (web) z Kinheimu na pravém břehu střední Mosely. Pracují na nějakých 6.5 ha a pěstují Riesling, Rivaner (aka Müller-Thurgau), Pinot Blanc, Pinot Noir a Dornfelder. Jsou členy PIWI International a v rámci experimentu s ekologickým zemědělstvím vysázeli i Cabernet blanc a Sauvignac. Na placatějších polohách se, po případném ručním předsběru, nebojí mechanické sklizně. Ale v tradičních vinicích ve svahu je to samozřejmě ruční práce. Ve sklepě bílá v nerezu a nějakou dobu na kalech, červená spíš v sudech. Zkouší kvasit i spontánně a tak, ale jedou spíš na jistotu. Tedy žádný z mých oblíbených naturalistů, ale vína mne přesto bavila hodně a vinař je moc sympatický chlapík.

Krásná jurská šardonka a povedená Mencía

Vína z biodynamické jurské Domaine Courbet z Nevy-sur-Seille mám rád, v minulosti jsem tu měl pár řádků o návštěvě vinařství a už dříve obsáhlejší report o podniku a poznámky z degustace. Naposledy jsem doma otevíral Chardonnay „Les Isles“ 2014 Côtes du Jura, což je ouillé varianta produkce a jejich pohled na „burgundské“ školení odrůdy, z dolévaných malých sudů s částí nových, bez vrstvy flóru. V sudech víno leží něco pod rok, následně smíšené sudy další téměř rok v tanku. Jde o výběr z jediné vinice na vápenci (je ho tam mnohem více než v dalších jejich polohách s šardonkou) a jílu, ze starších výsadeb z roku 1973. Lahvováno do typické jurské lahve, s kovovou záklopkou a celokorkem. Nazlátlá žlutá barva. Klasická, výborná vůně, s výraznou mineralitou a trochou jurské pikantnosti, citrusy a malvice, máslový croissant, linka dřeva a kořenitosti. Suché, šťavnaté, středně plné, ovocnost kopíruje vůni, trocha krémovosti, vyvážené, minerální, delší. Krásné Chardonnay, u kterého je poznat původ a bavilo velmi.

Burgundská petice, Vinařství roku 2019 a několik drobností navíc

Pokud by měl někdo zájem, může podepsat petici proti připravovaným změnám týkajícím se především apelace Bourgogne AOC (a kdo má čas a cestu kolem, může jít zítra společně s vinaři demonstrovat před kanceláře INAO). Tahle všeobjímající apelace vznikla už v roce 1937 a obsahuje jak Côte de Nuits, Côte de Beaune, Côte Chalonnaise a Mâconnais, tak i Côte d'Auxerre / Chablis a Beaujolais. Což v průběhu let vedlo k mnoha kuriózním situacím. A snahy o změnu a jasnější delimitaci jsou tak pochopitelné, ostatní viz i nedávný vznik „prestižnějšího“ Bourgogne Côte-d'Or. V zásadě se jedná o to, že navrhovaná změna sebere zhruba 7000 hektarům (z toho 5500 osázených vinicemi) možnost značit víno jako Bourgogne AOC, zůstane jim jen nižší a hůř znějící Coteaux-Bourguignons s volnějšími parametry. Změna by zasáhla na šest desítek obcí, především v severní části Côte d'Or, u Dijonu, a také oblastí v Chablis. A naopak kodifikuje možnost značit jako Bourgogne blanc vína z Beaujolais, byť pravda jen z části (dodnes tuto možnost mělo celé Beaujolais). Novinkou je též úprava z mého pohledu dalšího nesmyslného pravidla, že červená vína z Cru Beaujolais jde taktéž značit jako Bourgogne, i když jsou připravena z Gamay a ne z Pinotu. Nově by toto bylo možné jen v případě, že je ve víně Gamay do třiceti procent, pokud je ho více mohlo by víno nést leda nové označení AOC Bourgogne Gamay. Je to trochu bordel a mám dojem, že si to celé před zavedením změn ještě zaslouží diskusi :-)

Trocha Godella ještě nikoho nezabila

Po klasice z Bordeaux zase odskok do méně známých regionů a odrůd. O Bierzu tu píšu často, obvykle v souvislosti s červenou Mencíou. A s tou jsem se opakovaně zmiňoval i o vinařství Raúl Pérez, hlavně v kontextu vín jako Ultreia Saint Jacques. Dnes to ale bude Ultreia La Claudina 2016, což je bílé čistě z odrůdy Godello. U té, hlavně v různých částech Galicie, výsadby neustále stoupají a je to potenciálně špičková odrůda, která dokáže dávat intenzivní, koncentrovaná, minerální a seriózní vína nepostrádající eleganci a rozhodně o ní bude v budoucnu slyšet. La Claudina pochází z vícero poloh a výsadeb ve věku okolo dvaceti a čtyřiceti let, na jílu nebo písku, u Valtuille de Abajo. Kvasí v otevřené kádi částečně s kontaktem se slupkami a třapinami, následně zraje v použitých sudech až dva roky a buď se tam vytvoří vrstva flóru nebo ne, roky se liší a podle toho i doba zrání. V šestnáctce moc flóru nebylo :-) Lahvováno bez čiření a filtrace.

La Confession, Cantemerle a body

Otevírám teď docela dost španělských vín, jak větších produkcí tak věcí připravovaných v počtu stovek nebo nižších tisíců lahví a vín a vinařství, o kterých „nikdo neví“ a fungují pár let. Někdy jde o mladá a vlastně relativně přímočará pití za pár euro, přesto lahve hodnocené RP 90+ a sem tam dost výrazně. Bodová inflace! A zároveň lovím ze sklepa staré nákupy Bordeaux, slavná jména s body pod devadesát a za mnohem víc peněz. Je to vtipný a vlastně strašně směšný, protože ty body vůbec nemají souvislost, naprosto neodráží případný zážitek z vína. A přitom jsou furt tak populární. Co naděláte. Vždycky mne ale pobaví, když se mne nějaký šampaňský barák snaží v propagaci přesvědčit, že bych měl koupit právě jejich víno, protože má 91. Moje oblíbená zábavná Mencía pod deset éček dostala teď 93 a milované sherry Fino Inocente (nebo nejnověji zde) má hned 94! :-) A je to irelevantní, pokud vám styl konkrétních vín nesedí, což jsem si u obou ověřil že je pravidlem.