Poctivá Frankovka a Carignano ze Sardinie

Na Jiřího z Poděbrad nedávno otevřela nová restaurace U Tellerů, která krom výborně ošetřené plzničky nabízí i velmi zajímavý vinný lístek. Dost překvapivě dokonce po skle se na něm objevila Soproni Kékfrankos 2012, základní ale již starší frankovka od vinařství Peter Wetzer (viz třeba tento starší článek). Čistě vedené vinice, v tomto případě hrozno z poloh Kohlenberg a Harmler a tedy mixu půd (vápenec, jíl, ale i spraš a štěrk). Ruční sklizeň, spontánní, fermentace a školení ve starých maďarských dubových sudech, lahvováno bez filtrace. Tmavá barva. A tmavší i v ovocnosti, do peckovin jako švestky, pocitově „tvrdší“ vůně, kamenitá, stále dost čerstvá s trochou kořenitosti a zemitosti. Suché, šťavnaté, svíravé, peckovinové, slušně dlouhé, stále mladistvě působící, hezky strukturované a delší. Pěkná poctivá frankovka!

Fantastické Flaccianello 2015

I když to tak možná nevypadá, tak ke slavným (a s tím bohužel souvisí i drahým) vínům se vlastně nedostávám zas tak často. Práh bolesti, kolik jsem ochoten za flašku utratit, mám určitě nastaven o dost výše, než je tu obvyklé, ale lahve za několik tisíc kupuji naprosto výjimečně a obvykle jako reakci na degustaci, kdy mne takové víno pošle do kolen. Každá příležitost rozšířit si obzory něčím výjimečným se tak samozřejmě počítá. Když kamarádi na oslavu narozenin otevřeli na zahradě magnumku legendárního vína od Fontodi ze srdce Chianti Classico, Flaccianello della Pieve skvělého sic mladého (tuplem pro magnumku) ročníku 2015, a pochlubili se na sociální síti, začal jsem dělat psí oči a nakonec dostal přes dvě deci odlité do lahvičky :-) Flaccianello jsem v minulosti chutnal pouze v „homeopatických“ vzorcích a upřímně se na těšil, až si ho vyzkouším pořádně.

Zase jednou fantasické Chardonnay z Jury

Mám slabost pro bílá z Jury, nejen ta tradiční dozrávaná pod kvasinkovým závojem, ale i „moderní“ po burgundsku připravená v běžně naplněných a dolévaných sudech. A pokud jde o špičkové tamní Chardonnay, tak nedám dopustit na Domaine André et Mireille Tissot aka Bénédicte & Stéphane Tissot. Stéphane je z mého pohledu jedním z nejlepších tamních vinařů a jeho biodynamická doména patří mezi špičku nejen v Juře, ale celosvětově. Ostatně jsem tu o nich psal mnohokrát, včetně reportu z návštěvy vinařství. Už jejich základní tiché Chardonnay, nazývané nyní Patchwork, je parádní a pravidelně pár lahví doma mám, skvělé jsou veškeré bubliny a v sudu školené blanc de blancs BBF legendární. A pak jsou tu šardonky dělené podle podloží a různé specifické polohy, velká vína. Já naposledy otevíral Arbois Chardonnay „Les Graviers“ 2016, tedy již mírně uleželý kousek z vinic na vápenci, v sudech dva roky, lahvováno bez velkých úprav a jen minimálně sířeno.

Podzimní posezení s Le Gay z Pomerolu

Ročník 2007 v Bordeaux nebyl… z těch velkých, to si asi nemusíme nalhávat. V rámci en primeur degustací jsem si přesto vybral pár běžnějších vín na brzké pití, ale zaujalo mne i několik lepších kousků. A tak mi ve sklepě skončil Pontet Canet, La Confession a také Château Le Gay 2007 z Pomerolu (neplést s mnoha dalšími château a doménami stejného jména jinde), které mne v mladičké nehotové podobě nadchlo určitě nejvíce. Tohle vinařství mělo pár „legendárních“ vín ve čtyřicátých a padesátých letech, ale pak poněkud upadlo. V ročníku 2008 mu dal Parker extrémně vysoké hodnocení a zájem o château hodně nakopl. Důvodů nového úspěchu, krom toho hlavního v podobě zřetelně rostoucí kvality, bylo ale samozřejmě více.

Degustace Domaine du Pélican

Letošní rok jsem zrovna moc degustací neabsolvoval, ale pár kousků na články ještě v záloze mám. Jednou z posledních, než se vše opět zhroutilo, byla přechutnávka devíti vín od Domaine du Pélican ze sortimentu dovozce Domaine R&B. Před více než čtyřmi lety jsem o tomhle jurském vinařství s „tak trochu“ burgundskými kořeny psal obsáhlejší text, po dvou letech se k nim vrátil na degustací pěti vín a dnes se mrkneme na pár dalších. Burgundské vlastnictví se poněkud projevuje na cenové politice, na poměry Jury jsou ty lahve relativně drahé a upřímně v kontextu vín podobné kvality od jiných skvělých vinařů možná až příliš. Ale to je můj problém, prosadit se na světovém trhu a být vyprodaní jim to nekomplikuje, značka Marquis d'Angerville má svou nespornou sílu :-)

La Carlina a efektní Barolo

Dovozce Víno pro Vás teď jede „měsíc odrůdy Nebbiolo“, na podzim se hodí a trochu jako reakci na výborné výsledky v Prague Wine Trophy. Už jsem se o tom zmiňoval a také o tom, že jsem měl možnost přechutnat stejná vína jako profesionální komise a udělat si vlastní názor. Nejprve jsem tu měl článek k trojici vín z Cascina Massara di Burlotto, pokračoval jsem zápiskem Čtyřikrát Nebbiolo / Barbaresco La Ca' Növa a dnes to bude La Carlina (web) s vinařstvím a vinicemi v Grinzane Cavour. Už jsem se tu o nich zmiňoval v minulosti a i tentokrát se mohu vrhnout rovnou na degustační poznámky. Obě vína nabízejí dost efektní zážitek ve dvou hezky odlišných podobách.

Povedené „základní“ červené burgundské

Že by prestižní apelace měla nabídnout skvělý zážitek, to se tak nějak očekává. Ale vlastně jsem ještě nadšenější z vín kategorie základní (s jistou rezervou…), která dokáží nadchnout. Tak třeba Domaine Pierre Girardin a jeho Bourgogne Pinot Noir „Éclat de Calcaire“ 2018. Pierre-Vincent Girardin (syn známého Vincenta Girardina) je vinař mladý a první jeho ročník byl vlastně teprve 2017. Vinařství je moderní provoz na výjezdu z Meursaultu na Puligny-Montrachet a zřetelně drahý, trochu technicistně precizně působící. Nešetřilo se na ničem, včetně na míru dělaných a přesně dle požadavků toastovaných sudů nezvyklého objemu 456 litrů od François Freres. Všechna vína jsou v zavoskovaných lahvích se špičkovými dlouhými korky testovanými na TCA. Červená vznikají typicky s nějakým dílem neodstopkovaných hroznů a s jemnější extrakcí, lahvují se bez čiření a filtrace a s minimálním sířením.

Lehčí frankovky z Mátry a Bořetice

Otevřel jsem nedávno záhadně založenou a teprve nyní objevenou láhev od maďarského vinařství H², rozepisoval jsem se o nich u jiného kousku před rokem a půl. Falubor 2016 je čistá Frankovka z tratě Külső-Puszta, z asi třetiny celé hrozny, fermentace a macerace asi dva měsíce, zrání půl na půl nerez a starší malé dubové sudy. Bordó láhev, plastová záklopka, DIAM korek. Světlá rubínová barva. Příjemná, vzletná, červeně peckovinově ovocná vůně, jemně kořenitá, moc příjemná. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny, lehkonohé a velmi snadno pitelné, útlejší ale ne tenké, vyvážené, opět hlavně červená ovocnost a sladší „vánoční“ kořenitost v závěru, tříslovin nepříliš. Takové vyloženě milé pití. Mělo v nabídce Vinorum za něco lehce přes dvě stovky. Klidně bych zkusil nový ročník, kdyby se objevil :-)

Pichler bez Smaragdu, netopýři a česnek, Passalacqua, 100+ bodů, falešná Sassicaia

F.X. Pichler, špička Wachau a určitě z jedno z tamních jmen vůbec nejznámějších, vystupuje ze sdružení Vinea Wachau Nobilis Districtus. Od letošního ročníku tak na jejich vínech přestanou používat oblíbená označení Steinfeder, Federspiel či slavný Smaragd. Správně poznamenávají, že celé tohle rozložení vzniklo v době, kdy hrozno dozrávalo drobátko jinak, takže dneska není prakticky žádný problém mít Smaragd z libovolné vinice a v každém ročníku, zatímco lehký Steinfeder aby člověk pohledal. Navíc je Wachau nově dalším DAC regionem se vším, co k tomu patří, což bude další malý hřebíček do rakve zaběhlého systému…

Čtyřikrát Nebbiolo / Barbaresco La Ca' Növa

Podzimní plískanice, čas na Nebbiolo! Dnes si ušetřím práci, protože o všech vínech už jsem tu psal, jen v jiných ročnících. Začneme ve vinařství La Ca' Növa, základní info můžete najít v zápisku Třikrát Barbaresco od La Ca' Növa a take v Barbera a skvělé Nebbiolo od La Ca'Növa, já se vrhnu rovnou na degustační poznámky. „Základní“ Langhe Nebbiolo 2017 nabízí rubínovou barvu, nijak tmavou. Ve vůni zralejší červené ovocnost, čerstvá a s postupem času a vzduchu je to širší a „teplejší“, znát zralost a trochu vyšší alkohol, něco kořenitosti, lehce divočinka a živočišnost. Suché, čisté, slušně plné, svíravost a dost třísla, mladičké, se sladší červenou ovocností a delší. I přes třísloviny přístupné a dobře pitelné, sympatické poctivé červené s něčím navíc, které bude ještě zrát. A teď už tři podoby Barbaresca…

Dva výtečné ryzlinky z vinařství Korrell

Dnes se zastavíme v Nahe, na okraji Bad Kreuznach, ve vinařství Korrell. S mírným odkazem k mé aktuální úchylce zkoumání vín ze Španělska, odkud totiž rodina pochází. Pravda v Německu vinaří už na dvě stovky let, Martin Korrell je šestá generace vinařů a s manželkou Brittou obhospodařují na 30 ha vinic, vedených blízko organice ale zatím ne stoprocentně a tedy bez certifikace. Ve sklepě typicky delší ležení na kalech, pro ryzlinky teda nerez ale některá vína ve velkých (i menších) sudech. Marketingem trochu těží z trati Paradies, kdo by nechtěl vína z ráje, a lahve mají hodně výrazné efektní a draze vypadající viněty. Ale důležité je samozřejmě to co teče a leckterá jejich vína, ryzlinky především, se mohou směle měřit s německou špičkou.

Champagne Jacquesson Cuvée n° 735 Brut

Včerejší příspěvek o červeném jsem psal pod vlivem lahve od Champagne Jacquesson (web), skvělého vinařství sídlícího v Dizy a s vinicemi především v Avize, Oiry, Aÿ, Dizy a Hautvillers. Ve vinicích čistě, ve sklepě pečlivě a precizně, typicky s delším školením na kalech a ve dřevě. Dlouhodobě jedna ze šampaňských špiček, a to jak výjimečné dobrými neročníkovkami (sedmistovková řada, přesto že jich dělají 300+ tisíc lahví) tak víny ročníkovými a selekcemi ze specifických vinic. Právě na vlnu „terroirového“ Champagne naskočili docela brzy a inspirovali mnohé další. Já včera pil Cuvée n° 735 Brut, což je z 72 % ročník 2007 a zbytek rezervy (22 % 2006 a 6 % 2005). Odrůdově 47 % Chardonnay, 33 % Pinot Noir a 20 % Meunier z 1er a Grand Cru obcí, škole ve foudres a s batonáží co týden, lahvováno bez filtrace. Dozáž 3.5 g/l, odstřeleno v květnu 2011 (ale existuje i verze D.T. alias Degorgement Tardif, která ležela o dalších šest let déle). Tohle víno je myšleno spíš pro pití v průběhu pár let po uvedení na trh, ale zde musím říct, že delší archivace mu nijak neublížila. Možná se do nálady dnešních dní psát o šampaňském nehodí, ale… co už.

Skvělá Mencía otevřená moc brzy

Dnešní příspěvek píšu trochu pod vlivem trochu moc vína k obědu. Poslední den, kdy budou otevřené restaurace, bylo třeba využít. Ne každý věří, že za tři týdny bude možné jít si někam normálně sednout, to je vzhledem k současnému vývoji iluze. Možná v prosinci, kdo ví. Některé oblíbené podniky otevřou ale až na jaře, pokud vůbec. Tak to prostě je. Trochu „blbá nálada“. Možná i proto, že při snaze udělat hezkou fotku lahve, o které se chystám psát, jsem rozbil svou oblíbenou sklenku (už včera a za střízliva!). Fouknul vítr a spadla na ni ta dřevěná deska v pozadí. Moje debilita, co naděláte. Na fotce výše se již láhev topí v deci skvělého vína a Riedel střepů. Ale co už, hlavně že to víno je fajn a nerozprskla se celá láhev. Descendientes de J. Palacios Villa de Corullón 2015 si totiž rozhodně rozlévat po balkóně nezaslouží.

Vesnické Beaujolais a teplý život bez spánku

Mám rád Beaujolais a vyhledávám především serióznější poctivá cru, ale umím si užít i běžnější chlastací veselá vína. Louis Jadot (web), zásadní négociant a velké burgundské vinařství, je v nabídce rozkročeno po celé oblasti a samozřejmě nabízí i vína z Beaujolais. Má exkluzivitu na produkci Château de Juliénas, patří jim Château des Jacques v Romanèche-Thorins (viz starší článek z návštěvy, ale psal jsem o vícero jejich vínech) a v roce 1998 otevřeli vinařství Combe aux Jacques poblíž Brouilly, kde začali zpracovávat přímo hrozny a ne nakupovat už mošt či víno. Právě tam vzniklo i Beaujolais-Villages „Combe aux Jacques“ 2017, z hroznů z Lancié, Lantignié a také Régnié z velmi dobrého ročníku. Semi-karbonická macerace, jen nerez. Burgundská láhev, kovová záklopka, DIAM korek. Výraznější nafialovělá barva. Energická, čerstvě ovocná vůně, višně, sladší do jahod, dotyk lékořice. Suché, čisté, středně plné a šťavnaté, vlastně překvapivě koncentrované, s trochou tříslovin a lehkou svíravostí, výborně pitelné. S talířem uzenin, paštiky a sýrů super kombinace. Za 250 Kč u Kupmeto. V následujících dnech se od Jadota chystám na jednu trochu méně obvyklou záležitost, zůstaňte na příjmu :-)

Trocha pryskyřice neuškodí

Je to už přes pět let, co jsem se tu ve zkratce zmiňoval o tom, co je to vlastně Retsina. Jestli jsem od té doby ale chutnal jednu nebo dvě, tak to bude hodně. Až nedávno jsem měl možnost projet vzorky od naturálního vinařství Kamara (web) rodiny Kioutsoukisových. Dimitrios, vzděláním chemik který si ale doplnil vinařské vzdělání díky UC Davis, a jeho dcera Stavroula si také střihla enologii, na jedenácti hektarech v severním Řecku nedaleko Thessaloniki osázených tradičními řeckými odrůdami jedou úplně čistě (a certifikovaně bio) jen s přírodními prostředky a spoustou ruční práce. I ve sklepě bez aditiv, delší zrání na kalech, podstatnou část vín nesíří a nefiltrují. Přiznám se, že většina vín mí přišla „v pohodě“, ale nic co by mne vyloženě zasáhlo. Výjimku tvořila dvě s přidanou pryskyřicí a deklarovaná jako Retsina. Energické charakterní zábavní plně naturální Nimbus Ritinitis, asi týden macerované Assyrtiko spojující vyvážené zábavné „oranžové“, hodně bylinkové, středomořsky kořenité s nějakou tou pomerančovou kůrou a bezva pryskyřičnými tóny, skvělé. A pak „klasičtější“ (a trochu zasířená) Kamara Retsina 2019.

Zemřela Lucie „Lulu“ Peyraud née Tempier

Včera zemřela, v úctyhodném věku 102 let, kuchařka, vinařka a matka sedmi dětí Lucie „Lulu“ Peyraud. Pokud vám jméno nesecvaklo, možná vám bude bližší varianta za svobodna… Lucie Tempier. Společně se svým manželem byla zásadní hybnou silou, která učinila z Domaine Tempier (web) legendu Provence. A to nejen vínem, ale i pohostinností, které tohle místo nabízelo. Jejímu kuchařskému umění bylo věnováno nemálo stránek v časopisech i celá kniha. Lulu pomohla definovat apelaci Bandol jako takovou a samotné vinařství stále představuje etalon kvality tamních vín. Příběh Domaine Tempier je i součástí zásadní vinné knihy Adventures on the Wine Route Kermita Lynche, právě od něj jsem se smutnou zprávu dozvěděl.

Silné červené a základní bubliny od Albet i Noya

Při jednom chladném deštivém večeru jsem s přáteli (a doufám, že brzy nebudu muset psát „v domácí izolaci“) otevřel láhev od španělského bio(dynamického) vinařství Albet i Noya (web), červené z vrcholu jejich nabídky, La Milana 2016. Jde o směs Caladoc (francouzský kříženec Grenache x Malbec), Ull de Llebre (alias Tempranillo) a Merlot, výsadby 24 let staré ve vinici Can Milà de la Roca v oblasti Costers de l'Ordal. Ruční sběr a selekce hroznů, 18 dní macerace za pravidelného přečerpávání, bez čiření (a deklarováno jako vegan) ale s hrubou filtrací, školeno rok a půl v nových francouzských barrique sudech. Těžší burgundská láhev, silná kovová záklopka a celokorek. Hodně tmavá barva. Intenzivní, sladší vůně, koncentrovaná, mix červeného a tmavého ovoce, výraznější projev dřeva, linka pryskyřice a balsamikový tón. Suché, s dobrou kyselinou, plné, intenzivně sladce ovocné, s jemnozrnnými sladšími tříslovinami, delší, hutnější. Velmi efektní kousek s bonusem bio produkce. Upřímně to ale jde trochu mimo můj vkus, byť věřím, že si obdivovatele najde (a ostatním tedy sedělo dost). Víno z nabídky dovozce Bio Sueño a už není levné, doporučená cena po lahvi okolo sedmi stovek. Pohledem na hodnocení staršího ročníku koukám, že se moc nezměnilo :-)

Základní břidlicový Riesling od Van Volxem

Vzhledem k tomu, jak hodně mne zaujala spousta vín od špičkového moselského (nebo spíš Sárského, vlastně) vinařství Van Volxem (web), a jak moc jsem si užil masterclass majitele Romana Niewodniczanského na akci dovozce VinoVinoVino, jsem vlastně překvapený, že jsem tu o nich článek ještě neměl. Dneska tedy ve zkratce, časem se rozepíšu víc. Nadchl mne nejen jejich legendární Scharzhofberger Riesling v suché i sladké podobě, ale fascinující pití je i „běžný“ Saar Riesling. Vinařství nedávno dokončilo efektní moderní provoz na vrchu Wiltinger Schlossberg, kde moderní znamená použití tradičních materiálů, kompletně gravitační, s jezerem pro sběr dešťovky a špičkovým systémem recyklace vody, ekologickým chlazením i ohřevem, fotovoltaikou na střeše a tak. Po oživení značky se jim postupně podařilo nakoupit a znovu vrátit lesk výtečným viničním polohám (v roce 2000 prý za podobně kvalitní vinice platil 44x méně než dnes), vyloženě se zaměřili na ty nejstrmější kousky. Sběr ruční, samozřejmě, fermentace ve sklepě spontánní, rodina vysázela dubové lesy a dnes jim z nich Stockinger dělá sudy… „Dánský“ pohled na přírodní víno jako nesířené ale nebere, chce u svých vín garantovat dvacet let zrání a síře se nevyhýbá.

33 Cru Soave, marže, něco ze Champagne

Určitě to vzbudí menší pozornost než 1er Cru v Pouilly-Fuissé, ale slavná italská apelace Soave nyní může na vinětách uvádět 33 konkrétních cru (resp. UGA, Unità Geografica Aggiuntiva), tedy ovšem pokud víno pochází a jen pouze z deklarované polohy. Navíc k tomu mají hezky zpracovaný web s veškerými detaily (včetně vedení v různých částech vinice, kdo vlastní kterou její část a podobně). Nově schválená cru coby polohy produkující vína specifických a vyšších kvalit pokrývají zhruba 2660 ha, tedy 38 % z celkové plochy (7000 ha) apelace. Vinaři mohou nové označení použít již u lahvovaného ročníku 2019, zatím požádali u 23 z těchto cru a pro nějakých 3.5 milionu lahví. Nová cru se nacházejí na všech čtyřech hlavních typech půd v regionu a jde ve všech případech o polohy na svazích. Většina, rovnou 28, je v zóně Soave Classico.

Cascina Massara a třikrát Nebbiolo / Barolo

František Šamla z Víno pro Vás nedávno rozesílal výsledky 3. kola soutěže Prague Wine Trophy 2020, kde v kategorii Nebbiolo z jedenácti přihlášených vín získal jedenáct velkých zlatých medailí a všechno nad devadesáti body. Moc na tohle nedám, upřímně, a podle bodů se příliš nerozhoduji. Ale dostal jsem možnost hodnocená vína sám přechutnat a docela mne bude zajímat, jak se v názorech sejdu s odbornou porotou :-) První sadou, kterou jsem otevřel, byla trojice z vinařství Cascina Massara di Burlotto (web), už dříve jsem se tu o nich zmiňoval, včetně poznámek k jejich top Barolo Massara ve starším ročníku. Tentokrát chutnal „základní“ Langhe Nebbiolo a dvě varianty Barola.

Champagne Etiénne Calsac na osvěžení podzimu

Otevřel jsem, mimo nějakou zvláštní příležitost ale tak nějak s obavami, že v nadcházejících dnech na to možná nebude nálada a kdo ví kdy taky přijdu o čich a chuť, láhev Champagne Etiénne Calsac L´echappée Belle Extra Brut. Mladý vinař (teď je mu 36 let) představuje dalšího ze současných „klasických příběhů“, v roce 2010 se rozhodl začít dělat víno z necelých 3 ha vinic prarodičů, především okolo Avize (ale krom Côte des Blancs mají i něco jinde, hned ze začátku vysázel trochu v Côte Sezanne a hraje si tam s odrůdami Pinot Blanc, Arbanne a Petit Meslie), do té doby využívaných velkými domy. Práci postupně přesunul směrem k organice, přidal trochu dřeva, perpetuální rezervy vín pro neročníkovky a vína poslal víc „terroirovým“ směrem.