Chlastací Gamay a nesířené bílé z Penedès

Náhodou jsem zároveň otevřel dvě vína, který vinětami vypadají tak nějak příbuzně, i když vůbec nejsou. Tedy… v obou případech jde o produkci z ekologicky/biodynamicky vypěstovaných hroznů s nízkým nebo dokonce nulovým obsahem přidaných siřičitanů a o základní „chlastací“ vína jednotlivých producentů. A začneme ve Francii. Marcel Lapierre je jméno v naturálních kruzích skloňované s velkou úctou a jeho Beaujolais, především pak apelace Morgon, patří k legendárním vínům. Dnes vinařství vede Mathieu Lapierre a kvalita vín rozhodně neupadá, stylově se nic nezměnilo. Já otevřel jejich prosté Vin de France Raisins gaulois 2019. Povětšinou je to ale z mladých výsadeb s větším výnosem v cru Morgon, čisté Gamay. Karbonika, nerez, lahvováno brzy v zimě a pod šroubovým uzávěrem s trochou zasíření (celková do 45 mg/l). Tmavší barva do fialové, ne vyloženě hluboká. Čerstvé, mladistvé, přímě čerstvě ovocné, červené ovoce směrem k tmavšímu, trochu kamenité, snadno přístupné ale má to i nějakou hloubku. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny, přímější ale fajn struktura, výtečná ovocnost opět na pomezí tmavého a červeného ovoce, pitelnost, lehce mandlička v závěru. Svědčí tomu nižší teplota. Bavilo, pilo se skvěle. Jako jasně, ze 10€ (cena ve Francii, k tomu ještě doprava) koupím vína, co mi asi dají víc. Ale láhev fakt mizela velmi rychle a to je vždy dobré znamení :-)

4x Carménère od Viña Errazuriz

Podzimně, chladno a lezavo a deštivo… O víkendu jsem vylovil ze sklepa a otevřel několik ročníků Carménère, které se do tohohle počasí docela hodí, od mého oblíbeného (ještě kdyby se jim povedlo jet bio na všech vinicích a ne jen, tak budu úplně nadšený) chilského producenta Viña Errazuriz (web). Nešlo o úplně ideální vertikálu, tří vína byla ze základní Estate řady a jedno z vyšší Max Reserva, ale co už :-) Všechno jsou to nákupy v průběhu let u Kupmeto. Papírově jsou si tři základní Estate ročníky 2014, 2016 a 2017 docela podobné – původ v údolí Aconcagua, alkohol 13.5 %, kyseliny blížící se šesti gramům a zbytkový cukr něco nad dva. Mladší ročníky jsou nerez a ze zhruba tří čtvrtin pár měsíců dubové sudy, u 2014 je poměr naopak. Jo a 2014 deklarují jako stoprocentní Carménère, v mladších je přídavek patnácti procent především Syrahu. Všechno jsou to vína na okamžité pití, teď už je na trhu ročník 2019, spíš než něco co by posílali do soutěží sbírat body a předpokládali nějakou archivaci. Mohou se objevit i se šroubovým uzávěrem, ale já je měl všechny s celokorkem.

Efektní francouzský Pinot od Mosely

Víno z Mosely = skvělý německý ryzlink, tohle spojení je prostě zásadní. Ale může to být i koncentrovaný francouzský pinot :-) Mosela pramení ve Vogézách, přes tři sta kilometrů teče Francií, skoro čtyřicet následně tvoří hranici mezi Německem a Lucemburskem a na závěrečné dvě stovky kilometrů už jede čistě Německem, než se u města Koblenz vlije do Rýna. A tak si můžete ve sklence užít coby „moselské“ i spousta dalších vín. U mne to byl Vignobles Molozay - Château de Vaux Pinot Noir „Les Clos“ 2018. Jsme v relativně nové apelaci Moselle, kousek od města Méty. Marie-Geneviève Molozay je pátou generací tamních obchodníku s vínem, Norbert Molozay se živil jako „létající vinař“ a pomáhal podnikům po celém světě. Château de Vaux je jejich společný projekt, jehož věhlas budují lehce přes dvacet let.

Špičková baskická šumivka

Artadi je zásadním pojmem španělského vinařství a jedním z etalonů Riojy, ač tedy svá vína od roku 2015 značí jinak a s apelací se (tak trochu ve zlém) rozešli. Na jejich nový projekt, šumivku z Baskicka (konkrétně ze zóny Getariako Txakolina, ale opět nenese apelaci), jsem se každopádně hodně těšil a očekával velmi slušnou kvalitu. Dostalo se mi mnohem více! Ve spolupráci s pěstitelem v Zarautz jménem Inaxio Manterola mají k dispozici necelé čtyři hektary tradičních odrůd Hondarrabi Zuri (ve víně dominuje) a Hondarrabi Beltza. Réva je pěstována čistě (samotné Artadi už jede v certifikovaném bio), na pergolách s výhledem na oceán, na jílovité půdě s bazaltem a břidlicí. Izar-Leku Brut Nature 2016 vzniká z hroznů macerovaných asi dva dny za studena, následuje kvašení v nerezu a tiché víno zraje rok na jemných kalech z části v sudech. Následuje klasická druhotná fermentace v lahvi, kde si víno před odstřelem poleží nejméně 18 ale spíše 30 měsíců za docela nízkých teplot (pod 13˚C, dnes 11.5˚C), dozáž žádná.

Ocenění Decanter, staré lisy, Diego Planeta…

Po měsíci hodnocení jsou tu výsledky Decanter World Wine Awards 2020, již sedmnáctého ročníku této velké soutěže. Tentokrát pro domácí vína žádné ocenění Best in Show. Ale alespoň bronzu a stříbra docela dost. A taky čtyři zlaté – Sonberk Riesling VOC 2017 s 95 body, polosuchý Dvě Tratě Ryzlink vlašský 2017 Mikrosvín Mikulov taktéž 95 bodů, polosuchý Terroir Moravia „Za Cihelnou“ Ryzlink Rýnský 2017 Zámecké Vinařství Bzenec znovu 95 bodů a konečně sladký Tramín červený 2017 od Znovínu Znojmo s 96 body. Jo a abych nezapomněl i dvě platinové a 97 bodů, pro Riesling Noble Rot 2017 od Sonberku a slámový Ryzlink rýnský 2015 od Vinných sklepů Lechovice. Naše rýňáky bodují, zajímavé! Celkem má nějakou frčku 141 lahví. Pobavilo B/V Vinařství, které soutěž masivně „zaspamovalo“ vzorky a nějakou nálepku má u 26 vín (většinou bronz nebo pochvala), tak trochu komicky působí pohled na řadu Ryzlink Rýnský Pozdní Sběr Lot 1826, Ryzlink Rýnský Pozdní Sběr Lot 1827, Ryzlink Rýnský Pozdní Sběr Lot 1828… :-) Ovšem podobnou hromadu vzorků poslali i na MUNDUS VINI v Německu nebo AWC Vienna. Prostě nálepky na lahvích asi furt prodávají a jsou relevantní marketingovou strategií.

Šumíme s Danger a Efecte

Před pár dny jsem konečně otevřel nový ročník hitovky od Milana Nestarce (web), co si budeme nalhávat super úspěšně v zahraničí nejen díky obsahu lahve ale i vinětě, DANGER 380 Volts 2019. Viniční směs Neuburské, Müller Thurgau a Muškát kvasí společně ve velkých starých sudech a dojíždí v lahvi, ale pet nat tomu říká nerad. Je to spíš decentně perlivé a vyloženě živé, žádné exploze když láhev brutálně nepodchladíte :-) Nefiltrované, neodstřelené, nesířené a pod korunkovým uzávěrem. Opalizující žlutá barva, na úvod hodně pěny a pak spíše uměřené perlení. Čerstvé, lehce funky mladičce nemanipulovaně ovocné a florální, lehce divoké a svědčí tomu odvětrání, zábavné. Suché, živé, lehké, řízné, mírně nahořklé takovým tím způsobem co volá po dalším doušku, překvapivě dlouhé, nebezpečně snadno pitelné. Bavilo mne hodně. Nic vážného, ale extrémně osvěžující zábavná „párty“ věc.

Ota Ševčík verze 2019

Ochutnal jsem nedávno průřez kroupami zredukovaného ročníku 2019 od Oty Ševčíka (web) z Bořetic, jednoho z mých oblíbenců především pokud jde o poctivou moravskou Frankovku, viz i starší zápisky. Ota slaví úspěchy v kvalitních restauracích a v poslední době čím dál víc i exportuje, třeba takové Neuburské skončilo z podstatné části ve Finsku. A to jsem měl tu zemi dost rád! :-) Vinice má certifikovaně bio, ale nějak zvlášť to nikde neprezentuje. Do nového kamenného obchodu WineGeeka vinař dovezl a osobně představil osm vín, čtyři bílá, jedno macerované bílé a tři červeniska. Zatím jde o mladé kousky a vezmeme to ve zrychleném režimu. Každopádně bych si vybral.

Skvělé Beaujolais z révy vysazené v roce 1903

Vydal jsem se opět zkoumat mystérium staletých keřů, tentokrát s lahví Moulin-à-Vent „Vieilles Vignes de 1903“ 2016, klasického Cru Beaujolais ze sklepů Domaine Yohan Lardy. Třicátník Yohan studoval enologii v Beaune a pak prchnul do světa, nějakou dobu pracoval třeba pro biodynamické vinařství v Chile. V roce 2012 se ale přeci jen vrátil do domovského Beaujolais, kde rodina pěstovala révu už čtyři generace před ním, a podařilo se mu pořídit dva hektary především starých výsadeb. Postupně expandoval na současných zhruba osm ve Fleurie, Moulin-à-Vent, Chenas a Beaujolais-Villages. Základ tvoří Moulin-à-Vent s většinou v poloze Les Michelons, s půdou obsahující písek a tmavou a na mangan bohatou růžovou žulu. Ruční práce, ve vinici jen měď a síra (bio certifikaci nemá, jen od aktuálních ročníků bude HVE), přírodní hnojivo. Tohle víno jsou keře samozřejmě odrůdy Gamay, vysazené na podnožích Riparia Gloire právě v Les Michelons dědečkem předchozího majitele, v nadmořské výšce nějakých 300 metrů. Připraveno semi-karbonickou macerací v betonu, samozřejmě kvasí spontánně, bez přidaných siřičitanů. Školeno do roku ve starších burgundských sudech, lahvováno bez čiření a filtrace. Vína buď nesíří vůbec nebo jen minimálně (do 20 mg/l).

Barolo a Roero Arneis od Boschetti Gomba.

Tentokrát zase jednou zavítáme do Itálie, konkrétně Piemontu a ještě přesněji do města Barolo. Tam, ve vinici Boschetti, sídlí vinařství Cascina Boschetti Gomba (web). Rodinný podnik vede Sergio Gomba a na práci se podílí i dcera Stefania a další příbuzní. Zamlada se Sergio živil jako řidič náklaďáku, ale v roce 1977 se vrátil k rodinné tradici a v Langhe pořídil vinici a sady lísek (tradiční to produkt oblasti, však je odtamtud Nutella). V roce 1991 přidal farmu přímo v Barolu, postupně k ní dodal a osázel pár dalších hektarů až expandoval na současných zhruba dvacet. Nové vinařství, přímo ve na vrcholu kopce ve vinici Boschetti která se tak dostala i do jména podniku, začali budovat v roce 2003 a časem k němu přidali u ubytování. Ročně připraví asi 200 tisíc lahví, z toho 90 tisíc je Barolo a další Dolcetto, Nebbiolo dalších apelací, Barbera, Roero Arneis (i šumivé!) a Moscato. Ochutnal jsem tři Barola výtečného ročníku 2015 a jedno bílé.

Tři vermuty od Bodegas Lustau

Už je to čtyři roky, co jsem se tu rozepisoval o novince v sortimentu Bodegas Lustau (web), jednoho z mých oblíbených producentů sherry. Byla to výtečný červený vermut. Od těch dob jsem se tu věnoval několika dalším vermutům, nedávno konečně i domácím, a teď pořídil od Lustau jejich kompletní aktuální nabídku. Krom červeného totiž přišli i s bílým a růžovým. Ve všech případech jde o vermuty výrazně sladké a s alkoholem 15 %, ale především postavené na klasických sherry. Ovšem netřeba čekat nějaké divokosti, dalšími složkami jde o celkem běžnou záležitost a je to myslím povedená „barová klasika“ :-)

Milovníci vína v ČT, výsledky Concours Mondial v Brně, kouř na hroznech a sklizeň v Champagne

Česká televize začala vysílat nový pořad o víně Milovníci vína, další z projektů, které pro ně připravil Jaroslav Berka (např. Kouzelné bylinky). V celkem 16 dílech, odvysílané jsou zatím dva, se budou snažit přiblížit svět vína z různých jeho stran – rok ve vinici (kterým provází Jaromír Gala), odrůdy a regiony, ale i správná konzumace, skladování a věci okolo. V pořadu se objeví pár známých a profláklých domácích vinařských osobností, zahraniční cesty za vínem navštíví opravdu špičkové producenty a i na domácí scéně se natáčelo na zajímavých místech. Soudě podle odvysílaných dílů se na to kouká dobře, vizuální stránka je velmi nadprůměrná. Teda u některých rozhovorů a křečovitých slovních výměn šustících papírem mi trochu cuká v koutku a určitě by se našlo pár věcí, které bych třeba viděl jinak nebo s nimi nesouhlasil, ale vlastně se bavím dobře a těch 25 minut týdně asi i nadále investuji :-)

Les Deux Albion a Gosset Excellence

Už je to nějakých osm let, co jsem tu psal o vinařství a několika vínech od Château de Saint Cosme, známého historického vinařství z Gigondas. Od těch dob jsem měl kupu dalších, povětšinou na velkých degustacích dovozce 1er Wines & Spirits, včetně elitního Gigondas, a bavilo mne to dost. Ale doma a v restauraci se opakovaně vrátil především k jejich Côtes du Rhône rouge „Les Deux Albion“, tam byl poměr ceny a kvality pro mne nejzajímavější. Už delší dobu jsem víno ovšem z nějakého důvodu neměl, až teď o víkendu ročník 2017. Směs z poloviny Syrah a pak s klesajícím podílem Grenache, Carignan, Mourvèdre a Clairette ze třech různých villages v Côtes du Rhône – Plan de Dieu, Saint Maurice a Cairanne. Vše už certifikovaný bio režim. Spontánní fermentace celých hroznů v betonu, společně postupně všechny odrůdy, a zrání v kónických dřevěných tancích a betonu rok a půl. Tmavá barva. Zrale tmavě ovocné, poměrně intenzivní, hlubší, s výraznou pepřově kořenitou linkou, pečeným masem a černou olivou. Intenzivní, plné, hutnější (patnáct procent alkoholu je poznat, ale neruší) a poměrně koncentrované, s dobrou kyselinou, s tmavou ovocností, dlouhé a strukturované, kořenité, s výraznějšími tříslovinami. Mladistvé a bude určitě slušně zrát, v rámci kategorie „jen“ Côtes du Rhône hodně nadprůměrné. Na mne možná tentokrát až trochu obludka, ale… vypili jsme s chutí :-)

Vermell, Cullerot a Parotet 2018

Rok se sešel s rokem a opět jsou tu nová vína od mého oblíbence Celler del Roure. Vše potřebné se dozvíte v loňském článku a případně na odkazech z něj vedoucích :-) Vinař se nově snaží červená vína trošku odlehčit, ročník 2018 mu v tom každopádně byl nápomocen, byť krom nižšího alkoholu byla třeba i výrazná selekce hroznů. Základní červené Vermell 2018 je opět dominantně Garnacha Tintorera a k tomu Mandó a Monastrell, bio certifikace, ve velkých amforách do půl roku. Jako i další vína burgundská láhev, kovová záklopka a celokorek. Trochu tmavší rubínová barva. Čerstvá, svěží, decentně červeně ovocná a především florální aromatika. Suché, čisté, šťavnaté, relativně lehkonohé, lehce svíravé, třísla spíše méně, přímější, snadno pitelné, jasně volá po nižší teplotě. Příjemné a skvěle pitelné víno, ale u starších ročníků jsem měl přeci jen komplexnější dojem. Někdy jsem je připodobňoval ke Cru Beuajolais, tohle spíš „jen“ k village :-) Ale ve Wine Advocate má RP 91+, víc než starší ročníky, tak nevím. Doporučená maloobchodní cena po lahvi u nás je 250 Kč :-)

Riesling z Kamptalu a „oranžový“ z Mosely

Vinařství Allram (web) z Kamptalu se pomalu ale jistě propracovalo mezi jedny z tamních hvězdných producentů. A to nejen díky výborným vínům z  Erste Lage Heiligenstein, Gaisberg a Renner, ale i pro vyloženě parádní „základní“ veltlíny a ryzlinky. V uplynulých měsících jsem opakovaně měl výborný vyvážený bohatší Grüner Veltliner Hasel 2018 a především Riesling Strass 2018. Ručně sbírané hrozny, krátká macerace, spontánní fermentace a zrání pouze v nerezu několik měsíců na jemných kalech. Pistole se šroubovým uzávěrem. Světlejší citronová barva. Čerstvé energické ve vůni a od prvního přivonění napovídá, že víno bude říznějšího stylu. Ovocnost do meruňek a citrusová linka, mineralita a dotyk petroleje. Suché, středně plné, čerstvé s výraznou říznější kyselinou volající po troše tučného masa ale vyvážené, štíhlejší, se skvělou pitelností, velmi fajn klasika. Měl jsem v rámci akce u Kupmeto, aktuální běžná cena po lahvi 370 Kč.

Kosmokulturní GSM(C) směs a nesířené Nebbiolo

Z cosmoculture od Domaine Viret z Côtes du Rhône už jsem tu v minulosti představil tři červená vína – Solstice Rouge 2014 a Energie 2018, v článcích se o vinařství a jejich přístupu něco dozvíte, a Fratis 2016 ze spolupráce s Fredem Nigerem z Domaine de l'Écu. Dnes se mrkneme na kousek z vinařství možná nejoblíbenější, Renaissance 2015, a jedno z vín, které dala Klára Kollárová na svůj degustační seminář o naturálních vínech ve Vinografu. Jde o spontánně fermentovanou směs odrůd Grenache, Mourvèdre, Syrah a Carignan ze starých keřů na jílu a vápenci. Delší macerace, měsíc až měsíc a půl. A poté školeno více než dva roky v betonu a lahvováno bez úprav, celková síra přirozeně (nepřidaná) jen 13 mg/l. Nic odebráno ani přidáno, neovlivněno dřevem.

Naturální španělská frankovka a bezva bubliny

Dneska si připomeneme víno, o kterém jsem tu psal v minulosti už opakovaně, jen v aktuálně nabízeném ročníku. Ale stejně, když ho hodím třeba na sociální sítě, vždy vzbudí pozornost. Ono mám obavu, že kteroukoliv ze stories na Instagramu asi vidí víc lidí, než čte články tady, co naděláte. Je to frankovka, což není nic neobvyklého, ale ze Španělska! A jako bonus úplně nesířená a z eko produkce. F. Schatz (web) a Acinipo 2014. Článek detailně o dřívejším ročníku je tu, a dalších kouscích z vinařství pak tady. U aktuálního ročníku se vlastně nic nezměnilo, pokud jde o zpracování. Alkohol 14 %, bordó láhev, kovová záklopka celokorek. Tmavší trochu opalizující barva, docela dost depotu. Voňavější, červené až tmavé ovoce, kořenitá (kompletní směs na smetanovou omáčku z divočiny) a trochu herbální linka, trochu kamenité, lehce funky a s již známkami nazrávání a s tím související komplexitou. Čerstvost a energie a zároveň teplo a zralé plody. Suché, šťavnaté, čisté, s výraznější kyselinou a zároveň sladší ovocností, středně plné, vyvážené, s již trochu ohlazeným tříslem. Dobrá délka, naprosto čisté, zrale ovocné, zajímavé, zábavné. I třetí den v jen zašpuntované lahvi v 12-14˚C bez známek upadání a výskytu všemožných podivností, které naturální nesířence občas provázejí. Výborná věc z nabídky BioSueňo.

Zemřel Alain Voge, 1er Cru Pouilly-Fuissé, Meunier od Billecart-Salmon a další novinky

Ve věku 81 zemřel Alain Voge, jedna z vinařských legend, zásadní postava severní Rhôny a člověk, který se masivně zasloužil o pověst svahů apelace Cornas a zachování vinic na místech ohrožených výstavbou. Extrémně talentovaný vinař, ač bez formálního vzdělání v oboru, a také více než obratný obchodník, jehož vína v průběhu více než půlky století zaplnila vinné lístky těch nejlepších restaurací a stala se jedním z etalonů kvality, kterých Cornas může dosáhnout. Ovšem nelze zapomínat ani na apelaci Saint-Péray, i k té se mu podařilo přitáhnout mnohem větší pozornost a připravit zde vína výjimečné kvality.

Skvělé Albariño Alberto Nanclares

Pokračuji ve zkoumání různých podob odrůdy Albariño, tentokrát jsem vyzkoušel kousek z vinařství Nanclares y Prieto. Samozřejmě Španělsko, Galicie a oblast Rías Baixas, konkrétně pak podoblast (ke které nějak přirozeně inklinuji a vína odtamtud mne zaujala asi nejvíce) Val do Salnés. Alberto Nanclares původně vůbec nezamýšlel dělat víno, ale od roku 1997 si zkusmo trochu hrál (s vinařstvím v garáži, klasika), vína lidem chutnala a v roce 2001 začal expandovat a věnovat se vinaření naplno. V roce 2015 se k němu přidala Silvia Prieto, dnes vinařství dělá, čistě ve vinici i ve sklepě, ke sto tisícům lahví. Primárně různé podoby (odlišné terroiry, stáří keřů a způsoby vinifikace) Albariña a k tomu trochu červeného, z kolaborace s bio vinařem v Ribeira Sacra. Kvašeno spontánně každá parcela zvlášť, lahvováno s velmi omezeným sířením bez čiření a filtrace. Cílem jsou seriózní bílá s potenciálem zrání.

Nesířený Poulsard a povedená cava

Zklamání někdy přichází na nečekaných místech. Domaine André et Mireille Tissot, které vede špičkový biodynamik a perfekcionista z Jury Stéphane Tissot, je jedním z mých velkých oblíbenců, viz i report z návštěvy vinařství a mnoho dalších článků zde na blogu. Ujíždím hlavně na jejich bílých, ať už tradičně pod závojem nebo z dolévaných sudů, a bublinách, ale měl jsem o nich i povedená červená. Tentokrát jsem otevřel Poulsard 2016 Vieilles Vignes. Jde o selekci starých keřů z jílovitých půd výborných poloh Les Bruyères, La Vasée a La Mailloche, tři měsíce macerace ve starších foudres a dále zrání tamtéž, bez filtrace a nesířené. Klasická jurská láhev, kovová záklopka a celokorek. Světlejší rubínová barva, lehce zakalená. Divočejší, trochu bezsirně funky na úvod, vzletně červeně ovocité, lehce zemité, rustikálnější, masité, s trochou lékořice, zábavné. Suché, lehkonohé, živé a šťavnaté v chuti, snadná pitelnost, zajímavá struktura, i přes lehkost znatelné třísloviny a zajímavě „zrnitý“ projev. Dost povedené. Nechal jsem si polovinu vína na druhý den, abych sledoval vývoj, a bohužel se naprosto rozpadlo do nepřijatelné a nepolknutelné myšiny. Brrr. A přitom těch pár hodin po otevření bylo tak fajn!

Výborné kalifornské pinoty od Hirsch Vineyards

O vínech z Kalifornie se zde příliš nezmiňuji. Chutnám/piju je minimálně a vyloženě pozitivní dojmy se také nedostaví zrovna vždy. Že mne bavil třeba Grgich nebo Peter Franus jsem tu psal, o obrovském nadšení z vín Continuum Estate (když pominu ceny, ze kterých se protáčí panenky) nevím proč ne. Každopádně jsem si před dvěma lety udělal radost nákupem dvou lahví od Hirsch Vineyards (web) a konečně obě dvě vypil a mohu se podělit o dojmy. Hirsch je vinařství tak jak mi přijde normální – čistě obdělávané vlastní vinice a ve vlastním provozu připravená vína z vlastních hroznů (výjimečně do základní řady občas něco dokupují z okolí, do desetiny hroznů). Zní to automaticky, ale (nejen) v USA opravdu není. Lokalitou jsme Sonoma, asi dva kiláky od pobřeží u tektonického zlomu San Andreas, dnes spadají pod Fort Ross - Seaview AVA.

Fajn Manzanilla a chutné Clàssic Penedès bubliny

Čekání na výsledky Covid testu dětí (negativní, uf) jsem si krátil lahví od Bodegas Rey Fernando de Castillo (web), skvělého producenta sherry. Pod tímhle jménem se vždy vyskytovala kvalitní vína, ale poslední dvě dekády je to ještě lepší. V roce 1999 vinařství a jeho solery koupil v Norsku narozený Jan Pettersen, přidal k tomu výtečné kousky od almacenisty jménem José Bustament a zaměřil se na top vína (a brandy, octy a dělají i vermut a likéry, ale objemem produkce je to normální střední podnik), byť mají i „střední“ řadu běžných ač obvykle nadprůměrných kousků. Nevěří na VOS/VORS značení, i přesto že některé jejich věci jsou 30+ let tak tam tohle nenajdete. Vína při lahvování netrápí nějak drastickou filtrací a úpravami, ale mají i vyloženě En Rama kousky. V minulosti jsem tu o pár jejich vínech už psal, tentokrát pil Manzanilla Classic, čisté Palomino Fino z polohy Balbaino, v soleře zhruba tři roky. Lehce slámová žlutá barva. Klasická, pikantnější vůně, se slanou linkou, trochou mandlí, citrusové kůry a až jakoby dotykem petroleje. Úplně suché, poměrně výrazné, s překvapivě výraznější kyselinou, docela dlouhé. S lehkou nahořklostí a slaností. Slušný kousek báječný k jídlu. Ale přiznám se mám v téhle cenové kategorii jiné favority, viz starší články k tématu sherry :-)