Mám rád vinné otloukánky. Odrůdy či celé vinařské oblasti, které jsou z nějakého důvodu přezírány či je mají vínomilci zařazeny jako nezajímavé, ale přitom umí předvést úžasné věci. Kupříkladu takový Müller-Thurgau má punc odrůdy vyloženě podřadné a přitom, na správných místech a při troše snahy, umí dát super vína. Ovšem to jsem tu psal už mnohokrát a o skvělých milerkách z Čech i odjinud se zmiňoval. Tentokrát o tom mluvím i na videu (a budu rád, když můj video kanál dáte odebírat :-)) a otevřel si k tomu ETZA 2018 z vinařství Radoar Norberta a Edith Blasbichler. Už jsem se o něm vlastně zmiňoval ve starším článku, před téměř rokem, ale to šlo o sudový vzorek. ETZA je jejich milerka výběrová, ze starších (40+ let) biodynamicky vedených a bio certifikovaných výsadeb v nadmořské výšce někde okolo 800-900 metrů. Sbírají ji nadvakrát s odstupem asi týdne, kvasí spontánně v kombinaci nerezu a starých sudů, následně zraje asi 10 měsíců před lahvováním.
Láhev pistole, kovová záklopka, celokorek. Světle citronová barva. Čerstvá, energická vůně, zralé zelené jablko, trocha žlutější ovocnosti a citrusové kůry, lehce pecičkové, výrazná vlhce kamenitá minerální linka a fajn muškátové tóny. Opět, a mám to tak rád, nic aromaticky explozivního, ale více hezky provázaných jemnějších projevů. I v chuti čerstvé, s výraznější trochu přísnější až „ryzlinkovou“ kyselinou, spíše štíhlejší jemně ovocný a florální projev, opět s bezva mineralitou, strukturované a překvapivě hodně dlouhé s decentní slaností. Osvěžující, zajímavé, povedené víno. Koupil jsem ve Veltlínu a bohužel už v nabídce nevidím. Cena nebyla nízká, pětistovka. Takže se řadí nejen mezi top představitele odrůdy, které jsem měl možnost pít, ale taky mezi nejdražší :-) Víc jsem myslím dal jen za věci ze Švýcarska a samozřejmě za feldmaršálka…
