Další z lahví ze starších zásob, ale ještě nedávno byla u dovozce k dispozici, se stala Domaine des Terres Dorées Fleurie 2011. Vinař Jean-Paul Brun, který má za sebou už více než čtyřicet ročníků nekompromisního přístupu ke kvalitě Beaujolais (od začátku kupříkladu nedocukřoval, a že v 70. a 80. letech to bylo o hodně běžnější než dnes), postupně vyrostl až na dnešní nemalou operaci se skoro 50 hektary a 400 tisíci lahvemi ročně. Vín spontánně kvašených, nefiltrovaných, minimálně sířených a s ekologickým přístupem ve vinici. Krom „klasiky“ tvoří na Beaujolais i některá dost exotická vína (bubliny FRV100, parádní Pinot Noir na vápenci školený ve starých sudech, sladká In Extremis a Labeur d’Octobre, moc zajímavé Roussanne), ale jsou to právě jeho běžná cru, a také „prosté“ Beaujolais ze starých keřů l’Ancien, co mne obvykle nadchlo nejvíce. Skvělé jméno a obludně vysoká hodnocení dostává ale i za bílé z Chardonnay, i mně ostatně chutnalo. Ale dnes to bude červené.
Jeho Fleurie pochází ze slavné polohy Grille Midi, což je jakýsi jižně orientovaný amfiteátr na chudých půdách z písku a narušeného granitu, z výsadeb okolo 40 let starých. Má ještě jedno Fleurie kde název polohy přímo uvádí, ale to pochází z ještě starších keřů a je školeno ve velkých sudech. Tohle fermentuje v betonu, maceruje jen asi 3 až 4 týdny a následně zraje opět v betonu, půl až tři čtvrtě roku. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Slušně tmavá trochu zralejší rubínová barva. Ve vůni velké nadšení, krásná, čistá, ryzí zrale třešňová aromatika, hlubší, později trochu pepřově kořenité, minerální kamenitá linka. S časem jakoby ovoce tmavlo a přidávalo se trochu zemitosti. Z nějakého důvodu mi trochu evokovalo vesnické Gevrey a dobrý Pinot Noir spíše než Gamay. Suché, šťavnaté, třešňové, docela svíravé a stále nějaké ty třísloviny, strukturované, delší. Výborná věc vlastně teprve na cestě. A vůbec nejlepší, co si tohle víno pamatuji. Měl jsem koupit víc, dovozce Domaine R&B už má ze starších jen 2013.
