Dnešní zápisek bude trochu zvláštní. V izolaci už mi hrabe a i když jsem na Instagramu tvrdil opak, tedy že do vysoce amatérských videí se pouštět nechci a na ty profesionální nemám schopnosti a nehodlám utrácet za profíky, nakonec jsem se přeci jen rozhodl to s videoblogem zkusit. Názor jsem změnil po všech těch vinných videích, která za tři neděle viděl… o tolik horší to moje prostě být nemůže! Jako první víno, které si takto představíme, s větrem fučícím okolo mikrofonu a zastírajícím můj hlas, je Manuel Antonio De la Riva Manzanilla Fina „La Riva“ Miraflores Baja. Protože sherry (viz obecný úvod do tématu) zajímá tak málo lidí, že i kdyby to video bylo úplné fiasko, tak alespoň bude mít málo diváků :-) Každopádně vše důležité, včetně detailů navíc, se dozvíte i v článku. Přeci jen psát mi vyhovuje o hodně více.
Manuel Antonio De la Riva býval rodinný podnik s dobrým jménem a vyhlášený spíše starosvětským přístupem k výrobě sherry. V sedmdesátých letech ovšem značka přešla pod vlastnictví kolosu Domecq, který začal jejich solery míchat do svých top vín, a od něj dál pod nadnárodní Beam Global. A z původní značky moc nezbylo, jen vzpomínky. Jistý Luis Pérez Vega, který pro Domecq pracoval, měl ovšem přístup k jejich původnímu know how. Co, odkud, jak a proč, jednoduše :-) A jeho syn, Willy Pérez, se společně s dalším vinařem jménem Ramiro Ibáñez Espinar, rozhodli dobré jméno oživit. Oba relativně mladí vinaři s otevřenou myslí a každý s vlastním vinařstvím, kteří už dohromady (a Luisem coby zdrojem zásadních dat) píší knihu o vinaření v Jerezu Los Sobrinos de Haurie, tak mají další projekt na kterém makat. Celá knížka ještě chvilku potrvá, ale víno už mají. A to nejen fortifikované, ale i klasické tiché, oživují i La Riva Blanco de Macharnudo (lehce vysušené hrozny, top hrozny z jedné z nejlepších vinic, zrání pod flórem bez dolihování… nebýt vyprodané, už mám dlouho doma). Chtějí se zaměřit na původní špičkové terroir, vína s jasně deklarovaným původem na konkrétních unikátních místech (protože to dřív bývalo v oblasti důležité a dneska se o terroir mluví skoro jen v kombinaci s bílou půdou a ne v kontextu konkrétních viničních tratí), na ekologické vinohradničení, na malé unikátní solery o jejichž přežití se chtějí postarat. Chvilku to potrvá, ale už jejich úvodní vína jsou hodně zajímavá (a je jich málo a nebojí se za ně říct si dost peněz).
Tahle Manzanilla patří mezi jejich úplný základ a je jí hodně, celých 3500 lahví lahvovaných v dubnu 2019 bez nějakých zásadních úprav. Tedy bez sterilní filtrace a tak. Pochází z malé solery v prostorách almacenisty Luise del Río, jen 12 sudů je to (dvě criaderas a jedna solera, tedy tři stupně), doplňována je jen a pouze vínem z konkrétních parcel v Miraflores Baja. Primárně z Finca Casilla Verde z vinic nějakých pět až sedm kilometrů od Atlantiku. Pokud si dneska koupíte manzanillu, tak je to vlastně téměř vždy „fina“, ač to na lahvích není řečeno. Je to označení používané pro mladé, čerstvé varianty tohohle úžasného stylu, vyzrávané jen pár let, zde něco mezi třemi a čtyřmi. Běžná Manzanilla bývala školena déle a v projevu o něco hlubší než jsme zvyklí. A odlišení tak dávalo smysl. A pak je tu samozřejmě ještě varianta pasada (i tihle ji mají v nabídce, Manzanilla Pasada Balbaína Alta), termín jsem vysvětloval dříve, kdy už začíná vrstva flóru odumírat a víno dostává oxidativní nádech.
„La Riva“ Miraflores Baja je lahvována do klasické bordó-styl sedmičky, s kovovou záklopkou a celokorkem. Žádný šroub ani téčko typické pro fortifikáty tak trochu naznačují, že by se to mělo pít jako běžné bílé víno a já z celého srdce souhlasím. Možná rozložit na dva či tři dny, přeci jen má patnáct alkoholu, ale rozhodně to nepoužívat po půldeckových sklenkách jednou za čas. Trochu tmavší žlutá barva, nazlátlé odlesky. Docela efektní vůně, trochu hlubší klasika, solené mandle a vůbec znatelná mořská slanost, chvílema si i nějakou tu chaluhu vsugerujete. Heřmánková bylinná linka, oliva a olivový lák, trocha vlhkého starého dřeva. Suché, úplně a bezezbytku, s na sherry docela solidní kyselinou, trochu plnější, mírně mandlově oříšková hořkost, slanost, oliva, dost fajn délka. Vybalancované, moc fajn charakterní pití. Koupeno ve Španělsku za 11€ a podobné věci se sem moc nevozí. Protože to skoro nikdo (čest výjimkám, mám obavu, že vás znám většinu…) nechce. Takže čistě Vaše chyba!
