V průběhu domácí izolace mi dorazila krabice od Víno Hladký (web), nového přírůstku na naturální slovenské scéně. Vinařství se těšilo, že svá vína letos představí na několika přehlídkách
typu Praha pije víno, ale bohužel z toho nic nebude. Což je škoda, protože by věřím vzbudilo zaslouženou pozornost. Vinařství coby firma vzniklo vlastně až v roce 2018, ale svou vinohradnickou a vinařskou historii začínají psát již v
roce 2007, kdy zakoupili zhruba dva hektary v malokarpatské oblasti, v trati Vysoké pole u Skalice. Šlo o plochy neobdělávané několik desítek let, které připravili pro výsadbu vinohradu a sadu. Chtěli se vyhnout chemii a rozhodli vsadit
na PIWI odrůdy, kterých vysázeli mnoho různých druhů, moštových i stolních, v počtu do 200 keřů. Vinohrady obdělávali úplně bez postřiků a sledovali, jak se jednotlivé odrůdy v jejich lokalitě chovají, jak reagují na různé počasí a
podobně, aby mohli vybrat s čím pojedou ve větším (v hustém sponu 0,5 x 1,25m). Jejich současná vína jsou vlastně docela mikrošarže, v zásadě jeden sud. Od ročníku 2017 aplikují minimální postřiky sírou a mědí a výluhy z rostlin, do
dvou ročně. BIO certifikace je na cestě a nyní oficiálně směřují i k Demeter biodynamické. Pracují taktéž s lunárním cyklem a stejný přístup mají i k šesti stovkám ovocných stromů a pěstování zeleniny.
I dále jde vše čistě. Ruční sběr, ručně pomleto, ručně lisované a vše též gravitačně (krycí termín pro „nemáme čerpadlo“ ;-). Kvasí spontánně, červené tradičně macerace na slupkách a u bílých taktéž zkouší nějaké to naležení. Červené vše v dubových sudech alespoň rok, bílé v sudech jen část a to akátových, aktuálně mají připraveny i sudy z akátu s dubovým čelem. Vše z bednářství Bařina v Čejkovicích, ale z vlastního dřeva ze Skalice. Lahvování přímo ze sudu bez filtrace („nemáme filtr“) a čiření, síří právě až před lahvováním a celková ve vínech je v rozsahu 15 až 50 mg/l, úplně bez síření to zatím nezkoušeli.
Kombinace naturálna, úplně nového jména, PIWI odrůd (přiznávám, že stále ještě čekám na vyloženě zásadní víno…) a maličkých šarží ve mně, dobrovolně přiznávám, vzbuzovala obavy. Zbytečně. Hned na úvod mohu říct, že všechna vína byla zajímavá a i přes vyšší (resp. vysoké) alkoholy se moc dobře pila. V podstatě jsem měl jedinou výtku a to k někdy trochu vlezlejšímu projevu dřeva, což je myslím něco, co se s dalšími ročníky srovná. Jinak tam byla vidět pečlivost, poctivý přístup, vše bylo úplně čisté bez úletů mimo a vad. Možná ve sklepě mají vína, které takto nevypadají, ale v mých šesti lahvích jsem žádný problém nezaznamenal.
Asi „nejběžnějším“ vínem je projevem Göcseji Zamatos 2018. Světlejší čirá citronová barva. Čerstvé, voňavé, především muškátové a lehce mýdlové s ovocnou linkou grepu. Výraznější v chuti, znát vyšší alkohol ale vyvážené, úplně
suché a dostatek kyselin, květinové, lehce krémové, mírně nahořkle grepová slupka v závěru. Povedená věc. Kvůli tomuhle vínu prý nemohou tvrdit že nečiří, použili na něj bentonit :-) Z bílých tu byla ještě Malverina 2018, s
tmavší opalizující žlutou barvou. Zajímavá, hlubší, především florální aromatika, bylinková. V chuti suché, s fajn kyselinou ale zakulacenější, s náznakem tříslovin, dobrá délka, balanc. Zábavná charakterní věc.
No a pak červený set. Laurot 2018 měl extrémně temnou barvu, fialová hluboká, barví úplně všechno včetně sklenice způsobem, který jsem neviděl ani nepamatuji. Výrazná, efektní, lesně ovocná hutnější vůně, kořenitá, s dost vystupujícím trochu syrovějším dřevem (bylo rok a půl v novém 220l sudu). Suché, středně plné, šťavnaté s fajn kyselinou, dobře maskující vyšší alkohol, delší, se sladší dřevěnou vanilkovou linkou a tmavší ovocností. Překvapivě snadno a dobře se pilo.
Cabernet Jura 2018 bylo mé nejspíše první setkání s odrůdou, křížencem Cabernetu Sauvignon s neznámým rezistentem (to alespoň tvrdí šlechtitel, ale chytré zdroje uvádějí jako skutečnost křížení Medina x Kaberne Severnyi). Jura v názvu odkazuje ke kantonu ve Švýcarsku, kde má šlechtitel své vinařství. I tentokrát temné, sladší ovocnost, černý rybíz a lesní plody, hezky kořenité. Suché, s dobrou kyselinou, tmavší ovocností a slušně dlouhé. Méně výrazné dřevo zde a fajn víno. Laurot + Nativa 2017 znovu temné, fialové v barvě. I zde především tmavá ovocnost, až lesní, s efektní kořenitostí a projevem sudu. Suché, dost kyselin, středně plné, měkčí s nepříliš výraznými tříslovinami, s trochu sladce dřevěným dozníváním.
Zajímavé bylo Cuvée Resistant 2018, což je mix odrůd Laurot, Nativa, Cerason, Marlen a Kofranka, všechno tak trochu jedna rodina se společnými předky a jméno odkazující k VVS Resistant z Velkých Bílovic, odkud pocházejí. Odrůdy
kvašené zvlášť a v podstatě to, co se nevešlo do sudu samostatně, šlo do téhle směsi a ta na rok do nového 220l sudu. Temné, fialové, neprůhledné. Velmi výrazná, expresivní aromatika, sladké tmavé ovoce, sirup z černého rybízu, sladce
dřevo a expresivní květinová až „tramínová“ linka. Suché, slušně plné s fajn výraznější kyselinou, tak nějak přímočaře efektně líbivě ovocné, ale zároveň slušně postavené a dobře pitelné. Ptal jsem se na onu nezvyklou květinovou vůni a
prý je v tom teda i deset procent Sevaru, tak možná odtamtud. Ale ten není od Resistantu, ale ze šlechtitelky v Polešovicích :-)
