Dnešní téma bude hodně uvolněné… bublinky! Žádné konkrétní degustační poznámky a hodnocené lahve, ale pár snad zajímavostí o bublinách v Champagne a dalších šumivých vínech. Fakta a informace, které jsou (minimálně většině z nás) asi úplně k ničemu, ale až se zase jednou budete nudit na nějakém večírku, třeba vám přijdou vhod coby konverzační téma. Případně způsob, pro ty z vás s podobně introvertní povahou jako mám do třetí skleničky já, jak hromadou vychrlených čísel zajistit, že vás dočasně nebude nikdo obtěžovat ;-)
Počet bublinek ve sklence
Zde samozřejmě narážíme na zásadní problém s různou velikostí bublinek, množství rozpuštěného CO2 ve vínech, teploty za které láhev otevíráte… Existuje několik studií za použití různorodých technik, tu nejnovější provedl Gérard Liger-Belair z Université de Reims Champagne-Ardenne a oproti dřívějším mnohonásobně vyšším číslům (vycházejícím především z měření velikosti bublinek a následných přepočtů) mluví o zhruba milionu bublin v jedné sklence průměrného Champagne. Jeho model bere v úvahu množství plynu, které z lahve unikne po odstranění korku a ze sklenky po nalití, aniž by dostalo možnost formovat bublinky (zhruba osmdesát procent!) a další faktory.
Jak rychle bublinky utečou?
Pokud opět budeme uvažovat průměrně šampaňské a rozumnou sklenku (= ani flétnu ani úplně nesmyslné široké sklenky „prso Marie Antoinetty“), pak se bavíme až o nějakých 400 bublinkách za vteřinu! Pokud jich tam má být fakt milion, tak by vám víno ve sklence mělo vydržet perlit alespoň čtyřicet minut. Čas něco otevřít a provést experiment? :-) Každopádně perlení se často zastaví i předtím, než se veškeré CO2 uvolní, co je přesně důvodem se úplně neví.
Větší je někdy lepší než menší
Čím větší je bublinka, tím intenzivnější je následně její prasknutí na hladině a uvolnění látek, které si ve víně nabrala. Ale upřímně… delší zrání na kalech a v lahvi a poctivé šampaňské, s bublinkami spíš malými a elegantním perlením, to beru spíš než agresivní prskání ze sklenky :-) Běžné šampaňské na hladině utvoří bublinky zhruba okolo milimetru, maximum je nějakých 3.4 mm.
Tlak v lahvi
Obvyklý tlak ve flašce prosecca je asi 3.5 baru, u Champagne je to někde k šesti. U (studených) pneumatik běžného osobního auta jsme někde na 2.2 baru. Což mne přivádí k…
Rychlost korku
Vzhledem k vysokému tlaku v lahvi se při neopatrné manipulaci (nebo pokud o to vyloženě stojíte, i když by se to dělat nemělo) může snadno stát, že korek vystřelí nemalou rychlostí. Jakou? Běžně bude „úsťová rychlost“ okolo 40 km/h, ale může to být až k devadesáti! A ani lehkým kusem kůry nechcete při téhle rychlosti dostat třeba do oka. Vůbec nejrychlejší let korku byl dosažen v Centre for Hypersonics na univerzitě v Queenslandu, zážitkem z hospody inspirovaný profesor Richard Morgan s ním dosáhl rychlosti 11.5 km/s (tj. 41 400 km/h). To je… slušný.
Rekordní dostřel korku
Nejdelší zaznamenaný dostřel korkem ze šampaňského je 54.18 m v roce 1998 v New Yorku. Nejdále doplivnutý korek (proč tohle vůbec zkoušet?!?) doletěl 8.55 m (30 ledna 2014 v Thajsku). A vyloženě mimochodem, velmi mimochodem… nejdelší zaznamenaný chlup na bradavce dosáhl délky 15.16 cm. Co všechno za rekordy lidstvo zaznamenává, z toho někdy zůstává rozum stát.
Nejvíce bublin vypijí…
… v Německu! Ročně je to přes 280 milionů litrů! To je skoro pět flašek na každého obyvatele, počítaje i děti. Což je hodně slušný. Ještě na začátku devadesátých let byla celková konzumace přes 420 milionů litrů a podíl na celosvětové produkci ještě masivnější než nyní.
No a na závěr jedna z ukázek síly šampaňského marketingu a objemu peněz, které se v téhle vinařské oblasti historicky točí. Na Světovou výstavu v roce 1889 si šampaňský dům Mercier připravil tak trochu větší sud… Vyroben byl z dřeva starých maďarských dubů, z prken vysoušených tři roky a ohýbaných sedm, celý zdobený vyřezávanými motivy. V roce 1882 jej napustili vodou a poté naplnili sklizní ročníku 1883. Dvacet let práce, výška 5.5 metru a délka 6.5 metru, váha prázdného sudu 23 tun a kapacita 1600 hektolitrů, tedy nějaký 213 tisíc běžných sedmiček lahví. To by ovšem nebylo tak zásadní. Mercier ovšem sud dovezl přímo na výstavu do Paříže, na speciálním povozu taženém 24 voly, kterým při výraznějším převýšení asistovalo ještě 12 koní. Museli přizpůsobit mosty a vůbec šlo o dost šílenou a nákladnou operaci. Dav návštěvníků byl nadšen! Sud je dnes k vidění v návštěvnickém centru Mercieru. Na výstavě bohužel vyhrál až druhou cenu. Tu první si odnesla právě dokončená Eiffelova věž… co naděláte :-)
