Otevřel jsem o víkendu víno nazvané… WHITE. Tak nějak vyvolává dojem, že půjde o velmi nenáročné základní bílé. Navíc s jednoduchou vinětou, která se (telefonem) nefotí zrovna ideálně. Vinařství MontRubí (web, složení Mont coby hornatého okolí a Font-Rubí, kde podnik sídlí) z Penedès si udělalo jméno především na odrůdě Sumoll, o jejíž záchranu se významně zasloužilo. Ve vinicích jedou čistě (včetně bio certifikace) a podobně i ve sklepě. Pracují s nerezem, betonovými vajíčky, amforami z místního jílu a francouzskými sudy, kvasí spontánně a síří rozumně. Heretat Mont Rubí White 2018 je čisté Xarel·lo a v jejich nabídce jde skutečně o základ (který má ještě kolegu Black, částečně karbonikou připravené červené z odrůdy Grenache), pochází z výsadeb z roku 1974 na jílu a vápenci ve vyšší nadmořské výšce okolo šesti set metrů. Krátká macerace za studena a následně kvašení v nerezu a tamtéž zrání několik měsíců na kalech. Burgundská láhev. Světle žlutá barva. Příjemná vůně, ve které se spojuje bílé ovoce, zelené jablko a možná ještě výrazněji projevy sušeně bylinkové, trochu herbální, trochu do fenyklu, mírně evokuje nahořklost se slupkou grepfruitu. V chuti suché, čisté, středně plné, vyvážené s pěknou kyselinou. Opět mix bílého ovoce a bylinek, fajn délka, minerální linka. Povedený kousek, který se prodává někde k deseti eurům (ve Španělsku, dovozce pokud vím nemá). Potěšilo.
A ve Španělsku, konkrétně Galicii a ještě přesněji v Rias Baixas, ještě zůstaneme. Compañía de Vinos Tricó založil úspěšný vinař José Antonio López, který pracoval pro hned několik výtečných producentů v oblasti a tohle je jeho vlastní projekt (tricó je výraz, který se tam používá pro už trochu nečekané dítě, které přijde dlouho po jeho sourozencích). Na deseti hektarech, primárně na rozpadlé žule a písku, pěstují ekologicky (ale bez certifikace) pouze Albariño, s nižšími výnosy než je obvyklé. Prvním ročníkem vína Tricó, kvašeno spontánně a čistě v nerezu, s ročním školením na kalech a následně ještě rok ve vinařství v lahvi, byl 2007. Později přidali levnější Tabla de Sumar a naopak selekce z jediné vinice, Nicolás de Tricó a Claudia. Ja měl možnost vypít láhev Tricó 2016, víno je na lístku (aktuálně naprosto právem velmi oblíbeného) pražského El Camino Tapas Restaurant, následovníka Medité z Mariánských Lázní, ale o tom třeba zas někdy později. Láhev pistole, kovová záklopka, celokorek. Trošku tmavší žlutá barva. Poměrně výrazná aromatika, ale nic vlezlého. Čistá, již se známkami nazrávání, ovocnost do peckovin (meruňka) s florální a trochu pecičkovou linkou a pěknou mineralitou. Suché, středně plné, opět docela výrazné, s výbornou kyselinou a šťavnatou ovocností, krémovou linkou, opět mineralita a trochu florálních tónů, dobrá délka. Hodně povedené, charakterní víno. Které navíc zřetelně bude dál zrát do krásy.
