Otevřel jsem nedávno Pinot Noir Riserva „Mimuèt“ 2016 z jihotyrolského vinařství Alois Lageder (web). Pátá generace vinařů, padesát hektarů v Demeter certifikované biodynamice, moderní již trochu větší slavný producent. Jméno vína je v ladinštině a znamená něco jako „tak mi chutná“, vinařství se na odrůdu poměrně dost soustředí a je přesvědčeno, že v oblastí dokáže dát špičkové výsledky. Mimuèt je z jejich střední řady (v odrůdě nad ním stojí Krafuss), z několika různých vinic v nadmořské výšce 370 až 520 metrů. Kvašeno spontánně, školeno v kombinaci nerezu a betonu a dubových sudů, lahvováno zasířené někam k sedmdesáti miligramům celkové. K nám vinařství dováží Vino e Cuore, ale tohle konkrétní víno v nabídce nevidím a šlo o nákup přímo u nich za dvacet euro.
Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Světlejší, již trochu nazrálá rubínová barva. Ve vůni příjemné, čisté spíše zrale červeně ovocné, třešně, jasná linka dřeva a něco kořenitosti, severštější typ pinotu, přímočarý ale zároveň s jistou elegancí. Suché, čisté, lehkonohé a velmi snadno pitelné, s fajn kyselinou a stavbou, s ohlazenějším tříslem, vyvážené, slušně dlouhé. Opravdu krásně se pije a ta lehkost až jistá křehkost mne baví. Solidní kousek.
V rámci „příprav“ na video k Beaujolais jsem otevřel jednoho ze svých tamních oblíbenců. Clotaire Michal a La Napoléon Beaujolais-Villages 2017. Už jsem se tu rozepisoval s detaily před deseti měsíci. Furt mi hodně sedí starosvětská viněta. Víno tmavší barva tónem do fialové, hlubší ale nic hutného. Na úvod lehce „nesířeně funky“ a vyplatí se nechat láhev odvětrat nebo prohnat karafou. Postupně hlubší ovocnost, tmavší než si vybavuji a spíš na pomezí červených a tmavých peckovin, trochu masité, minerální a kořenitá linka a něco zemitosti. Suché, středně plné, trochu svíravé, s moc fajn kyselinou, delší, vyvážené, dobře pitelné. Poctivé, čisté trochu rustikálnější naturální červené. Tohle můžu. Úlovek ze sortimentu dovozce Fajnšmekr.
