Château Valandraud ze Saint-Émilionu, slavný představitel „garážistů“ a moderních Bordeaux, dnes již legendární víno z produkce Jean-Luc Thunevina s manželkou Murielle Andraud. V roce 1989 za v podstatě veškeré úspory zakoupili 0.6 ha vinici a první ročník, 1991, skutečně vznikal v garáži a bylo ho jen 1500 lahví. V ročníku 1995 je Robert Parker ohodnotil lépe než Château Pétrus, v roce 2012 v nové klasifikaci Saint-Émilionu se vyšplhalo mezi Premier Grand Cru Classé, flaška v rámci En Primeur předprodeje nových ročníků dneska stojí ke čtyřem tisícům. Vinařství se trochu rozrostlo, krom hlavního červeného vína produkuje i víno druhé a třetí, dělají i dvě bílá a různé specialitky, někdy jednorázové. Dobrovolně přiznávám, že první víno jsem chutnal vlastně jen v mladé a nehotové podobě, nikdy v uzrálejší. A bylo na mne… takové trochu obludné. A vzhledem k cenám vlastně trochu irelevantní se jím zabývat. Teď jsem ale vylovil ze sklepa starý nákup druhého a třetího vína ročníku 2008 a dost se na ně těšil. K nákupu mne tenkrát přesvědčil e-mail v kampani En Primeur od Tomáše Domince, který cituji ve starším zápisku k jednomu z vín, a kde najdete i nějaké technické detaily.
3 de Valandraud 2008 je jejich základním červeným, z více než poloviny Merlot s velkým dílem Cabernet Franc a trochou Cabernet Sauvignon. I zde zrání jen v nových sudech, použité k nim nesmí. Bordó láhev, silnější kovová záklopka, celokorek. Rudá již znatelně nazrávající barva, oranžové záblesky na okraji. Příjemné, na pomezí červené a tmavé ovocnosti ve vůni, trochu kouřové, uhlazenější, s jemnými odbočkami a poměrně seriózní. V otevřené lahvi do druhého dne se jen lepšilo a získávalo na eleganci. V chuti spíše červené ovoce překvapivě, čisté, vyvážené, s již uhlazenějším tříslem, velmi dobře a snadno pitelné. Krásně udělaná příjemná záležitost.
Virginie de Valandraud 2008, viz starší zápisek, je v bordó lahvi s emblémem vinařství, silná kovová záklopka a celokorek. I zde rudá již nazrávající barva. Vůně zde znatelně tmavší a o něco bohatší a koncentrovanější a také mladistvěji působící, s ovocností stále krásně výraznou, s kořenitou linkou a kouřovo-toastovými tóny (které jsou jen fajn doplňkem a nedominují jako před šesti lety). Suché, slušně plné, s tmavší sladší ovocností, krásně postavené, hlubší, vyvážené, s tříslovinami již pěkně se ohlazujícími ale stále docela patrnými, dlouhé. Upřímně… tohle jsem si moc užil, uzrálo to parádně a předpokládám, že ještě v pohodě bude dále zrát.
