Parádní moravský ryzlink a nic moc oranžáda

Na téma ryzlinku z vinařství Gurdau už jsem se tu rozplýval nějakou dobu zpátky a ani dnes si nebudu stěžovat. Tentokrát to bude Riesling Stará Hora 2017, tedy výsadby z jediné vinice a stále dost mladé a lze očekávat, že výsledky budou jen lepší (dá-li klima). Jde o kombinaci nerezu, ze dvou třetin, a velkých sudů. Deklarováno jako moravské zemské víno. Láhev pistole, kovová záklopka, celokorek. Pěkná barva, tmavší citronová trochu do zlaté. Bezva vůně, lehce sladší, květový med, podběl, meruňka a zralé malvice. V prázdné sklence zelený čaj. V chuti zřetelných pár gramů cukru ale zároveň bezva kyselina která všechno vyvažuje a v celkovém dojmu bych se přiklonil spíše k „suché“, ale je to na hranici. Zároveň trochu plnější a trochu tepla z alkoholu, koncentrovanější, projev v chuti pěkně kopíruje vůni, delší. Výborný, klasický a poměrně seriózní ryzlink. Bavilo velmi! Prodejců více, já zakoupil v Českém archivu vín za 359 Kč. V nabídce mají kupu dost povedených víc a je to další prodejce, kterého doporučuji v téhle nesnadné době podpořit.

Frankovky od Hummela a Wenzela

Zprávy z izolace, den patnáctý. Provedl jsem několik experimentů s videoblogem, s výsledky naprosto nejsem spokojen a nic neuveřejňuji, jen pár drobností na Instagramu (i ve stories). Uvidíme, třeba se časem zlepší. Otevřel jsem několik báječných vín a pár ne zas tak úžasných, ale celkově spokojenost. Zásoby se tenčí, budu muset opět nechat něco zavézt nebo vyrazit někam k výdejnímu okénku :-) Každopádně dnes dvě vína z kategorie potěšujících. Začneme v Maďarsku, ve Villányi, s Kékfrankos 2017 od Hummel Pincészet (web). V nabídce Horsta Hummela patří tohle víno, společně s Modrým portugalem, k úplnému základu. Z certifikovaně bio vinic na spraši, spontánně kvašené a připravené bez vlivu dřeva, nefiltrované a nečiřené a lahvované minimálně sířené (celková 27 mg/l) do burgundské lahve se šroubovým uzávěrem. Dost tmavá barva, fialový tón. Čerstvá, tmavě červeně ovocná vůně, do višní. Poctivě přímočařeji fajn. Suché, bezva kyseliny, něco třísla a svíravosti, zábavné snadno pitelné vyvážené červené. S bezva kombinací trochu chladnější šťavnatosti a zároveň pěkné vyzrálosti ovoce. Baví dost. Před pár dny bylo ve slepé on-line degustaci dovozce, Veltlínu, a nedopadlo nějak zářně. Což mne mrzí, protože je to víno bezva chlastací co zároveň nenudí. Na advokáta z Berlína dobrý ;-)

Fajn maďarské červené a popcorn z Weinviertelu

První dnešní lahví bude Gneisz és Csillám 2016 od Franze Weningera, pro mne jedné ze zásadních hvězd rakouských frankovek, ale tentokrát z jeho vinic kousek za hranicemi v maďarské oblasti Sopron. A i odrůdově jsme jinde, dominuje Merlot a Syrah, okrajově k tomu Pinot Noir. Jsme na vinici Steiner, v biodynamice, jméno odkazuje k tamním půdám – rula a slídnatá břidlice (svor). Vykvašeno spontánně v nerezu, rok ve velkém dřevěném sudu, lahvováno bez filtrace a čiření jen s trochou zasíření (celková 51 mg/l) do burgundské lahve pod šroub. Tmavší barva, ale ne hutná, již lehce nazrávající. Čisté, tmavší docela čerstvě ovocné, kořenitost do pepře a dotyk papriky, zajímavá zábavná kombinace zralé ovocnosti a zároveň trochu chladnějšího, kamenitého čerstvého projevu. Suché, čisté, středně plné, dost kyselin a šťavnatost, lehce svíravé, dobré délka a stavba. Nic složitého, ale poctivě udělané a výborně pitelné. Pořízeno teď u Velltínu za necelé tři stovky.

Francouzské označení vin méthode nature

Zajímavá novinka z Francie, kde vzniklo a bylo schváleno označení vin méthode nature. Spolek Défense des Vins Nature'l, který založil a vede vinař z Loiry Jacques Carroget, pokročil v jednáních s ministerstvem zemědělství, INAO (Institut national de l'origine et de la qualité) a DGCCRF (Direction générale de la concurrence, de la consommation et de la répression des fraudes) a dosáhl schválení jasných pravidel pro tuto „certifikaci“. Jde o soukromou aktivitu, ke které se ale může připojit kdokoliv další. A kdo ví, třeba to bude jednou obecné označení pro „naturální“ vína z Francie. Níže najdete podmínky, které musí vína splňovat. Sdružení bude provádět analýzy a také každoroční kontroly a certifikace, členem může být jen vinařství splňující „chartu“ a které se analýze vín podvolí. Členem by vinařství mělo být vždy ještě před sklizní. Očekává se, že už letos vyjde pod tímhle označením nějakých sto značek od asi 50 vinařů. Součástí je i logo, v barevné a černobílé verzi a ve dvou variantách – pro vína s malým přídavkem siřičitanů po fermentaci a úplně nesířená.

Výborná červená Suciaja a Archè z La Colombera

Dnes se mrkneme do Itálie (virtuálně a bezpečně), konkrétně do kopců u Vhò nedaleko Tortony, na půl cesty mezi Milánem a Janovem. La Colombera (Azienda Agricola Pier Carlo Semino, web) je rodinná farma zabývající se pěstováním pšenice a cizrny, k tomu mají pár hektarů sadů s meruňkami, broskvemi, třešněmi a švestkami (které vám prodají kompotované, jako džemy a tak). No a mají i nějaké ty vinice, už od padesátých let minulého století, ročně z nich připraví asi 80 tisíc lahví vína. Nejdříve hrozny jen prodávali, od sedmdesátých let s expanzí vinic začali i sami vyrábět víno, ale až v letech devadesátých i začali stáčet do lahví a nejen prodávat v místě coby sudovku. Jedou bez herbicidů a pesticidů, ve vinících jen měď a síra, a čistě i ve sklepě. Jediné aditivum je opět síření, před lahvováním. Pěstují hlavně místní tradiční odrůdy Croatina a Timorasso, v něm excelují, a k nim ještě Barberu, Cortese a Nibió. K nám je dováží Víno pro Vás a v uplynulých letech jsem prochutnal vše a i jsem tu měl pár článků, s víny byl vždy spokojen. A stejně to bylo i tentokrát.

Nestarec WTF & Drinking Against Sinking

Dnešní láhev jsem vlastně otevřel především coby doprovod informování o jedné bohulibé činnosti vinařů, ale o tom za chvilku. Nejdříve Milan Nestarec, nesporná hvězda domácí naturální vinné scény a jeden z vůbec nejznámějších a nejpopulárnějších moravských vinařů za hranicemi, a jeho WTF 2016. Zkratka What the Flor, aneb to nejlepší, co můžeme veltlínské zelené potkat, je školit ho pod kožkou. Tohle jsou konkrétně odstopkované hrozny z nichž mošt spontánně kvasí a zraje v použitých (5+ let) 600l akátových sudech, zhruba třetina je dva týdny v kontaktu se slupkami. Následně sedm měsíců zrání ve stejných ne úplně plných sudech a pod flórem, lahvováno bez čiření, filtrace a bez síření do burgundské láhev pod korek.

Růžová solera z amfory a naturální směsná ovce

Vinné zprávy z izolace mimo centrum Prahy, den osmý. Příchodem jara skončilo teplé slunečné počasí, začalo mrznout a chvílemi sněžit. Z ryzlinků opět přecházíme na frankovku. Kalná vína lze snadno vyfiltrovat konzumací přes jednorázovou roušku. Do zdejší výspy pražské civilizace příliš restaurací nezaváží a tak, ač bychom rádi podniky podpořili, si vaříme (což ale my rádi) sami. Dovozci vína naštěstí mé zřetelně podceněné zásoby, minimálně pokud šlo o šíři nabídky když už ne o množství, vyřešili velmi snadno. Dorazila například Revolution Pink Solera z vinařství Johannes Zillinger (web) z Weinviertelu, jejich interpretace chlastacího zábavného naturálního vína vznikajícího různorodými způsoby.

Paradigma z Burgenlandu

Dnes je první jarní den. Ve sklence mám ryzlink, ale v článku bych se chtěl ještě věnovat červenému. Otevřel jsem Paradigma 2012 z vinařství Claus Preisinger (web), jedné z v současnosti asi největších hvězd rakouského naturálního vinaření a Burgenlandu. A ač by mnozí příznivci „tradice“ (vy víte o kom mluvím!) některá jeho aktuální vína, kalná macerovaná bílá bez aditiv a tak, nejspíš zavrhla, tohle by mohlo sedět i jim. Jde o směs 60 % Blaufränkisch aka Frankovka a 40 % Merlot, selekce top hroznů (nejdříve na vinici a pak podruhé ve vinařství) ze starých keřů na mírných svazích Wagramu. Nevzniká každý rok a patří mezi nejlepší vína vinařství. Spontánní fermentace v otevřených kádích, macerace tři až čtyři týdny, následně rok a půl zrání v dubových sudech, hlavně pětistovky. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek s hromadou usazenin. V rámci karanténní zábavy jsme s ním nějakou dobu kreslili :-)

Nádherný červený Saumur

Asi nejlepší víno, které jsem v poslední době otevřel, pocházelo od Loiry. Jsme v oblasti Saumur u Domaine Guiberteau. Vinařství založil na počátku minulého století Clément Manguin a později jej předal svému zeti, nadanému vinaři (a mimo jiné zakladateli místního družstva) Robertu Guiberteau. Ten jej, především v padesátých letech, rozšířil o některé špičkové polohy (třeba Clos des Carmes v Brézé) a vůbec docela nakopl. Jenže neměl následovníka, nikdo z jeho dětí se do vinaření neměl, a od roku 1976 do 1996 veškeré vinice pronajímali. Poté vešel na scénu Romain Guiberteau, pravnuk zakladatele, kterému se úplně nedařilo na studiích práv a rozhodl se nájem neprodloužit. S vinařením mu poradil Nady Foucault (z legendárního Clos Rougeard) a Romain úspěšně vyrobil prvních pár tisíc lahví. A pak už to šlo rychle. Příklon k ekologickému resp. biodynamickému vinohradnictví (dnes bio certifikovanému) a čistě i ve sklepě, se spontánní fermentací a bez aditiv krom trochy síry, bez čiření a sem tam jen s hrubou filtrací. Necelých deset hektarů osázených vinic, půlka Chenin a druhá Cabernet Franc, jak mladé výsadby tak keře osmdesát let staré.

Nesířené Xarel·lo a zajímavá Nascetta

Známé španělské bio (už od konce sedmdesátých let!) vinařství Albet i Noya (web) z Penedès má docela široký sortiment obvykle dost fajn vín, od bublin pod apelací Clàssic Penedès, přes charakterní červená až po specifické okrajové odrůdy a zajímavosti. Mají též odrůdu Xarel·lo v čisté podobě a různých variantách zpracování, včetně úplně nesířené, i tu má v nabídce dovozce Bio Sueño. NOSODOS+ Xarel·lo 2016 vzniká z keřů vysazených v roce 2000 na vápenitých terasách v nadmořské výšce asi 400 metrů v Costers d'Ordal. Ruční sběr, pečlivá probírka hroznů až jednotlivých bobulí, spontánní fermentace v nerezu a následně čtyři měsíce částečně v barrique akátových sudech na jemných kalech. Od prvních experimentů před pár lety trochu ustoupili od čistě sterilního kovu a ochranných atmosfér, ani už nepřidávají zkusmo trochu Chardonnay. Víno je v čiré lahvi tvaru bordó se šroubovým uzávěrem. Tmavší barva, lehce nazlátlá. Již trochu naleželejší vůně, sušené bylinky, trochu pikantně ostřejší, hruška v různých podobách, anýz, citronová kůra, širší a hodně zajímavé. Úplně suché, čisté, trochu toastové, dost kyselin a jemně nahořklé v závěru, citrusové, dotyk slanosti. Středně plná, dobře pitelné a je s tím zábava! A ty roky v lahvi dalo v pohodě.

Žufánek, LVMH i Pernord Ricard dezinfikují…

Dějí se zajímavé věci. Celá ČR šije roušky. Taky mám domácí výroby. Zítra začneme vyrábět plicní ventilátory, jak znám domácí kutily. A pak je tu samozřejmě těžce nedostatková dezinfekce na ruce. Když se Žufánek na Facebooku zmínil, že má doma materiál na výrobu stovek litrů dezinfekčního gelu dle základní receptury WHO, a že ho asi pojmenuje OMD – Oh My Disinfection (ve stylu jeho oblíbeného ginu) a aromatizuje pelyňkem, málem mu lidé utrhali ruce. Pak musel vysvětlovat, že si gel pro osobní potřebu samo vyrobí, ale jinak by byl kvůli použitému kolkovanému potravinářskému lihu děsně drahý a ke všemu něco takového vůbec nemůže prodávat, protože na komerční výrobu podobných věcí nemají licenci. Já se zatím dezinfikuji alespoň vnitřně jeho výbornou rynglovicí, to se neomrzí! Každopádně Žufánek v tomhle nápadu zdaleka není sám, pár firem přesměrovalo výrobní kapacity ve větším…

Chutný bořetický Ryzlink a jeden z Mosely

Nevím, zda má někdo náladu číst o víně, ale snad jo. Z e-shopů a vinoték chodí maily o rozvozech zdarma (tohle víno je třeba WineGeek), různých akcích a speciálních nabídkách… takže žízní neumřeme. Venku se otepluje, počasí chvílema dost jarní, stoupá chuť na ryzlinky. Co třeba takový Ota Ševčík a Riesling 2018? Stoprocentní rýňák z tratě Čtvrtě v Bořeticích, certifikované bio. Klon 239 a selekce od Jamka z Wachau, podnož Fercal (primárně kvůli kyselinám a odolnosti k suchu)... Ota se o těchto věcech vždycky rád rozpovídá! Fermentace spontánní, nečiřeno a nefiltrováno. Burgundská láhev, u ryzlinku je to vždycky trochu nezvyk, a celokorek. Tmavší, nazlátlá barva. Čerstvé, voňavější, mix florálních tónů a meruňky. Podběl, dotyk květového medu a minerality. Suché, čisté, vyvážené, středně plné s moc fajn kyselinou, ovocnost, trošku „francovková“ bylinkovost, dobrá délka. Příjemné, vybalancované, poctivé bezva pití.

Podpořte svůj winebar a oblíbenou restauraci

Dnes to bude jen ve zkratce takový malý apel na spřízněné vínomilce. Včera vyhlášený stav nouze, jehož součástí je i výrazné omezení pracovní doby restaurací a dalších podniků, dopadne obzvláště tvrdě na ty, které se spoléhají na večerní návštěvníky (a trpí už nějakou dobu výpadkem turistů) – dobré restaurace a bary všeho druhu, ty vinné nevyjímaje. Některé z nich rovnou na měsíc (nebo déle) zavírají. Některé restaurace vzhledem k uzávěře škol zavádí zlevněná jídla pro děti a nabízí třebas krabičky na odnos zadarmo. Další se snaží přizpůsobit, seč to jde… typicky otevírací dobou znatelně dříve, třebas i vyloženě přes poledne a nabídkou brunche, a také slevou na lahve odnesené sebou vyšší než obvykle. Alkohol coronavirus nevyléčí, ač kolují obrázky tvrdící opak. A omezit večerní davová posezení asi dává smysl. Přesto… podpořte své oblíbené podniky, ať těžké období přečkají v jakž tak slušné formě (ač se obávám, že ne všechny to dají). Dejte si občas jídlo v restauraci, i když to nebude večerní posezení. Zajděte po práci na skleničku a vyberte si nějakou pěknou láhev, kterou si pak zpříjemníte večer doma. Toť vše, konec hlášení!

La Guita ve dvou podobách

Dorazila mi „karanténní“ zásoba lahví ze Španělska, mimo jiné i dvě vína z Hijos de Rainera Pérez Marín (součást Grupo Estévez). Tohle vinařství ještě donedávna vlastně produkovalo jedno jediné víno, velmi úspěšné a oblíbené Manzanilla La Guita. Co přesně to je jsem zde už ostatně psal a od těch dob se moc nezměnilo. Snad jen že zrání je dnes oficiálně deklarováno jako minimálně čtyři roky. Tohle sherry máme doma pravidelně a pijeme trochu jako běžné bílé víno, obvykle k vaření. Možná nepadne za večer, ale třeba jen na dvakrát jo. Na ambaláži se šroubovým uzávěrem a provázkem se také nic nezměnilo. Aktuální čerstvá verze stáčená v lednu tohoto roku. Světlá nažloutlá barva. Vůně klasika, zřetelná mořská slanost, heřmánek, slané mandle, olivový lák a citronová kůra. Suché, čisté, vlastně docela slušné kyseliny, lehce nahořklé mandle a slanost, delší, lehounká oříškovost v dochuti. Mizí to samo!

Třikrát Zweigelt vinařství Sepp Moser

Vinařství Sepp Moser, o kterém jsem tu naposledy psal ke konci minulého roku, má jméno spojeno především s bílými víny z Kremstalu. Ale spoustu vinic, a to už od šedesátých let minulého století, mají také v Burgenlandu, u Neziderského jezera okolo Apetlonu. A právě odtamtud pochází jejich červená, která si pozornost zaslouží také. Já ochutnal (rozuměj s chutí vypil) tři různé podoby odrůdy Zweigelt, té ostatně mají suverénně nejvíc, z nabídky dovozce Víno pro Vás. I zde jsme v bio(dynamickém) hospodaření, slunný Apetlon je prý nejnižší body v Rakousku s nadmořskou výškou jen 114 metrů, navíc dost placatý, s vinicemi na černozemi se štěrkem.

Jaroslav Osička – Chardonnay, Pinot Gris a další radosti z Velkých Bílovic

Minulý týden dorazil do Prahy Jaroslav Osička (web) s manželkou, aby zde v Autentistovi představil aktuální produkci vinařství (a následně ve Veltlínu unikátní vertikálu Pinot-Chardonnay, které jsem se bohužel už neúčastnil). Vína dosud v sudech či tancích, ta již připravená k prodeji i lahve co ještě budou čekat ještě hezkých pár měsíců ve vinařství už v lahvích, než se srovnají a budou připraveny k prodeji. U Osičku totiž není nic neobvyklého, když jde víno na trh až po třech či čtyřech letech, pokud to podle nich potřebuje. Tenhle producent z Velkých Bílovic byl vlastně jedním z mých prvních zásadních setkání s filozofií „autentických“ vín na Moravě a jde o vinařství, které za uplynulých mnoho let sleduji asi nejdetailněji a také jsem u nich byl nejčastěji (a obvykle opouštím sklep s poznámkami k mnoha desítkám různých vín, čím dal kratších a méně smysluplných, občas už je to jen zkratka odrůdy a nějaký znak typu vykřičník či několik teček…). Je na nich vidět že vědí co dělají a proč, vývoj jde u nich zřetelně kupředu – od jasně formulovaného macerování celých bobulí u bílých, přes nově tisícilitrové dubové sudy z domácí dřeva po možná ne tak důležitý ale zřetelně pozitivní vývoj vinět a textů na nich.

Bublinky aneb jak rychle letí korek

Dnešní téma bude hodně uvolněné… bublinky! Žádné konkrétní degustační poznámky a hodnocené lahve, ale pár snad zajímavostí o bublinách v Champagne a dalších šumivých vínech. Fakta a informace, které jsou (minimálně většině z nás) asi úplně k ničemu, ale až se zase jednou budete nudit na nějakém večírku, třeba vám přijdou vhod coby konverzační téma. Případně způsob, pro ty z vás s podobně introvertní povahou jako mám do třetí skleničky já, jak hromadou vychrlených čísel zajistit, že vás dočasně nebude nikdo obtěžovat ;-)

Bruno Murciano a nejen výtečný Bobal

Bruno Murciano (insta), nejlepší someliér Španělska pro rok 2008 a o rok později druhý na mezinárodním klání, se rozhodl poznat obor i z pozice vinaře. Přidal se k němu jeho bratr José Luis Murciano a společně začali připravovat hodně zajímavá vína primárně z apelace Utiel-Requena, v domovském Caudete de las Fuentes nějakých sedmdesát kilometrů od Valencie. Bruno studoval ve Francii v Toulouse, pracoval především v UK pro špičkové restaurace a začal do UK dovážet španělská vína, ale peníze se rozhodl investovat do nákupu vinic ve své domovině. Zaměřil se hlavně na hodně staré výsadby odrůdy Bobal. Jedou v organice a biodynamice, výsadby jsou hlavně ve vyšší nadmořské výšce a zajímavou demonstrací vlivu různých půd – především jílu, ale s místy s pískem a vápencem. Ve vinařství čistě, fermentace spontánní, typicky použití dubových sudů různých velikostí a stáří. Každopádně pojďme na degustační poznámky. Vína jsem chutnal naslepo, společně s několika dalšími z Austrálie a Itálie na degustaci Alifea která uvažuje o dovozu, a poté si je přechutnal ještě jednou po odhalení a s trochou více času na nadechnutí.

Thierry Germain a Domaine des Roches Neuves

Jedním z účastníků pražského La Paulée 2020 byl i Thierry Germain. Ač původem a dlouhou rodinnou historií je z Bordeaux, tak se se svou Domaine des Roches Neuves stal jedním za zásadních představitelů apelací Saumur a Saumur-Champigny a vůbec vín z údolí Loiry a také důležitým propagátorem biodynamiky. Na La Paulée měl přednášku o odrůdách Chenin Blanc a Cabernet Franc, tu jsem bohužel nestihl, ale samozřejmě představil i několik svých aktuálních bílých i červených vín. Všechna mají společné čisté vinice vedené v biodynamice a obvykle kompletně zatravněné, ruční sběr a třídění ve vinařství a spontánní fermentaci. Červená obvykle stoprocentně odstopkována, použité dřevo nebývá nové. Má „samozřejmě“ i různé zajímavosti jako nesířené macerované bílé z amfor a tak, ale představena byla klasika.

St. Antony – Riesling a Pinot z Červeného svahu

Těstoviny, rýže, fazole v tomatě… no a další základní potravina do výbavy proti epidemii je samozřejmě Riesling! Nedávno mi kamarád dovezl sadu lahví z vinařství St. Antony (web) v Rheinhessen, konkrétně Niersteinu. Na zdejším slavném Červeném svahu mají nemalý podíl vinic. Ve vinařství jedou již nějakou dobu v bio certifikovaném ekologickém zemědělství, přešli dokonce na biodynamiku, od ročníku 2018 již i s certifikací Demeter. Na 26 ha vinic pěstují logicky především Riesling, ten je pro ně zásadní, ale hodně a úspěšně se věnují též Frankovce. Najdete u nich ale i burgundské odrůdy Pinot Noir, Chardonnay a Pinot Blanc a také trochu Merlotu a Svatovavřineckého. Ve sklepě spousta starých i novějších dřevěných sudů, malé i velké, a čistá práce bez aditiv krom síry. Dnes se mrkneme na základní mladý Riesling a Pinot Noir, někdy příště třeba i na něco z řady vyšší a s více detaily o producentovi :-)

Gavi, naturál bubliny a Mencía

Zhruba po roce jsem znovu otevřel Giordano Lombardo Vigne di San Martino Gavi di Gavi 2017, víno o kterém se tu už zmiňoval v tomto i starších ročnících. Nový závoz má odlišnou vinětu, ale víno by mělo být stejné :-) Tmavší žlutá barva. Čerstvá, pikantní, trochu kouřová, minerální vůně. Uměřenější žluté ovoce, lehce sušené květy. Suché, bezvadné kyseliny a pitelnost, lehká pecko-květová hořkost v závěru, dotyky zralého žlutého ovoce, dobrá délka, mineralita. Vyvážené, čisté, má to charakter a výborně se pije. Mimo akce třístovková věc u Kupmeto. Omylem jsem víno umístil v ledničce na místo, kde je obvykle bílé na vaření, nemalou část rozpité lahve manželka použila do boloňské omáčky… omáčka se povedla, ale já potěšen nebyl :-)

Výborné Vendémiaire a Zéro Dosage crémant

Otevřel jsem nedávno doma Champagne Doyard Cuvée Vendémiaire Premier Cru Brut, základ ale rovnou dost seriózní pití od skvělého pěstitele ve Vertus. Čisté Chardonnay z 80 % z Vertus a zbytek z Grand Cru obcí v Côte de Blancs (Le Mesnil, Avize, Cramant, Oger), z části školeno v sudech, na jemných kalech v dřevě a nerezu asi osm až deset měsíců než jde na druhotnou fermentaci a zrát do lahví kde zůstane alespoň čtyři roky. Dozáž jen 4 g/l. Víno je tvořeno z poloviny aktuálním ročníkem, vzhledem k odstřelu na začátku roku 2019 a šarži to bude komplikovanější 2013, a rezervami dvou předcházejících ročníků. Tmavší žlutá barva, vytrvalé perlení menších bublinek. Pěkná, docela výrazná vůně, trochu hlubší, nazrálejší ovocnost, máslové sušenky, pikantní linka a mineralita. Suché, intenzivnější, se super kyselinou tak akorát zkrocenou trochou dozáže, sladší žlutá ovocnost, fajn délka, pitelnost. Povedený kousek! Nedávno jsem tohle víno chutnal i v aktuální podobně postavené z poloviny na 2014 a po čtvrtinách 2013 a 2012, odstřelené nedávno. V projevu čerstvější, krémověji žlutě ovocné a s jasným dotykem dřeva, v chuti parádní balanc čerstvosti a hlubšího projevu z delšího zrání na kalech, krásně udělané, seriózní a výtečné. A bude skvěle zrát, domů určitě něco naskladním. Další skvělá věc sortimentu Terroir Champagne, až budou zase dělat nějakou degustaci tak určitě vyražte. Ale sledujte je spíš na Facebooku, web stále stojí za prd a chybí na něm strašně moc věcí.