Dorazila mi „karanténní“ zásoba lahví ze Španělska, mimo jiné i dvě vína z Hijos de Rainera Pérez Marín (součást Grupo Estévez). Tohle vinařství ještě donedávna vlastně produkovalo jedno jediné víno, velmi úspěšné a oblíbené Manzanilla La Guita. Co přesně to je jsem zde už ostatně psal a od těch dob se moc nezměnilo. Snad jen že zrání je dnes oficiálně deklarováno jako minimálně čtyři roky. Tohle sherry máme doma pravidelně a pijeme trochu jako běžné bílé víno, obvykle k vaření. Možná nepadne za večer, ale třeba jen na dvakrát jo. Na ambaláži se šroubovým uzávěrem a provázkem se také nic nezměnilo. Aktuální čerstvá verze stáčená v lednu tohoto roku. Světlá nažloutlá barva. Vůně klasika, zřetelná mořská slanost, heřmánek, slané mandle, olivový lák a citronová kůra. Suché, čisté, vlastně docela slušné kyseliny, lehce nahořklé mandle a slanost, delší, lehounká oříškovost v dochuti. Mizí to samo!
Druhým vínem, které vzhledem ke stoupající oblibě „přirozených“ vín a obecně trendu speciálních lahvování zařadili do nabídky, je En Rama varianta téhož :-) Vysvětlení viz starší článek, ale v zásadě jde o víno lahvované bez použití aktivního uhlí a dalších obvyklých úprav typu sterilní filtrace. V případě La Guita En Rama jde o víno stočené jen s velmi hrubou filtrací a navíc se jedná o selekci nejpovedenějších sudů z nejlepších soler v obou jejich bodegách, Misericordia (na první verzi vína byl obrázek brány Hospital de la Santa Misericordia, budovy ze 16. století kde dnes vína leží; postupně představují další památky v Sanlúcar de Barrameda) i Pago Sanlúcar Viejo. Zrání něco k pěti rokům. Já měl stáčení z října 2019 a tedy podzimní lahvování, kdy flór tmavne a vína bývají o něco hutnější, méně florální. Lahvováno do poloviční 0.375l lahve se šroubovým uzávěrem, ale o tradiční provázek nepřijdete. Tmavší, nazlátlá barva. Znatelně hlubší vůně, pikantní, více směrem vlhké dřevo, mandlové, stále ale mořská slanost. Intenzivnější projev než běžná varianta. V chuti suché a opět výraznější, intenzivnější, fajn kyselina a citrusová linka, trocha jablka, lehce oříškové, linka tymiánu a rozmarýnu. Svíravější a trochu nahořklé v závěru, více oříškových dotyků a pražených mandlí, rozmarýn, o něco hrubší ale ne v negativním smyslu. Zajímavý, charakterní kousek.
Hodně dobrá ukázka, co s vínem ze sudů udělá běžná sklepní technologie při lahvování, aby vypadalo tak jak očekává střední proud trhu. Jistě, jde o selekci sudů, ale i tak. Přes vše řečené stále budu nakupovat onu klasiku, na pití je to bezva. Ač se mi En Rama varianta líbí, rád jsem ji ochutnal a dopiju s chutí, tak v rámci stylu těchto hlubších vín asi sáhnu spíš po něčem jako špičkové (a přitom levnější) Valdespino Fino Inocente. Důvod je prostý. Běžná varianta stojí něco přes 6€, poloviční En Rama k devíti a tedy skoro trojnásobek.
