Často jsem mluvil o tom, že nemá příliš smysl z různých tradičních regionů pořizovat vína/odrůdy co tam nepatří. A taky jsem se opakovaně zmiňoval, že mi úplně nesedí moderní přebušené smaragdy ve Wachau, nezávisle na odrůdě, protože je v nich tak nějak všeho moc a postrádají eleganci. Jsou výjimky potvrzující pravidlo, samozřejmě, ale v průběhu mi u těchto vín srdce rychleji nebuší. No a pak si před lety při návštěvě špičkového Weingut Franz Hirtzberger (starší zápisek o nich) koupil jejich Schlossgarten Chardonnay Smaragd, navíc z ročníku 2009, který přes nemalé problémy v průběhu celého vegetačního období fakt na nedostatek cukernatosti netrpěl. Víno jsem tak trochu zapomněl ve sklepě a čekal na vhodnou příležitost / tematickou degustaci, až se ho prostě rozhodl vypít teď jen tak v izolaci. Protože proč ne. Připraveno bez dřeva, lahvováno do štíhlé pistole s tlustou kovovou záklopkou a kvalitním celokorkem.
Tmavší barva, do zlaté. Intenzivní, opulentnější vůně, zralé jablko a žluté ovoce spíše v pozadí a o slovo se hlásí především pampeliškový med, podběl, trocha kořenitosti, lehce mineralita a náznak botrytidy, když si s tím hrajete objeví se fajn jemnější odbočky. V chuti poměrně plné, silné a koncentrované, s jasným vyšším alkoholem i trochou (polosuché bych tomu řekl určitě) zbytkového cukru, kyselina vlastně nijak výrazná, uhlazenější, ve stále dobré kondici, delší… ale hoooodně únavné. Tak nějak přesně v podobě, v jaké mne nebaví tamní „přezrálé“ smaragdy veltlínové a ryzlinkové, s každým douškem začínám mít pocit, že mne brzy začne bolet hlava :-) A prostě mne neláká si dolít. Přemýšlím, a bohužel sebou nemám své staré papírové poznámky, co mne na tom tenkrát tak zaujalo, že jsem byl ochoten vysolit docela dost peněz (je to myslím záležitost v zóně okolo 30€). Tchýni to ale bude myslím dost bavit!
