Už opakovaně jsem se vyznával ze své lásky k dobrému vermutu. Mám pocit, že tu mají zbytečně špatné jméno. Většina si pod nimi představí základní „čízo“ (které, upřímně, přes průmyslový způsob vzniku vlastně není špatné) nebo Metropol a „pití pro ženský“. Případně je tak nějak akceptují v oblíbených koktejlech, ale víc se nad nimi nezamýšlejí. Ale vyvážený poctivě udělaný vermut je prostě skvělé pití, samostatně i právě do různých zábavných mixů. A v zásadě jsem raději za podobný pečlivě připravený nápoj, než za normální víno dohánějící aromatiku a chuť kdo ví čím nepřiznaným. Vždy mám doma pár lahví z Itálie, Francie či teď ze Španělska (kde vermuty dost jedou a příjmy si díky nim vylepšují i tradiční výrobci sherry jako Lustau či Fernando de Castilla). No a konečně se blýská na lepší časy i u nás. Na rukodělné charakterní vermuty se vrhl „tak trochu jiný lihovar“ Landcraft, surovinami primárně z vlastní produkce a případně kooperací s jinými menšími nadšenci, a před několika dny se přidal i domácí specialista na růžová a fortifikovaná vína, Jan Stávek. Dnes se mrkneme na výrazně odlišné vermuty obou dvou.
Landcraft, za kterým stojí Petr Alexander a Ondra Kopička, jsem nedávno navštívil (a budu se k jejich produkci ještě vracet nejen kvůli vermutu, mají obrovský potenciál pokud jde o domácí whisky i další destiláty) a jestli si něco fakt užíval, tak to byla obsese tou správnou hořkostí. Desítky a desítky nádob, ve kterých v alkoholu macerují všechno možné v různých koncentracích a výsledkem jsou hořkosti různých stylů, forem a délek ulpívání. Ráj pro devianty jako já, kteří mají v cizí kuchyni tendenci otevírat neoznačené dózy a čichat, co je v nich za koření :-) Každopádně Landcraft aktuálně prodává dva vermuty. Ještě ze sudu jsem chutnal Nero, který je postaven na jejich vlastním vínu z Neronetu, z divoké vinice v Kralupech nad Vltavou. Takové temné, kořenité a velmi efektní to je. Mnohem více času jsem ale strávil s vermutem Kordula. Což je jméno sudu/cideru z odrůdy Grahamovo od mé milované Utopie, na které je postaven. Doslazeno medem, dolihováno, doplněno výluhy z bylin a vyzráváno v akátovém 300l sudu. Barva medová, opalizující. Voňavé a moc zábavné. Čisté, jak s očekávanými tóny jablka tak překvapivě až sušených švestek, pomerančová kůra, fajn bylinkové a kořenité tóny. Se super kyselinou a skvěle zakomponovanou sladkostí, delší, tako akorát hořké, s linkou dřeva, elegantní, výborné. Tohle mne baví moc! Sice to není postavené na víně, ale cidery z Utopie k němu mají tak blízko, způsobem vzniku i projevem, jak to jen jde.
Novinka od Jana Stávka z Němčiček původně vznikala především pro brněnský Bar, který neexistuje. Ale šarže o 1500 sedmičkách je volně k dispozici na trhu a podle zájmu bude pokračovat dál. Postaveno na růžovém z odrůd Frankovka, Svatovavřinecké, Merlot a Zweigeltrebe a sladkém vinném moštu, dolihováno vinnou pálenkou z vlastního vína. Ochuceno nejen bylinkami (v bio od Sonnentoru), je v tom pelyněk, měsíček, plody koriandru, mateřídouška, list maliníku, řebříček a květ lípy. To je tedy vermut Sedmero Rosé složením. Světle červená čirá barva. Docela expresivní, moc zajímavá vůně. Uzrálejší růžové víno, třešně a drobné červené ovoce jsou v tom znát až překvapivě hodně. Dokonce to na úvod působí až lehce „zaprděně“ a svědčí tomu rozdýchání. připojuje se nahořkle květinově bylinkové aroma, i když není součastí tak mi připomíná vůni (i chuť) sedmikrásky, letní schnoucí louku, v chuti poměrně dost sladké, červená ovocnost, ale je tam i fajn kyselina a efektní hořká linka v delší dochuti tomu dává švih. Povedená záležitost, jasný vermut ale zároveň dost odlišný a charakterní.
Mám trochu „obavu“, že s akvizicí Stávka a právě dorazivší novou sadu španělských vermutů (Kordula mne nějak víc sedí samostatně) mne teď čeká období experimentování se starým dobrým Negroni, možná i na nějaký ten Manhattan přijde řada :-) Držím palce Landcraftu i Stávkovi a ostatně i všem ostatním, který se do téhle disciplíny pustí!
