Po zklamání z myšinového pinotu jsem přeci jen znovu zkusil víno od Escoda Sanahuja (web) z katalánské apelace Conca de Barberà. Přeci jen mají docela jméno a starší ročník pinotu byl vyloženě fantastický, třeba jsem měl jen smůlu. Podnik existuje od roku 1997 a od začátku jeli čistě, o několik let později už komplet biodynamicky na celých deseti hektarech. Krom révy mají mandloně, olivovníky a pěstují kvanta zeleniny, která končí primárně v jejich restauraci. Mají slepice, ovce, krávy… opět se s nimi můžete potkat na jídelním lístku, ale díky nim mají vlastní hnojivo. Prostě ideál. I tak jsem tentokrát raději sáhl raději po základním víně Nas del Gegant 2018 :-)
70 % Merlot a k tomu 15 % Garnatxa Negra a 15 % Sumoll Negre, ale složení se může mezi ročníky lišit. Různé vinice, mladší i více než třicetileté, na jílu a vápenci v nadmořské výšce 450 až 600 metrů. Odstopkováno, kvašeno spontánně a vyzráváno v nerezu a/nebo velké amfoře. Nesířeno (celková přirozená 5 mg/l), nečiřeno, nefiltrováno. Burgundská láhev, kovová záklopka, lehce prosáklý celokorek (takhle brzy trochu znervózní). Rubínová barva, nijak tmavá. Čerstvá, lehce naturál nesířeně pikantně funky vůně a svědčí tomu odvětrání, kombinace tmavé a červené ovocnosti, energické a slinosbíhavé, s kořenitou linkou do pepře. Suché, středně plné, fajn kombinace lehkosti a koncentrace, výraznější kyselina, šťavnaté, živá ovocnost, tříslovin nijak moc a skvělá pitelnost, zábavnost. Velmi chutná záležitost. Měl jsem z toho podobný pocit jako z Kalkstein frankovky od Preisingera, pokud znáte. No vypadá to, že zkusím i další jejich vína…
