Náhodou jsem zároveň otevřel dvě vína, který vinětami vypadají tak nějak příbuzně, i když vůbec nejsou. Tedy… v obou případech jde o produkci z ekologicky/biodynamicky vypěstovaných hroznů s nízkým nebo dokonce nulovým obsahem přidaných siřičitanů a o základní „chlastací“ vína jednotlivých producentů. A začneme ve Francii. Marcel Lapierre je jméno v naturálních kruzích skloňované s velkou úctou a jeho Beaujolais, především pak apelace Morgon, patří k legendárním vínům. Dnes vinařství vede Mathieu Lapierre a kvalita vín rozhodně neupadá, stylově se nic nezměnilo. Já otevřel jejich prosté Vin de France Raisins gaulois 2019. Povětšinou je to ale z mladých výsadeb s větším výnosem v cru Morgon, čisté Gamay. Karbonika, nerez, lahvováno brzy v zimě a pod šroubovým uzávěrem s trochou zasíření (celková do 45 mg/l). Tmavší barva do fialové, ne vyloženě hluboká. Čerstvé, mladistvé, přímě čerstvě ovocné, červené ovoce směrem k tmavšímu, trochu kamenité, snadno přístupné ale má to i nějakou hloubku. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny, přímější ale fajn struktura, výtečná ovocnost opět na pomezí tmavého a červeného ovoce, pitelnost, lehce mandlička v závěru. Svědčí tomu nižší teplota. Bavilo, pilo se skvěle. Jako jasně, ze 10€ (cena ve Francii, k tomu ještě doprava) koupím vína, co mi asi dají víc. Ale láhev fakt mizela velmi rychle a to je vždy dobré znamení :-)
A popojedeme do Španělska, do Avinyonet del Penedès, k Celler Mas Candí. Nedávno jsem tu znovu psal o jejich bublinách, které piju pravidelně (a jsou součástí jednoho balíčku vín z preventivně zrušené Družstvo párty, společně s kupou dalších super věcí, je tam dokonce jedna krabice raritek volná ještě). Jedou v biodynamice, ale krom „běžné“ produkce mají i řadu vyloženě „naturálních“ vín bez přidaných siřičitanů. U kterých jsem bohužel narazil i na problematické lahve. Říkám lahve, protože další stejného vína a stejné šarže bývají v pohodě. Trochu to zamrzí právě proto, že ty bezproblémové lahve bývají opravdu zábavné chutné pití. Takhle jsem měl nedávno jejich Tinc Set, což je v podstatě dnešní víno ale v pet nat podobě, s šílenou myšinou. I u tichého Tinc Set Baudili jsem se setkal s myšákem a zároveň je to víno, které dostanete v zahraničí i ve špičkových barech a restauracích po skle, takže se to snad naděje nějak často %-) Ročník 2018 je půl na půl Xarel·lo a Macabeu z vinic v jejich kontextu spíše mladších, 10 až 25 let, na jílu a vápenci. Spontánně fermentováno v nerezu, obě odrůdy dohromady, a tam asi půl roku na kalech zrálo, lahvováno bez síření (celková přirozená je pod 10 mg/l). Burgundská láhev, kovová záklopka, DIAM korek. Barva do slámové. Čerstvá, pikantnější, hlavně florální vůně s trochou žlutých peckovin. Jasmín a sušené bylinky, decentně směr „vybublaná cava“, minerální linka. Suché, čisté, fajn kyseliny a šťavnatost, lehce toastové, bylinky, bezva pitelnost. Zábavné, chutné, nic složitého ale ne jednoduché. I tohle baví. Oproti Raisins gaulois má dovozce, BioSueňo.
