Dnes budeme v Galicii. A na úvod pár čísel. Oblast Rías Baixas = Albariño. Tedy skoro. Ze zhruba čtyř tisíc hektarů vinic (rozložených do 22 tisíc pozemků) je 99.21 % osázeno bílými odrůdami, 96.5 % je pak Albariño. Červené odrůdy tak tvoří pouhých 0.79 %, přerod regionu na téměř čistě bílý a vyklučení všeho ostatního se zde zadařilo téměř dokonale. Když nedávno Luis Gutiérrez pro Wine Advocate Roberta Parkera oblast hodnotil, tak bodoval vína ze 43 vinařství z nichž 19 mělo i červená. Celých 23 % hodnocených lahví byla červená, což je v poměru k zastoupení na vinicích vlastně strašně moc. A vzhledem k tomu, že do hodnocení jdou producenti už probraní a spíš ty z (nej)lepších, je z toho dost patrné, že budoucnosti červených věří. Luis Gutiérrez není mysl uzavřená, z hodnotitelů ve Wine Advocate mi sedí a vlastně je to jeden z mála kritiků, u kterého mne body v rozhodnutí o nákupech občas ovlivňují. Několik červených (která rozhodně neodpovídají typickému „parkerovskému ideálu“) bodoval velmi vysoko, narazil jsem i na 96 pro Eulogio Pomares Castiñeiro Espadeiro, ale dal i 93 oranžádě z Albariña stejného vinaře :-) Tradičně úspěšným producentem je Rodrigo Méndez a pokud je řeč o červených, tak je nutno zmínit jeho projekt Forjas del Salnés.
Tady mám už práci usnadněnu, o vinařství jsem se dost rozepisoval v článku Atlantické červené z extrémně staré révy a později znovu psal o lehce netradičním Albariñu a tématem zde bylo i parádní Albariño v oceánu vyzrávané. Dnes se podíváme na jejich Bastión de la Luna Tintos de Mar 2016. I zde jsme v podoblasti Val do Salnes, víno je připraveno z ekologicky pěstovaných hroznů primárně odrůdy Caíño s dílem Espadiero a o něco menším Louriero Tinto, z keřů vysázených v roce 1963 v žulové a písčité půdě v nadmořské výšce tak pět metrů, doslova u oceánu a s kořeny co si určitě sáhnou i na slanou vodu :-) Fermentováno spontánně, školeno rok ve starých sudech, minimálně sířeno (celková 18 mg/l) ale trochu filtrováno.
Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavší rubínová barva. U vín z „neznámých“ odrůd má člověk snad ještě větší tendenci než obvykle je připodobňovat k něčemu, co zná lépe. A tady byl dojem tak trochu „Pinot Noir z Loiry s trochou Cabernetu Franc, z tvrdšího ročníku“ :-) Na čtyři roky věku stále dost čerstvé a slinosbíhavé ve vůni, s trpce višňovou ovocností, se slanou linkou, lehce pepřovým a herbálním tónem a trochou kouřovosti. Dost fajn a zajímavě se mění se vzduchem. V chuti lehkonohé, relativně nízký alkohol (na dnešní dobu je 12 % vlastně fakt málo) je poznat, šťavnaté, s výraznou živou kyselinou, opět višňová ovocnost a slanost, slušně dlouhé, lehce rustikální a zábavné. Fajn kousek. Pokud někdo tvrdí, že moravská červená jsou „moc kyselá“, asi bych mu tohle ani nepřál zkoušet :-) Ale jestli nakupuje podle bodů tak naopak jo, 92+ RP a cena okolo 15€ jsou jistě lákavé ;-) Mimochodem bílé Leirana Finca Genoveva si odneslo 96+ a tedy hodnocení velkého bílého vína. A stojí pod 25€.
