Už je to čtyři roky, co jsem se tu rozepisoval o novince v sortimentu Bodegas Lustau (web), jednoho z mých oblíbených producentů sherry. Byla to výtečný červený vermut. Od těch dob jsem se tu věnoval několika dalším vermutům, nedávno konečně i domácím, a teď pořídil od Lustau jejich kompletní aktuální nabídku. Krom červeného totiž přišli i s bílým a růžovým. Ve všech případech jde o vermuty výrazně sladké a s alkoholem 15 %, ale především postavené na klasických sherry. Ovšem netřeba čekat nějaké divokosti, dalšími složkami jde o celkem běžnou záležitost a je to myslím povedená „barová klasika“ :-)
Blanco mne nakonec bavilo vůbec nejvíc. Báze je suché Fino a sladké Moscatel sherry, zbytkový cukr 144 g/l. Krom obligátního pelyňku je v tom i hořec, heřmánek, rozmarýn a majoránka. Slámová barva, intenzivní efektní vůně, sladší ale krásně okořeněná. Rozmarýnem a majoránku poznáte snadno a fakt tomu svědčí, slabší povahy si napíší do poznámek místo majoránky tymián a pak se u technického listu stydí :-). Do toho lehce mořská linka a podběl, sympatické! Plnější, výrazné, s parádní hořkou linkou, lehce oříškové, sladké ale je tam i nějaká ta kyselina a díky hořkosti působí vyváženě, delší. A tak nějak ve mně vyvolává touhu začít si hrát s tonikem, ginem a dalšími zábavnostmi a míchat :-)
Rosado je v základu též Fino a Moscatel, ale k němu též Tintilla de Rota. Což je jedna z výjimek potvrzujících pravidlo o pouze třech jerezských odrůdách :-) Tahle plně lokální modrá skoro vymizela a nemá oporu v apelačních předpisech, ale v oblasti je tradiční a několik vinařství, s Lustau a González Byass v čele, se ji snaží oživit. A docela se jim to daří. Do Rosada šel krom pelyňku a heřmánku také muškátový oříšek, kardamom a vanilka. Výsledek je lososově růžový s naoranžovělými odlesky. Pěkná kombinace sladkosti evokující až jahody, do toho sladce kořenité. I v chuti sladké (145.5 g/l), hutnější a oblejší, jemně kořenité, ovocné… ale tak nějak… trochu utahanější. Možná to dělá o trošku méně kyseliny, spíše ale ona sladkost aromatu podporující „ulepenost“. Samotné mne tolik nebavilo, s tonikem přiznám se také ne.
Rojo je postaveno na suchém klasickém Amontillado a velmi sladkém Pedro Ximénez sherry. Krom pelyňku je doplněno především o koriandr, hořec, šalvěj a pomerančovou slupku. Cukr zde nejvyšší, 155 g/l. Mahagonová hnědá barva, nejvíce připomíná cream sherry s velkým podílem PX. Příjemná ovocná vůně, sušené ovoce, uzená švestka, do toho kořenitost, lehce oříškové, šalvěj, citrusová linka. Sladké, ale ne hutné a dobře zvládnuté a vyvážené, s oxidativní linkou, příjemná hořkost a oříškovost, citrusová kůra, skvěle se to pije, fajn délka. Výborná klasika.
