Vlastně mne překvapuje, že jsem tu o Solessence z produkce Champagne Jean-Marc Sélèque (z polského Szeleczki, odkud rodina přišla) ještě nic nepsal, vzhledem k tomu, že jsem obě bílé varianty chutnal a pil už mnohokrát, v různých ročníkových bázích, a pokaždé si velmi užil. Vlastně tu nic pořádného nebylo ani o vinařství jako takovém, jen o pár jednotlivých lahvích, tak dneska napravím. Jean-Marc je mladý kluk, sotva třicátník, který už v roce 2008 po návratu z praxe u velkých baráků po světě převzal rodinné vinařství v Pierry (existující od roku 1965 a založené jeho dědečkem) a dost ho převrátil na hlavu. Bez herbicidů a pesticidů a přesun k bio a biodynamickým postupům (byť teda ne úplně ortodoxně), ruční práce, redukce sklizně, konec prodeje hroznů négociantům a velkým domům, delší pomalejší a spontánní fermentace, větší podíl dřeva (ale menší sudy spíše opouští a stabilizuje se u 350 – 600l), delší zrání před druhotnou fermentací, postupné opuštění filtrace… Před několika lety se přesunul do nového lepšího sklepa, který mu umožnil gravitační přístup a také pořídit nový špičkový lis (Coquard PAI), což zase vedlo ke snížení už tak dost nízkých přídavků siřičitanů (dnes je s celkovou do třiceti). Nedávno šlo o tzv. nastupující hvězdu nové generace, dnes už je to jméno zavedené a uznávané a stále jde kupředu.
Vinařství momentálně pracuje na necelých deseti hektarech vinic, nejvíce jich mají v Les Côteaux Sud d’Epernay. Rozprostřeny jsou v téměř padesáti parcelách u sedmi obcí, krom domovské Pierry je to Moussy, Epernay, Mardeuil, Dizy, Vertus a Boursault. Jde obvykle o starší výsadby, v průměru přes čtyřicet let, a zhruba polovinu tvoří Chardonnay. Velký díl, asi 40 %, pak Meunier. A zbytek Pinot Noir. Ročně připraví nějakých 70 tisíc lahví, což vlastně (vzhledem k obdělávané ploše a také hustším výsadbám) není mnoho. Solessence (další vína jsou pojmenována Quintette, Soliste a Partition, téma hudby je u nich důležité) tvoří možná až polovinu celkové produkce vinařství, jde o jejich základku a tak nějak odráží vše co mají – všech sedm obcí i výše zmíněnou odrůdovou skladbu. Jde o víno neročníkové, kdy polovinu tvoří jeden mladý ročník (na lahvi jasně uvedený) připravený v nerezu s asi pětinovým podílem dřeva a druhou polovinu perpetuální rezerva z 2000l foudres (půlka rezervy jde do nového ročníku a výslednou směsí je rezerva zase oživena). Následně víno zraje na kalech v lahvi, zhruba dva roky v případě sedmičky, dvojnásobek u magnum lahví. Víno je odstřeleno a dozážováno na Extra Brut a typicky 2.5-3 g/l cukru. No a pak existuje ještě varianta Nature, úplně bez dozáže, která se v zásadě liší „jen“ výrazně prodlouženým zráním v lahvi na kalech. Sedmička si poleží rovnou pět let!
JM Sélèque Champagne Solessence Extra Brut (báze 2017, odstřel konec 2019) citronová barva, výrazná pěna a krásné vytrvalé výraznější perlení menších bublinek. Čerstvá, energická vůně, s tóny citrusů a jablka a trochu rybízu, minerální, s krémovou lehce pribináčkovou linkou. Svědčí tomu větší sklenky, ne úplně podchladit a vzduch, prostě jako dobré bílé víno. Podchlazené ve flétně to prostě nemá šanci vyniknout. Suché, čisté, opět živé a energické v chuti, s výbornou kyselinou ale žádná žiletka, vyvážené, šťavnaté, ovocité, se skvělou pitelností a délkou. Krásně udělaný kousek.
JM Sélèque Champagne Solessence Nature (báze 2012, odstřel konec 2017) citronová barva a opět velmi fajn perlení. Ve vůni znatelně bohatší, širší a nazrálejší projev. Minerální, s pečeným citrusem a malvicemi, lehká oříškovost, výrazně minerální, s krémovostí a teplým voskem a spoustou drobných odboček. Vše co platilo o větším skle, teplotě a čase zde platí dvojnásob. Seriózní, klasické víno a dost wow efekt. V chuti úplně suché ale stále vyvážené, šťavnaté, energické, ovocnost z vůně se opakuje i v chuti, s toastovou linkou, pocitově koncentrovanější, s trochou grepové slupky, delší. Tohle je skvělý.
No a teď si vezměte, že to je fakt jeho základ, a fenomenální Partition je ještě úplně někde jinde. A další důležitá věc… jak u nich kvalita jde nahoru, tak je možné předpokládat, že „Nature“ z novějších ročníků bude ještě lepší (chutnal jsem z báze 14, ale to potřebovalo ještě čas v lahvi po odstřelu, slibné bylo ovšem velmi). Sélèque prostě umí a až se budete příště poohlížet po nějaké zajímavé lahvi šampaňského, tak ho rozhodně mějte na paměti. Dováží Miloš Danihelka aka l’Fleur Bar (který se, mimochodem, brzy promění na plnohodnotné bistro a přesune o vchod vedle; poslední šance jít se rozloučit do původního podniku) a Terroir Champagne (v době uveřejnění článku stránky dočasně mimo provoz, ale Facebook jim funguje).
