O vínech z Kalifornie se zde příliš nezmiňuji. Chutnám/piju je minimálně a vyloženě pozitivní dojmy se také nedostaví zrovna vždy. Že mne bavil třeba Grgich nebo Peter Franus jsem tu psal, o obrovském nadšení z vín Continuum Estate (když pominu ceny, ze kterých se protáčí panenky) nevím proč ne. Každopádně jsem si před dvěma lety udělal radost nákupem dvou lahví od Hirsch Vineyards (web) a konečně obě dvě vypil a mohu se podělit o dojmy. Hirsch je vinařství tak jak mi přijde normální – čistě obdělávané vlastní vinice a ve vlastním provozu připravená vína z vlastních hroznů (výjimečně do základní řady občas něco dokupují z okolí, do desetiny hroznů). Zní to automaticky, ale (nejen) v USA opravdu není. Lokalitou jsme Sonoma, asi dva kiláky od pobřeží u tektonického zlomu San Andreas, dnes spadají pod Fort Ross - Seaview AVA.
David Hirsch zde koupil přes 400 ha území bývalé ovčí farmy a záhy, v roce 1980, zkusmo vysadil hektar révy. Od roku 1990 postupně přidával další a další. A než v roce 2002 rozjel přímo na místě vlastní vinařství, tak se jeho hrozno prosadilo ve vínech různých známých producentů (Kistler, Littorai, Williams Selyem, Siduri a další… na lahvích i dnes často přímo uvádějí původ v Hirsch Vineyard), od kterých postupně sbíral zkušenosti a v průběhu let upravoval hospodaření. Blok, který pro Teda Lemona z Littorai obdělávali plně ekologicky, se ukázal natolik kvalitní, že postupně přešli na stejný přístup všude. Od 2011 jedou dokonce v biodynamice, od 2014 komplet na všech vinicích včetně sadů, byť bez certifikace. Zaměřují se téměř exkluzivně na Pinot Noir, mají jen trošku Chardonnay ze kterého dělají jediné víno. Na jejich webu najdete mapku jednotlivých bloků a naprosto detailní informace o jednotlivých výsadbách – podnože, klony, spony… :-)
I zpracování je v pohodě. Ruční sběr, selekce na vinici a znovu při příjezdu do vinařství. Mají zásobu otevřených kádí různých velikostí a každý blok fermentují separátně. Částečně používají celé hrozny, dle polohy a ročníku. Vyhýbají se čerpadlům, zrání je ve francouzských dubových sudech, bez přetáčení až do finálního lahvování. Bez filtrace a čiření. Lahvují separátně specifické terroir a selekce, některých vín jsou jen stovky nebo nízké tisíce lahví (celková roční produkce se pohybuje znatelně pod sto tisíci lahvemi). Vůbec se nebojí vín s nižším alkoholem (alespoň z dnešního pohledu), třeba jen 12.5 %, a uměřenějšího projevu. Ostatně jsou jedni z těch, kteří se angažovali a byli zakládajícími členy asociace In Pursuit of Balance.
San Andreas Fault Estate Pinot Noir 2013 je jakousi sumarizací jejich poloh, konkrétně je v tomhle ročníku 24 z 61 bloků co mají, a tvoří základ jejich nabídky a přes polovinu celkové produkce. Burgundská láhev, silná kovová záklopka, celokorek. Tmavší pěkná rubínová barva. Výraznější trochu sladší spíše červená ovocnost a na úvod docela výrazně znát dřevo, postupem času s pořádným rozdýcháním čerstvější peckovinová ovocnost. Suché, výraznější, středně plné, poměrně expresivně ovocné ale nic přestřeleného, velmi fajn kyselina, slušně postavené, s měkčím tříslem, velmi dobře pitelné. S potenciálem se dál vyvíjet a spíš „evropského“ střihu. Povedené.
Reserve Estate Pinot Noir 2013 je výrazně omezenější produkce, jde o selekci nejstarších výsadeb a nejlepších sudů (ve výsledku asi třetina nových). Opět burgundská láhev, silná kovová záklopka a celokorek. Nijak tmavá rubínová barva. Červeně peckovinový, komplexnější pinot se sympatickou kořenitou a florální „konopí“ linkou a jistou lehkostí. Suché, šťavnaté, středně plné, sladkost ovoce, černé třešně, bezva kyseliny, velmi solidní struktura, sladší ale zřetelné třísloviny, stále dost mladistvě působící. Seriózní, klasický pinot, který naslepo klidně pošlete někam k Vosne-Romanée a při odhalení lahve se zastydíte :-) Bavilo velmi.
Obě vína jsem tenkrát pořídil u VinoVinoVino a ještě loni bylo v ceníku, byť dráže než dříve. Ceny… milovníka klasických burgundských pinotů nijak z rovnováhy nevyvedou, San Andreas přes šestnáct stovek, Reserve něco přes dva tisíce. A to, věru, není zrovna málo.
