Mám náladu tenhle týden celý věnovat vínům ze Španělska a samozřejmě musí přijít řada i na mé milované sherry. Tak třeba hned dnes. Bodegas Argüeso je tradiční producent ze Sanlúcar de Barrameda s historií již od roku 1822. Celé jméno bylo Los 2 herederos de Don León de Argüeso, zmínění dva dědici jsou synovec a neteř zakladatele, který zemřel bez potomků. Podnik se postupně rozrostl do dost velké operace s bodegas, moderní lahvovací linkou a dalšími prostory zabírajícími skoro dva hektary. V podstatě rodinný podnik byl nedávno prodán a přesel pod Bodegas Yuste, relativně nový projekt úspěšného obchodníka s nápoji, který do svého impéria zařadil i několik dalších sherry producentů značek. Každopádně nepřekvapí, že Argüeso se vzhledem k umístění tradičně zaměřuje především na kategorii Manzanilla, ve které představují špičku, a parádní mají také Amontillado (jak zhruba desetiletý základ tak fenomenální Viejo VORS). Sice připravují i další typy sherry, tradiční cream, oloroso a také PX či Moscatel, ale jde spíš o doplněk sortimentu a jejich síla je prostě jinde.
Manzanillu nabízejí v několika podobách. Úplným levným základem je mladá (= v sudech vyzráváno tři až čtyři roky) svěží a veskrze v pohodě Manzanilla Fina Argüeso, určená spíš pro místní trh a flaška za pět euro v obchodě. O kousek dál je Manzanilla Las Medallas, ta zraje k pěti letům, ale stále jde o spíš lehčí osvěžující přímočařejší styl. Zásadním a hlavním produktem vinařství je pak Manzanilla San León (někdy též doplněno o Clásica, typicky pokud je ve zkosené půllitrové lahvi), o které jsem tu už psal, vyzrávaná zhruba šest let a představující naprostou španělskou klasiku, jednoho z nejoblíbenějších představitelů stylu a více než zajímavých v poměru k ceně. No a pak je tu ještě „black label“, Manzanilla San León Reserva de Familia. Běžná San León je oproti dnes nejčastějšímu projevu Manzanilla sherry určitě hlubší a déle školené víno, ale přesto „křehčí“ než bývalo zvykem. Rodinná reserva naopak představuje styl v jeho starší podobě, již dost směrem pasada (s nastupující oxidací) vzhledem ke školení 8 až 10 let (aktuálně spíš těch 10 i trošku víc) a již odumírajícímu flóru. Pasada ale neuvádějí a, ač s jen hrubou filtrací a bez dalších dnes typických úprav, na to nepíší ani en rama. Víno navíc pochází z menší samostatné solery jen o 44 sudech, ze které je odebíráno (saca) v malém množství dvakrát do roka, na jaře a na podzim. Celkem ročně vznikne asi jen 2500 lahví.
Láhev se šroubovým uzávěrem. Tmavší barva do matnější zlaté. Poměrně intenzivní aromatika, slaný nálev na olivy, vlhké dřevo a „starý dřevěný vagón“, koncentrace, nasolené uzené mandle, flórově štiplavé, trocha kandovaných citrusů a citrusové kůry, sušený heřmánek. Vrstevnaté, komplexní, fantasticky se mění s teplotou a vzduchem. Naprosto suché, výrazné a intenzivní, dobré kyseliny, slušně dlouhé, klasické, trochu bylinkové, lehounce nahořklé a oříškové, zelená oliva, slanost. Chuť je skvělá, ale vůně naprosto famózní. Každý doušek volá po iberské šunce, slaných grilovaných mořských plodech a tak podobně. 94-95 bodů od Guía Peñín a Guía Proensa i RP je myslím docela adekvátních. Cena okolo 15€ naprosto pochopitelná. Svým způsobem vlastně trochu směšná, když si vezmete, kolik běžně stojí rok či dva stará běžná bílá vína z prestižních regionů. Ale chápu, že sherry prostě nechutná každému a hlavně tenhle konkrétní styl bude mít obdivovatelů ještě méně.
