Určitě to vzbudí menší pozornost než 1er Cru v Pouilly-Fuissé, ale slavná italská apelace Soave nyní může na vinětách uvádět 33 konkrétních cru (resp. UGA, Unità Geografica Aggiuntiva), tedy ovšem pokud víno pochází a jen pouze z deklarované polohy. Navíc k tomu mají hezky zpracovaný web s veškerými detaily (včetně vedení v různých částech vinice, kdo vlastní kterou její část a podobně). Nově schválená cru coby polohy produkující vína specifických a vyšších kvalit pokrývají zhruba 2660 ha, tedy 38 % z celkové plochy (7000 ha) apelace. Vinaři mohou nové označení použít již u lahvovaného ročníku 2019, zatím požádali u 23 z těchto cru a pro nějakých 3.5 milionu lahví. Nová cru se nacházejí na všech čtyřech hlavních typech půd v regionu a jde ve všech případech o polohy na svazích. Většina, rovnou 28, je v zóně Soave Classico.
Zajímavý příspěvek k oblíbenému tématu marží na víno v restauracích. Londýnský podnik Bob Bob Ricard, který získal jistou pozornost i díky tlačítku „stiskněte pro Champagne“ na stolech, přišel s novým přístupem k cenám. S logikou „jsme tak či onak podnik jen pro speciální příležitost a tak by se měla pít i výjimečná vína“ srazil v obvykle příšerně nastřeleném Londýně ceny dost na minimum (např. Dom Pérignon 2008 je sklenka za £24 a celá flaška za £138, což je jen o pár stovek víc než maloobchodka u nás a běžná cena v UK v obchodě) a nabízí i po skle věci od špičkových vinařství a z top apelací. Maximální marže je nastavena na £50. Upřímně jsem nikdy příliš nechápal (tedy chápal… dá se na tom vydělat), proč je v restauracích marže na dražších/lepších vínech i mnohonásobně větší než na těch běžnějších. Jasně, beru to u lahví, které restaurace těžko sháněla, jde o rarity co málokde uvidíte a podnik je delší dobu sám archivoval a měl v nich uložené peníze, ale úplně ne u takových, které jdou stále běžně dokoupit a doplnit do skladu ve stejném závozu a od stejného obchodníka jako právě nějaký základ. Pohled do lístku, kde vidím na normálním fajn víně marži pětistovku a na lepším stovek třeba patnáct nebo i víc, mi prostě nedělá dobře a ochota dát si něco výjimečnějšího (a odejít z podniku dost možná s lepším dojmem) prostě klesá. Ale myslím, že současná covidová krize gastra s podobnými věcmi docela zamíchá…
Což mi připomíná, když jsme u toho luxusu, že šampaňský dům Taittinger po červnovém odkladu vypustil na trh své prestižní cuvée Comtes de Champagne ve špičkovém a dlouho očekávaném ročníku 2008. O skoro čtvrtinu dražší než předchozí dva ročníky, ale vzhledem k extrémně pozitivním recenzím a celkově kvalitě a potenciálu ročníku asi s prodeji mít problém nebudou. Champagne jako celek ovšem letos čeká covidový propad prodejů odhadem o nějakých dvacet procent. Kvůli nasekaným dluhům ohlásila rozpad, respektive oddělení jedné (té zadlužené) části, skupina Alliance Champagne. Kterou nemusíte vlastně ani znát, i když jde o družstvo s 1700 pěstiteli, 2500 hektary vinic a roční produkcí okolo 25 milionů lahví. Některé můžete potkat coby privátní brandy různých řetězců, ale občas jsou vidět jejich značky Champagne Collet či Montaudon a znát budete pravděpodobně Jacquart (neplést ovšem s malým bezva domem André Jacquart).
Požáry v Kalifornii nejsou ničím neobvyklým, spíš se každoročně čeká kdy a kde vypuknou, výjimečná je ale v současnosti četnost a masivní rozsah. Poslední obří požár ve velkém masakroval vinice, vinařství a popelem lehla i vyhlášená mišelinská tříhvězda The Restaurant at Meadowood. Požár způsobil problémy i v přímo plameny nezasažených vinařstvích, výpadek proudu třeba znamenal konec chlazení fermentujících tanků. Mnohé nesklizené hrozny jsou také nenávratně poškozeny pokrývkou kouře, která se na vinice snesla.
